Martin B-57 Canberra: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m sjednocení infoboxů, image/file → soubor, úprava tagu zalomení |
m řádková verze {{Commonscat}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 19:
'''Martin B-57 Canberra''' byl ve Spojených státech vyráběný dvoumotorový proudový lehký bombardovací a průzkumný letoun, který vstoupil do služby u amerického letectva ([[Letectvo Spojených států amerických|USAF]]) v roce 1953. B-57 byl původně verzí letounu [[English Electric Canberra]] vyráběnou v [[Spojené státy americké|USA]] v [[Licence|licenci]]. Avšak společnost [[Glenn L. Martin Company]] letoun podstatně upravila a vyráběla i několik vlastních variant.
Poslední dva zbývající letouny na světě označené WB-57 létají v [[Johnsonovo vesmírné středisko|Johnsonově vesmírném středisku]] ([[NASA]]) v [[Houston
== Vývoj a popis ==
Řádek 53:
Zatímco verze B-57A byla americkým letectvem shledána jako nedostatečná pro operační službu, fotoprůzkumná verze '''RB-57A''' zažila určité operační použití. Letoun byl velmi podobný verzi B-57A, dokonce si uchoval i pumovnici, do které byla umístěna sada kamer. První z 67 letounů této verze poprvé vzlétl v říjnu 1953. Většina letounů měla černý nátěr, i když některé sloužily i v barvě kovu.<ref name="vector" /> V červenci 1954 bylo těmito letouny vybaveno 363. taktické průzkumné křídlo na letecké základně Shaw v [[Jižní Karolína|Jižní Karolíně]]. Letoun byl také nasazen u letek USAF v [[Německo|Německu]], [[Francie|Francii]] a [[Japonsko|Japonsku]]. Nicméně operační způsobilost nového letounu byla špatná a dodávky letounu měly velké zpoždění kvůli potížím s motory. Společnost Wright totiž pověřila výrobou motorů společnost [[Buick]] (její motory nesly označení J65-BW-5), což mělo za následek zpožďování dodávek a motory trpěly vadou, při které byl olej nasáván do vzduchového systému, díky čemuž se kokpit plnil kouřem. Problém byl vyřešen, když společnost Wright převzala zpět výrobou motorů v roce 1954 (motory nesly označení J65-W-5). Velkou nehodovost letounů RB-57A také částečně způsobovala špatná ovladatelnost při letu na jeden motor. To vedlo k tomu, že flotila letounů strávila na zemi většinu roku [[1955 v letectví|1955]]. Do roku 1958 byly letouny RB-57A v činné službě nahrazeny letouny typu [[B-66 Destroyer|Douglas RB-66B]] a [[F-101 Voodoo|McDonnell RF-101A]]. Letouny začaly být od letectva vyřazovány od jara 1957 a do podzimu 1958 byly všechny převedeny k letecké národní gardě USA. Letecká národní garda Spojených států intenzivně používala letouny RB-57A při fotografickém snímkování [[Spojené státy americké|Spojených států]] až do roku [[1971 v letectví|1971]]. Krátce poté byly vyřazeny ze služby.
V roce 1955 bylo 10 letounů RB-57A upraveno pro průzkum ve velkých výškách za denního světla. Tyto letouny, označované '''RB-57A-1''' byly jednomístné, zbavené veškeré přebytečné zátěže a vybavené motory J65-W-7. Tyto letouny byly používány v rámci 7499. podpůrné skupiny ve [[Wiesbaden
Dva letouny RB-57A-1 byly používány letectvem [[Čínská republika|Čínské republiky]] (Tchaj-wan) pro průzkumné mise nad územím [[Čínská lidová republika|Čínské lidové republiky]]. Jeden z nich byl 18. února 1958 sestřelen čínským letounem [[MiG-17]], pilot zahynul. V roce 1959 byly na Tchaj-wan dodány dva letouny RB-57D jako náhrada za letouny verze A. Jeden z nich byl sestřelen nad Čínou řízenou protiletadlovou střelou SA-2, což bylo jedno z prvních úspěšných nasazení protiletadlových střel v historii. Dva další letouny RB-57A byly používány americkým úřadem [[Federal Aviation Administration]] k plánování leteckých koridorů ve velkých výškách pro přicházející generaci proudových osobních dopravních letadel.
Od roku 1959 společnost Martin zahájila úpravy letounů RB-57A vybavením pro elektronický boj (ECM). Elektronické rušičky byly umístěny v pumovnici. Tyto letouny byly označeny '''EB-57A''' a sloužily v roli agresorů při výcviku jednotek vlastní protiletecké obrany a při tréninku elektronického boje. Následné bombardovací varianty byly pro tuto úlohu rovněž upravovány. Tyto letouny sloužily hlavně v rámci Velitelství protivzdušné obrany v roli „přátelských nepřátel“ pro výcvik letek přepadových stíhačů, protivzdušné obrany a radarů včasného varování ve vlastních Spojených státech, ale i na [[Aljaška|Aljašce]], [[Havaj
Americké letectvo rovněž projevilo zájem o verzi letounu pro průzkum z velkých výšek. Tak byla v roce 1953 objednána verze původně značená B-57D, ale do služby vstoupila jako '''RB-57D'''. Charakteristickým znakem těchto letounů bylo podstatné zvětšení rozpětí křídel na 32,31 m a motory [[Pratt & Whitney J57]]-P-27 (46,7 kN). Palivové nádrže byly umístěny jen v křídlech, změny byly i ovládání letounu kvůli jeho dlouhým křídlům. První let se uskutečnil 3. listopadu [[1955 v letectví|1955]] a bylo vyrobeno 20 strojů. Byl to poslední nově vyrobené letouny B-57. Strategické vzdušné velitelství je používalo od roku [[1956 v letectví|1956]] do roku [[1964 v letectví|1964]] kdy byly letouny odstaveny z provozu kvůli problémům s pevností křídel. Letouny nebyly totožné, lišily se instalovaným vybavením a přístroji.<ref name="vector" /> O jejich službě se ví jen málo. Opotřebené letouny byly vyřazeny s příchodem letounů [[Lockheed U-2|U-2]] a [[SR-71 Blackbird|SR-71]].<ref>Mikesh 1977, str. 46–47.</ref> V roce 1966 bylo 9 letounů RB-57D vráceno ke společnosti Martin k přestavbě. Letouny byly vybaveny elektronickými rušičkami a dostaly označení '''EB-57D''', přičemž sloužily až do roku [[1970 v letectví|1970]].<ref name="vector" />
Letectvo se však nevzdalo myšlenky na letoun B-57 provádějící průzkum ve velké výšce. Proto v roce 1962 uzavřelo se společností [[General Dynamics]] kontrakt na úpravu letounů B-57 pro tyto účely. Výsledkem byl letoun '''RB-57F''', který dostal křídla o rozpětí 37,31 m, což bylo téměř dvakrát více než u původního stroje. Letoun dostal i nové dvouproudové motory [[Pratt & Whitney TF33]]-P-11A (73,4 kN). Letouny mohly nést i přídavné motory [[Pratt & Whitney JT12/J60|Pratt & Whitney J60]]-P-9 (12,9 kN) pro dosažení větší výšky. Letoun mohl dosáhnout výšky 19 800 m (65 000 stop). Některé z těchto letounů byly používány na výzkum počasí, přičemž obdržely nové označení '''WB-57F'''. Letouny RB-57F prováděly tajné mise nad východní Evropou. Jeden z nich byl 14. prosince 1965 ztracen nad [[Černé moře|Černým mořem]] za nevyjasněných okolností. Nejpravděpodobněji došlo k selhání kyslíkového systému, protože letoun pomalu klesal k zemi, jako by jej nikdo neovládal.<ref name="vector" /> Dva letouny byly umístěny v roce [[1965 v letectví|1965]] v [[Pákistán
=== Válka ve Vietnamu ===
Řádek 68:
Přestože byl letoun plánován jako bombardér a ještě nikdy nebyl americkým letectvem nasazen v bojové zóně, první B-57 umístěné v Jižním Vietnamu nepůsobily v ofenzivní úloze. Potřeba dalších průzkumných prostředků, obzvláště s možností působit v noci, vedla k umístění dvou letounů RB-57E do oblasti 15. dubna [[1963 v letectví|1963]]. V rámci operace „Particia Lynn“ prováděly tyto letouny infračervené snímkování s použitím kamer Reconofax VI.<ref>Smith 1966, str. 8.</ref> Později v srpnu 1965 byl jeden letoun RB-57F umístěn na thajskou leteckou základnu Udon, aby se pokusil zjišťovat informace o severovietnamských stanovištích protiletadlových střel SAM, a to nejprve v rámci operace „Greek God“ a následně v rámci operace „Mad King“. V prosinci byl do oblasti se stejným posláním umístěn další letoun RB-57F v rámci operace „Sky Wave“. Ani jedna z těchto operací nepřinesla užitečné výsledky, a proto byly odvolány v říjnu 1965 a únoru 1966.<ref>Smith 1966, str. 41–42.</ref>
Nasazení prvních bojeschopných letounů B-57B od 8. a 13. bombardovací letky v Bien Hoa v srpnu 1964 doprovázela ztráta třech letounů při kolizi při jejich příletu. Nejprve dva z nich se srazily při přistání (jeden z nich musel být odepsán), a tak zablokovaly přistávací dráhu a další byl ztracen při přiblížení k základně, přičemž posádka zahynula.<ref name="vector" /> Zajištění bezpečnosti na základně bylo slabé, a proto dalších 5 letounů bylo zničeno a dalších 15 bylo poškozeno při minometném útoku [[Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu|Vietkongu]] 1. listopadu téhož roku. Při tomto útoku byly zničeny i 4 letouny [[A-1 Skyraider]] jihovietnamského letectva, byli zabiti 4 Američané a 72 bylo zraněno.<ref name="vector" /> Letouny podnikaly lety v nízkých výškách – oficiálně se jednalo o cvičné lety – s marnou nadějí, že budou mít psychologický efekt na nepřítele. Výsledkem bylo, že první bojovou misi letouny vykonaly až 19. února 1965, kdy bombardovaly pozice Vietkongu u [[Saigon
16. května 1965 explodoval plně vyzbrojený B-57B na [[Vzletová a přistávací dráha|ranveji]] v Bien Hoa. Následnou řetězovou reakcí bylo zničeno 10 dalších letounů Camberra, 11 letounů [[Douglas A-1 Skyraider]] a jeden letoun [[Vought F-8 Crusader]]. Zemřelo 28 Vietnamců a Američanů a 105 dalších bylo zraněno. Kvůli ztrátám byly letouny B-57 v říjnu 1966 přemístěny do Phan Rang, kde podporovaly akce v tzv. „Železném trojúhelníku“ společně s australskými letouny [[English Electric Canberra|Canberra B.20]], přestaly tudíž létat nad [[Severní Vietnam]]. Ztráty byly rovněž doplňovány letouny B-57E, které byly upraveny do konfigurace B-57B.<ref name="vector" /> Letouny také pokračovaly v nočních útocích proti Ho Či Minově stezce. Letouny B-57B sloužily v tvrdé bojové službě celých 5 let, než byly v roce [[1969 v letectví|1969]] velmi opotřebené vyřazeny. Celkem 94 letounů B-57B bylo umístěno v Jihovýchodní Asii, z nich bylo 51 ztraceno v boji (15 na zemi) a 7 dalších bylo ztraceno z jiných důvodů. Z původních letounů, které do Vietnamu přiletěly v roce 1964, sloužil v roce 1969 již jen jediný.<ref name="vector" />
Řádek 85:
Pákistánské letectvo byl jediným opravdovým zahraničním uživatelem letounů B-57 (24 letounů B-57B a 2 letouny B-57C)<ref name="vector" /> a tyto letouny použilo ve dvou válkách s [[Indie|Indií]]. Tyto letouny se dostaly do Pákistánu v roce [[1959 v letectví|1959]]. Od roku 1963 byly pákistánské letouny vybavovány bombardovacím systémem do každého počasí RB-1A „Georgia Peach“,což vedlo k prodloužení nosu letounu, a některé letouny mohly nést až 4 přídavné nádrže k pronikání ke vzdáleným cílům v indickém vnitrozemí.<ref name="vector" />
Ve [[Druhá válka v Kašmíru|druhé válce]] v [[Kašmír
Během [[Indicko-pákistánská válka (1971)|indicko-pákistánské války]] v roce 1971 Pákistán opět použil letouny B-57. První noc války bylo napadeno 12 letišť indického letectva, na které bylo svrženo 183 bomb. V dalším průběhu války pákistánské stroje B-57 vykonaly mnoho nočních misí. Ztráty však byly větší než v roce 1965. Do konce války jich bylo vyřazeno nejméně 5.<ref name="B-57 with Pakistan"/><ref>[http://bharat-rakshak.com/IAF/History/1971War/Appendix3.html "IAF Claims vs. Official List of Pakistani Losses."] ''bharat-rakshak.com''. Citováno: 5. listopadu 2011.</ref> Zbývající pákistánské letouny byly vyřazeny z provozu v roce [[1985 v letectví|1985]].
Řádek 101:
'''RB-57A'''
:Verze pro fotografický průzkum s kamerami instalovanými v pumovnici. Postaveno 67 letounů.
* '''EB-57A'''
::Letouny působící v rolích elektronických agresorů. Upraveno 24 letounů z RB-57A.
'''B-57B'''
Řádek 109:
'''RB-57D'''
:Verze pro průzkum ve velkých výškách. Letouny používaly motory J57-P-9 a rozpětí křídel bylo zvětšeno na 32 m. První let: 2. listopadu 1955. Postaveno 20 letounů.
* '''WB-57D'''
::Verze RB-57D pro meteorologický průzkum používaná při zkouškách jaderných zbraní v atmosféře. Upraveny 3 letouny.
* '''EB-57D'''
::Letouny pro elektronický boj (ECM). Upraveno 9 letounů z RB-57D.
'''B-57E'''
:Letouny pro vlečení cvičných cílů. První vzlet 16. května 1956. Postaveno 68 strojů.
* '''EB-57E'''
::Letouny působící v rolích elektronických agresorů. Upraveno 26 letounů z RB-57E.
* '''RB-57E'''
::Verze B-57E modifikovaná pro průzkum za každého počasí. Letouny byly používány v rámci misí „Partricia Lynn“ během války ve Vietnamu. Upraveno 6 letounů.
'''RB-57F'''
Řádek 158:
[[Soubor:Cranberry operators.png|thumb|right|350px|Provozovatelé letounů [[English Electric Canberra]] (tmavě modrá) a B-57 (světle modrá)<ref name="Aero">Jones 2006, str. 93–97.</ref>]]
{{flagicon|Pákistán}} '''[[Pákistán]]'''
* Pákistánské letectvo<ref>Hali, Gp Capt Sultan M. [http://www.defencejournal.com/may99/b-57.htm "B-57: The Intrepid Bomber of PAF."] ''Defence Journal.'' Citováno: 2. listopadu 2011.</ref>
{{flagicon|Čínská republika}} '''[[Čínská republika|Tchaj-wan]]'''
* Letectvo čínské republiky
{{flagicon|USA}} '''[[Spojené státy americké|USA]]'''
Řádek 175:
* Anderton, David A. BofAeE, AFAIA. "Martin B-57 Night Intruders & General Dynamics RB-57F". ''Aircraft in Profile, Volume 14''. Windsor, Berkshire, UK: Profile Publications Ltd., 1974, pp. 1–25. ISBN 0-85383-023-1.
* Drendel, Lou. ''Air War over Southeast Asia, Vol 1, 1962–1966''. Carrolton, Texas: Squadron/Signal Publications, Inc, 1982. ISBN 0-89747-134-2.
* Hobson, Chris. ''Vietnam Air Losses, USAF/Navy/Marine, Fixed Wing Aircraft Losses in Southeast 1961–1973''. North Branch, Minnesota: Specialty Press, 2001. ISBN 1-
* Jones, Barry. "A Nice Little Earner". ''Aeroplane'', Volume 34, Number 10, October 2006.
* Knaack, Marcelle Size. ''Encyclopedia of U.S. Air Force Aircraft and Missile Systems: Volume II: Post-World War II Bombers, 1945–1973''. Washington, D.C.: Office of Air Force History, 1988. ISBN 0-16-002260-6.
Řádek 199:
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat|Martin B-57 Canberra}}
* [http://jsc-aircraft-ops.jsc.nasa.gov/wb57/ NASA / JSC High Altitude Research Program] (anglicky)
* Dokumentární film o B-57 na Youtube.com: [http://www.youtube.com/watch?v=LAoA70dSsMk 1. část], [http://www.youtube.com/watch?v=-JW60vHSNiA 2. část] a [http://www.youtube.com/watch?v=QWcGL4SQxTw 3. část].
* [http://www.vectorsite.net/avcanbra_3.html Článek o letounu B-57 na vectorsite.net] (anglicky)
{{Portály|Letectví}}
[[Kategorie:Letadla Martin]]
[[Kategorie:Americké bombardéry]]
| |||