Karel Klapálek: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
značka: možné subjektivní formulace
rv na upravenou verzi bez přít času, rozhození txt +typo je to celé na upravit
Řádek 1:
 
[[Soubor:Alej hrdinov Karel Klapalek.jpg|thumb|Busta gen. Klapálka v „Aleji hrdinů“ v [[Dukelské bojiště a památníky Karpatsko-dukelské operace|Dukelském průsmyku]] (autor [[Ján Kulich]])]]
[[Soubor:Klapalek Olsany 7448.jpg|thumb|Hrob gen. Klapálka na [[Olšanské hřbitovy|Olšanských hřbitovech]]]]
[[Armádní generál]] '''Karel Klapálek''' ([[26. květen|26. května]] [[1893]], [[Nové Město nad Metují]] – [[18. listopad]]u [[1984]], [[Praha]]) byl český voják, člen [[Československé legie v Rusku|československých legií v Rusku]].
 
Karel Klapálek se narodil v rodině prostého železničáře v Novém Městě nad Metují, po čase se stěhovali do blízkých Václavic.. Když mu bylo 8 let, otec zemřel a veškerá starost o rodinu, o pět nezaopatřených dětí, dolehla na jeho matku. Žil v bídě a nouzi. Obecnou školu vychodil v Kralupech nad Vltavou. Poté absolvoval pražskou reálku na Strossmayerově náměstí, kde maturoval v roce [[1911]]. V malé továrně na výrobu samočinných čerpadel nastoupil na místo účetního. Po vypuknutí první světové války v roce 1915 narukoval k osmému pluku v Praze na Pohořelci, s nímž odjel do Haliče na ruskou frontu. 23.9. září 1915 byl u Lucku Rusy zajat. 11.3. března 1916 se přihlásil v Taškentu do [[Československé legie|Československé legie na Rusi]] a 6.8. srpna 1916 zařazen do 1. stř. pl. jako vojín. 2.7. července 1917 se účastnil bitvy u [[Bitva u Zborova|Zborova]], kde se vyznamenal a byl povýšen do hodnosti praporčíka. Prošel většinou bojů Československých legii v Rusku a nakonec zde onemocněl tuberkulózou. Do vlasti se vrátil až roku [[1920]].
 
V Československé republice pokračoval ve vojenské službě jako důstojník z povolání a pomáhal budovat armádu nově vzniklého státu.1922-1932 naSloužil Podkarpatskév RusiPlzni, vPraze, Michalovicích a , Užhorodě (tam se seznámil se svou budoucí ženou), potom v Milovicích a následně od roku 1932 působil ve funkci učitele na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě.
 
Po vzniku [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]] vedl [[České Budějovice|českobudějovickou pobočku]] [[Obrana národa|Obrany národa]], po jejím rozbití v květnu [[1940]] uprchl do zahraničí. Bojoval v řadách britských vojsk v Africe (mimo jiné jako velitel s hodností podplukovníka [[Československé pozemní jednotky na Západě 1939-1945#Československý pěší prapor 11 - Východní|11. východního československého praporu]] při obraně [[Tobrúk|Tobruku]]). Pod jeho velením, kdy padlo mnoho českých vojáků, se podařilo Tobrúk ubránit. v květnu 1942 je 11- prapor Východní přetransformován na Československý 200. lehký protiletadlový pluk - Východní. Po skončení bojů v severní Africe odchází Klapálek do Anglie, kde působil u československé pěší brigády, kde je určen zástupcem velitele Čs. obrněné brigády gen. A.Lišky. Pak se dobrovolně přihlásil v roce [[1944]] k československé jednotce působící v tehdejším [[Sovětský svaz|SSSR]]. kde dne 20.září 1944 přebírá gen. Klapálek velení nad 3. československou samostatnou brigádou Účastnil se s 1. čs. armádním sborem [[karpatsko-dukelská operace|karpatsko-dukelské operace]]. Nejprve byl velitelem 3. brigády, v dubnu [[1945]] byl pak jmenován velitelem celého [[1. československý armádní sbor|1. československého armádního sboru]] v [[Sovětský svaz|SSSR]]. Ten pod jeho velením svedl [[Bitva o Břest|bitvu o Břest]]. V letech 1945–[[1950]] vojenský velitel v [[Praha|Praze]], poté jako politicky nespolehlivý propuštěn z armády, odsouzen ve [[vykonstruovaný proces|vykonstruovaném procesu]] a vězněn.
V Československé republice pokračoval ve vojenské službě jako důstojník z povolání a pomáhal budovat armádu nově vzniklého státu.1922-1932 na Podkarpatské Rusi v Michalovicích a Užhorodě (tam se seznámil se svou budoucí ženou), potom v Milovicích a následně od roku 1932 působil ve funkci učitele na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě.
Od roku 1937 působil v Českých Budějovicích. Od 15. března 1939je již mezi členy vojenské odbojové skupiny '''Obrana národa'''
Po vzniku [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]] vedl [[České Budějovice|českobudějovickou pobočku]] [[Obrana národa|Obrany národa]], po jejím rozbití v květnu [[1940]] uprchl do zahraničí. Bojoval v řadách britských vojsk v Africe (mimo jiné jako velitel s hodností podplukovníka [[Československé pozemní jednotky na Západě 1939-1945#Československý pěší prapor 11 - Východní|11. východního československého praporu]] při obraně [[Tobrúk|Tobruku]]). Pod jeho velením, kdy padlo mnoho českých vojáků, se podařilo Tobrúk ubránit. v květnu 1942 je 11- prapor Východní přetransformován na Československý 200. lehký protiletadlový pluk - Východní. Po skončení bojů v severní Africe odchází Klapálek do Anglie, kde působil u československé pěší brigády, kde je určen zástupcem velitele Čs. obrněné brigády gen. A.Lišky. Pak se dobrovolně přihlásil v roce [[1944]] k československé jednotce působící v tehdejším [[Sovětský svaz|SSSR]]. kde dne 20.září 1944 přebírá gen. Klapálek velení nad 3. československou samostatnou brigádou Účastnil se s 1.čs.armádním sborem [[karpatsko-dukelská operace|karpatsko-dukelské operace]]. Nejprve byl velitelem 3.brigády, v dubnu [[1945]] byl pak jmenován velitelem celého [[1. československý armádní sbor|1. československého armádního sboru]] v [[Sovětský svaz|SSSR]]. Ten pod jeho velením svedl [[Bitva o Břest|bitvu o Břest]].
Jako velitel brigády prokázal své dlouholeté, vynikající velitelské schopnosti a osvědčil se ve velmi obtížném a krvavém boji o přechod našich hranic na Dukle. Plní beze zbytku dané úkoly a v samostatném boji o Velkou a Malou Fatru dokáže, že za poměrně krátkou čas zvládl taktiku boje v zalesněné horské krajině. Při postupu z Karpat k Prešovu je v boji poprvé zraněn. Po léčení se ihned vrací k své jednotce. Opět je zraněn v boji o Liptovský Mikuláš.
V dubnu 1945 je jmenován velitelem 1. čs. armádního sboru. Úspěšně dovedl svěřená vojska do Prahy, kde '''17. května 1945''' na vítězné přehlídce jednotky 1. čs. armádního sboru pod jeho velením pochodovaly Prahou.
V letech 1945–[[1950]] vojenský velitel v [[Praha|Praze]], poté jako politicky nespolehlivý propuštěn z armády, odsouzen ve [[vykonstruovaný proces|vykonstruovaném procesu]] a vězněn.
 
Později byl rehabilitován a [[24. květen|24. května]] [[1968]] dostal státní vyznamenání Hrdina ČSSR. Vydal knihu vzpomínek ''Ozvěny bojů''.