Nirvána: Porovnání verzí

Pojem '''nirvána''' ([[sanskrt]]) nebo '''nibbána''' ([[Páli|pálí]]) označoval původně vyhasnutí ohně. [[Gautama Buddha]] používápoužil toto slovo ve smyslu ustání nesprávných skutečností:, Zničeníkdyž žádostipřirovnal pominutí "žádostivosti" (taňhá), nenávistipříčiny veškeré "strasti" (duhkha), k vyhasnutí plamene. Vyhasnutím žádostivosti v jejích třech aspektech, "chamtivosti" (rága), "nesnášenlivosti" (dósa) a zaslepení"zaslepenosti" se(móha), nazývápomine "strast" (duhkha) a "nevědomost" (avidždžá). Chybným ztotožňováním žádostivosti s přirozenou vnitřní touhou lze dospět k chybnému chápání pojmu jako vyhasnutí duše. Je to riziko překladu a výkladu. Ve skutečnosti Gautama Buddha učil vedle vyhasnutí žádostivosti také kultivování vrozené "touhy" (nirvánachanda). NirvánaDuše, všakpro znamenákterou vícGautama nežBuddha poznáníz vlastníjistých podmíněnostidobrých důvodů neužíval konkrétní pojem, vyhasnutím žádostivosti dojde "probuzení" (bódhi) a rozpadjedinec bytostise tak stane buddhou ("probuzeným"). Vyhasnutí žádostivosti je pro vysvobozenou bytostněj cestou do říše nestvořeného: ''Je nezrozené, nevzniklé, nezformované, nestvořené. Kdyby nebylo tohoto nezrozeného, nevzniklého, nezformovaného, nestvořeného, nebylnebylo by možný únikúniku ze zrozeného, vzniklého, zformovaného, stvořeného. Protože ale je toto nezrozené, nevzniklé, nezformované, nestvořené, je tedy možný i únik ze zrozeného, vzniklého, zformovaného, stvořeného.'' TaktoTo neznamená, že stvoření je negativní samo o sobě. Znamená to, že bychom se s ním neměli ztotožňovat, neboť je pouhým prostředkem, který je sám o sobě pomíjivý, takže únik je potřebný pro všechny jedince, kteří jsou do svého stvoření doslova propadnutí, jelikož se s ním ztotožňují. Únikem naznačená pozitivní existence je ve srovnání se světem, jak jej prožívá člověk, zcela jiná.

* Není v něm zanikání.

Nirvány (osvobození) je možné dosáhnout cílevědomou praxí, kterou Buddha formuloval jako [[ušlechtilá osmidílná stezka|ušlechtilou osmidílnou stezku]]. [[Gautama Buddha]] v nauce o [[anattá|anátmanu]] zjišťuje, že to, co člověk pociťuje jako subjektivní existenci, je produktem souhry podmíněných vznikajících faktorů, jde tedy jen o relativní skutečnost. Nevysvobozený prožívá sám sebe jako něco vlastního, individuálního čili jednotlivého, a tedy odděleného od procesuostatní bytíreality, proto je ovládán žádostížádostivostí a nenávistív adůsledku toho trpí. Připadá si individuálně, jako kdyby měl svoji vlastní individuální podstatu či identitu. Kdo prožijevšak za subjektivním bytím a objektivním světem individuálních entit objeví jen individuálně bezpodstatné, strastiplné a pomíjivé či závisle vznikající a zanikající [[dharma|dharmy]], dospěje takříkajíc na konec světa. Avšak nirvánastav nirvány není místem, které by bylo možné někde v kosmu najít, podobně jako nebeské světy božských bytostí ([[déva|dévů]]). V [[Gautama Buddha|Buddhově]] době se někteří mylně domnívali, že by mohlo být možné na konec světa docestovat. Na otázku, zda by se člověk mohl dostat na konec světa chůzí, [[Gautama Buddha|Buddha]] odpověděl záporně a řekl: ''V tomto šest stop vysokém těle s jeho vnímáním a vědomím je obsažen svět, vznik světa, konec světa a stezka, vedoucí ke konci světa.'' Tím, že člověk v meditačním pohroužení pozná tělo, dýchání, cítění a myšlení jako samy o soběindividuálně neexistujícíbezpodstatné jevy nebo produkty takových jevů, uskuteční vysvobození.