Wikipedie

Wikipedista:David Kennedy/Pískoviště: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m refy, úvod
m +- hotovo
Řádek 63:
}}</ref>
 
Cílem operace byli [[Osmané|osmanští]] a [[ázerbájdžán]]ští politici a vojenští činitelé z&nbsp;řad [[Mladoturci|Mladoturků]]. Jejich komanda od května [[1915]] deportovala tisíce zástupců [[Arméni|arménské]] inteligence a dalších osob [[Arméni|arménské národnosti]] do internačních táborů a většina z&nbsp;nich nepřežila. Hlavním viníkům [[Arménská genocida|Arménské genocidy]], při níž zahynulo více než 1&nbsp;000&nbsp;000 lidí, se ale po skončení [[první světová válka|první světové války]] podařilo uprchnout do zahraničí. Vzhledem k&nbsp;absenci mezinárodních úmluv, dle kterých by bylo možné uprchlé strůjce genocidy zatknout či soudit v&nbsp;zahraničí, byli pachatelé genocidy pouze v&nbsp;nepřítomnosti odsouzeni k&nbsp;trestu smrti.
 
Toto mezinárodní selhání dohnat viníky masakrů arménského a potažmo křesťanského obyvatelstva k&nbsp;zodpovědnosti způsobilo vznik různých skupin volajících po pomstě a odplatě. Na základě těchto okolností tedy vznikl arménský plán provést odvetnou akci, která získala krycí název „Nemesis“. V&nbsp;rámci operace Nemesis byli hlavní strůjci [[Arménská genocida|Arménské genocidy]] za svůj podíl postupně zlikvidováni prostřednictvím série [[atentát]]ů.▼
 
▲Toto mezinárodní selháníNeschopnost dohnat viníky masakrů arménského a potažmo křesťanského obyvatelstva k&nbsp;zodpovědnosti způsobilozapříčinila vznik různých skupin volajících po pomstě a odplatě. Na základě těchto okolností tedy vznikl arménský plán provést odvetnou akci, která získala krycí název „Nemesis“. V&nbsp;rámci operace Nemesis byli hlavní strůjci [[Arménská genocida|Arménské genocidy]] za svůj podíl postupně zlikvidováni prostřednictvím série [[atentát]]ů.
 
== Pozadí ==
[[File:Abdul Hamid II BNF Gallica.jpg|thumb|right|Sultán Abdulhamid II.]]
=== Nástup strany Jenota a Pokrok ===
[[Berlínská smlouva (1878)|Berlínskou smlouvou]] z &nbsp;roku [[1878]] se stala Arménie součástí evropských zájmů a záminkou pro humanitární intervenci. Osmanský sultán [[Abdulhamid II.]] se z &nbsp;obavy ze ztráty vlivu nad tímto územím rozhodl pohrozit evropským mocnostem a [[Arméni|Arménům]] tím, že v&nbsp;letech [[1895]]-[[1896|96]] nechal na svůj příkaz zmasakrovat na 200&nbsp;000 Arménů volajících po nezávislosti.<ref name="genocidyxx">{{Citace monografie
| příjmení = Ternon
| jméno = Yves
Řádek 174 ⟶ 173:
 
=== Vyšetřování ===
Po kapitulaci Turecka opustili Talat Paša a další vůdcové Mladoturků zemi na palubě německého [[Dělový člun|dělového člunu]].<ref name="voss293" /> Talat Paša a jeho „doktoři zabijáci“ Nazim Bej Selanikli a Bahaettin Šakir pak našli azyl v &nbsp;Berlíně, a to s&nbsp;vědomím německých úřadů.<ref name="voss293" /> Talat Paša, používající pseudonym Mehmet Sait Bej, našel své útočiště ve čtvrti Charlottenburg, kde obýval devítipokojový byt.<ref name="voss293" /> Když se turecký velvyslanec Rifat Paša dozvěděl o&nbsp;přítomnosti Talata v &nbsp;Berlíně, požádal německé úřady o&nbsp;jeho zatčení a případné vydání do Turecka k&nbsp;soudu.<ref name="voss293" /> Turecké úřady tak všeobecně činily pod nátlakem mezinárodního společenství, které požadovalo zahájit kriminální vyšetřování s&nbsp;vůdci a nižšími důstojníky hnutí Mladoturků. Německý ministr zahraničí Wilhelm Solf požadavky na vydání odmítl slovy: „Talat je vůči nám loajální a naše země mu tedy zůstane otevřena.“<ref name="voss293" />
 
Dne 5.&nbsp;července 1919 byl Talat spolu s &nbsp;dalšími zástupci Mladoturků v&nbsp;nepřítomnosti odsouzen zvláštním vojenským soudním tribunálem v&nbsp;Konstantinopoli k&nbsp;trestu smrti za [[válečný zločin|válečné zločiny]] a „vyhlazování arménského lidu“.<ref name="voss293" /><ref>{{Citace elektronické monografie
| odkaz na autora =
| titul = Operation Nemesis
Řádek 266 ⟶ 265:
Po [[Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika|sovětizaci Arménie]] se mnoho arménských revolučních aktivistů, toužících po znovuzískání mocenské kontroly, nebránilo spolupráci s&nbsp;ázerbájdžánskými ani tureckými představiteli. Tato politika byla v&nbsp;protikladu k&nbsp;Nataliho přesvědčení, že „Krom Turka není pro Arména jiného nepřítele a arménská pomsta je spravedlivá a zbožná.“<ref name="foundation" />
 
V&nbsp;předvečer zasedání 11.&nbsp;valného kongresu (27.&nbsp;března až 2.&nbsp;května [[1929]]) spustila Arménská revoluční federace čistku v &nbsp;předsednictvu, která měla zabránit očekávanému vítězství „bojovníků za svobodu“.<ref name="foundation" /> Nejprve byl vyloučen člen předsednictva Šanan Natali, následovaný Haigem Kntounim, dále důstojníkem arménské armády Bagrevandjanem a jeho skupinou. K&nbsp;dalším patřili Glejian a Tartyzjan spolu s&nbsp;jejich partyzány, generál Smbad, Ferrahjan a jeho skupina, Levon Mozjan, Vazgen Šušanjan, Mesrob Kouyoumjan, Levon Kevonjan a mnoho dalších. Na protest vůči této „čistce“ v&nbsp;představenstvu poté odstoupilo několik členů francouzského ústředního výboru ARF.<ref name="foundation" />
 
== Seznam atentátů ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedista:David_Kennedy/Pískoviště“