Městská věž (Třebíč): Porovnání verzí

K dalším opravám došlo až v roce 1801.<ref name="Joura-4-17" /> Po tři čtvrtě století od poslední opravy už bylo zřejmé, že je třeba věž ošetřit znovu. Měšťané bydlící v domech pod věží se tehdy již obávali pádu věžních bání na střechy jejich domů.<ref name="Joura-4-17" /> Provedena proto byla odborná prohlídka vedená tesařským mistrem Ondřejem Thomerlem, který následně provedl i opravy věžní konstrukce a krytiny.<ref name="Joura-4-17" /> Po této prohlídce následovala ještě jedna vedená lichtenštejnským tesařským mistrem z [[Moravský Krumlov|Moravského Krumlova]] Josefem Schirerem, která stejně jako ta předchozí potvrdila oprávněnost všech obav. Zjištění o hnilobě [[krov]]u bylo dokonce ještě hrozivější, než se původně předpokládalo.<ref name="Joura-4-17" /> Předpokládané náklady se vyšplhaly na 1200 zlatých, očekávány ale byly výdaje ještě vyšší.<ref name="Joura-4-17" /> Veškeré opravy proběhly od poloviny března do poloviny září toho roku. Jako první krok byl snesen těžký [[kříž]], což provedl [[tovaryš]] Pavel Běhounek z [[Podklášteří]].<ref name="Joura-4-17" /> Následně bylo vybudováno pět pater [[lešení]] sloužícího k zabezpečení dělníků pracujících na pokrytí báně. S ohledem na namáhavou a rizikovou práci ve výšce byly vypláceny na tehdejší dobu více než nadprůměrné mzdy. Tesařský mistr denně dostával 1 zlatý a 12 krejcarů a tovaryš 1 zlatý. Pracovníci pod věží pak obdržely vyplaceno půl zlatky denně.<ref name="Joura-4-17" /> Nakonec opět Pavel Běhounek usadil na vrchol věže kříž. Možná se jednalo o potomka Pavla Běhounka, který usazoval kříž při rekonstrukci roku 1715.<ref name="Joura-4-17" /> V makovici tehdy ke kronice přibylo pokračování od P. Jakuba Dvořeckého.<ref name="Joura-4-17" />

| isbn = 978-80-904496-5-7

V roce 1905 bylo zjištěno, že [[měď|měděný]] plech, kterým byla pokryta dolní báň, byl špatné kvality a v důsledku toho do [[krov]]u zatéká.<ref name="Joura-4-23" /> Rovněž bylo zaznamenáno četné poškození stěn a [[ciferník]]ů starých téměř půl století.<ref name="Joura-4-23" /> Došlo tedy k nutným opravám. V jejich průběhu však byla zjištěna nutnost znovu [[plech]]em zakrýt i horní báň, sloupky v lucerně mezi báněmi i horní jehlanec pod makovicí a [[kříž]]em.<ref name="Joura-4-23" /> V případě makovice a kříže bylo naznáno, že musí být sneseny a znovu [[zlacení|pozlaceny]].<ref name="Joura-4-23" /> Rovněž padlo rozhodnutí o úpravě kříže na ve [[vítr|větru]] otáčivý.<ref name="Joura-4-23" /> Pozlacení provedli Antonín Čeloud se svým synem Cyrilem. Titíž pozlatili rovněž [[číslice]] na ciferníku a [[rafika|rafiky]] hodin, stejně tak jako opravili samotné ciferníky. Při této příležitosti proběhla také oprava [[hromosvod]]ů. Novou vymožeností bylo také zřízení svodu odpadů z bytu věžníka a spolu s tím i svodu dešťové vody.<ref name="Joura-4-23" /> Opravou prošel i samotný byt věžníka, stejně tak jako zábradlí a stříška na ochozu věže.<ref name="Joura-4-23" /> Nakonec došlo k pořízení nového schodiště a úpravě terénu okolo věže. Veškeré [[zednictví|zednické]], [[tesařství|tesařské]] a [[pokrývačství|pokrývačské]] práce provedl stavitel Raimund Wolf z Třebíče. [[klempířství|Klempířské]] práce na věži pak udělal rovněž místní mistr Jan Gric.<ref name="Joura-4-23" />

Za druhé světové války, době postupu německých vojsk bylo na zábradlí všech ochozů umístěno velké bílé písmeno V symbolizující slovo ''Victoria'' – tedy ''vítězství''.<ref name="Joura-4-24" /> S ohledem na vývoj války a postupný obrat byla tato písmena později snesena. V souvislosti s válkou a změnami na frontách došlo roku 1942 rovněž ke spuštění zvonů, k čemuž byl tentokrát využit kladkostroj. Všechny zvony byly poté rekvírovány pro válečné účely.<ref name="Joura-4-24" /> Na ochozu byly ve čtyřicátých letech také umístěny tlampače městského rozhlasu využívané i k vyhlašování válečných vyhlášek.<ref name="Joura-4-24" />