Raimond IV. z Toulouse: Porovnání verzí

V&nbsp;říjnu 1098 dobyl Raimond muslimské město [[Albara]].<ref name="duggan59"/> Navzdory tomu, že se město vzdalo, prodal Raimond obyvatelstvo do otroctví a dal město osídlit křesťanským obyvatelstvem. Zároveň zde založil nové latinské biskupství, první biskupství římského [[ritus|ritu]] na Blízkém východě.<ref name="hroch53"/> Na biskupský stolec byl dosazen Provensálec Petr z&nbsp;Narbonne, kterého vysvětil [[Pravoslaví|ortodoxní]] antiochijský patriarcha [[Jan VII. z Antiochie|Jan&nbsp;VII.]]<ref name="duggan59"/> V&nbsp;té době totiž ještě [[Velké schizma|schizma]] mezi pravoslavím a [[římskokatolická církev|latinskou církví]] všude nechápali jako zásadní překážku spolupráce.<ref name="hroch53"/> Petr z&nbsp;Narbonne se ve svém novém biskupství dlouho nezdržel, neboť měl v&nbsp;úmyslu táhnout s křížovou výpravou dál na Jeruzalém.<ref name="duggan59"/>

 

 

Nevraživost mezi oběma vojevůdci, Raimondem a Bohemundem, se promítla do vztahů i&nbsp;mezi prostými vojáky, [[Normané|Normany]] a Provensálci.<ref name="bridge72"/> Navíc vojáci i&nbsp;poutníci ztráceli trpělivost a požadovali konečně vytáhnout na jih.<ref name="hroch53"/> Raimond prohlásil, že se vydá na další tažení k&nbsp;Jeruzalému, ale jen pokud ho bude Bohemund následovat. Vzápětí však Raimond nechal připravit k&nbsp;pochodu svou armádu, v&nbsp;jejímž čele bylo jako zástava vztyčeno Svaté kopí, a vytáhl na jih. Bohemund se podrobil a vyrazil společně s&nbsp;Robertem Fladerským za Raimondem.<ref name="kovařík98">Kovařík, str. 98.</ref> V&nbsp;prosinci křižáci oblehli muslimské město [[Maarrat an-Númán]], jehož obyvatelům se předtím podařilo odrazit výpad Raimonda z&nbsp;Peletu, vazala Raimonda z&nbsp;Toulouse.<ref name="kovařík98-99">Kovařík, str. 98–99.</ref> 12.&nbsp;prosince se Raimondovi z&nbsp;Toulouse díky obléhací věži<ref name="kovařík99">Kovařík, str. 99.</ref> podařil průlom<ref name="hroch54">Hrochová, str. 54.</ref> bez přispění normanských rytířů.<ref name="bridge73">Bridge, str. 73.</ref> Normani však na Raimondův úspěch rychle zareagovali a město vyplenili tak hbitě, že na Provesálce již žádná kořist nezbyla.<ref name="bridge73"/> Masakr místních obyvatel byl vůbec největší, k&nbsp;jakému během první křížové výpravy došlo. Hrstce přeživších civilistů dal milost pouze Bohemund z&nbsp;Tarentu.<ref name="kovařík99"/> Poté došlo k&nbsp;další roztržce mezi Bohemundem a Raimondem o&nbsp;to, komu město připadne: Raimond je chtěl připojit k&nbsp;albarskému biskupství, které bylo prostřednictvím provensálkého biskupa pod jeho vlivem, zatímco Bohemund požadoval město pro své antiochijské panství. Později Bohemund přehodnotil svůj názor a byl ochoten Raimondovi ustoupit, ovšem za předpokladu, že se hrabě z&nbsp;Toulouse zřekne svých nároků na Antiochii.<ref name="hroch54"/>