Kastrace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Hlavní kategorie: jako první, řadicí klíč; kosmetické úpravy |
m gramatika značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 64:
Kastráti nejčastěji zpívali v [[kostel]]ech, neboť dívky v [[kostelní sbor|kostelních sborech]] zpívat nesměly. Přestože kastrace byla oficiálně zakázána, zpívali i v [[papežský pěvecký sbor|papežském sixtinském pěveckém sboru]]. Teprve koncem 19. století římskokatolická církev údajně kastrace zakázala.
Mezi nejslavnější patřili italský operní pěvec [[Gaetano Majorano]] s uměleckým jménem [[Caffarelli]] ([[1710]]–[[1783]]), či [[Carlo Broschi]], zvaný ''[[Farinelli]]'' ([[1705]]–[[1782]]).
I dnes zpívá několik pěvců – „kastrátů“, zpravidla jde ale o osoby s [[hormon]]álním onemocněním, které zabraňuje [[mutace|mutaci]] hlasu (jazzový zpěvák [[Jimmy Scott]], sopranista [[Jorge Cano]] či [[Radu Marian]]) či pěvce, kteří podstoupili kastraci z jiných důvodů. U několika zpěváků také k mutaci z neznámých důvodů nedošlo, aniž by trpěli hormonální poruchou ([[Michael Maniaci]]).
Řádek 96:
V [[Československo|Československu]] bylo provádění kastrací regulováno vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČSSR z roku 1970, která je podmiňovala žádostí pacienta a posouzení odbornou komisí se zastoupením urologa, právníka, sexuologa, případně i plastického chirurga. Komisi jmenoval ředitel nemocnice, která zákrok prováděla.<ref>Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČSSR č. j. LP-276-16.9.1970 „Léčebné zákroky u intersexuálů, transsexuálů a sexuálních deviantů“</ref> Podobná praxe existuje v [[Česko|České republice]] dosud.
První zaznamenanou ženskou terapeutickou kastraci provedl počátkem 20. století skotský chirurg sir [[George Thomas Beatson]] u
==== Indikace ====
Řádek 134:
=== Spor o kastrace sexuálních delikventů ===
Léčebné kastrace mají mezi odborníky mnoho odpůrců. Proti kastracím se postavili například v roce 1979 Heim a Hurschová.<ref>N. Heim, C. J. Hursch: ''Castration for sex offenders: Treatment or punnishment?'', Arch. Sex. Behav. 8, 1979, str. 281–304</ref> E. Schorsch v roce 1987 je označil za „akt terapeutického zoufalství“.<ref>E. Schorsch: ''Therapie mit Sexualstraftatern'', In: H. Jager, E. Schorsch eds.: ''Sexualwissenschaft and Strafrecht''. Beitrage zur Sexualforschung 62, 1987, str. 127–133</ref> Za racionální léčebnou metodu je označil v roce 1972 R. M. Rose.<ref>R. M. Rose: ''The psychological efects of androgens and estrogens: A review.'' In: R. J. Schader ed.: ''Psychiatric complications of medical drugs.'', Raven, New York, 1972</ref>
Na V. konferenci o léčbě sexuálních delikventů Violencia'98, která se konala v roce 1998 v [[Caracas]]u, bylo problematice kastrací věnováno speciální sympózium, v němž německý diskutující [[Friedemann Pfäfflin]] z [[Ulm]]u vystupoval jako hlavní odpůrce kastrací (podpořili jej prakticky všichni diskutující z pléna) a na obhajobu kastrací vystupoval český sexuolog [[Petr Weiss]], který argumenty oponentů ohodnotil jako emociální a principiální a tedy neracionální.<ref name="weiss" /> K provádění kastrací se přiklánějí či přikláněli rovněž čeští sexuologové Zvěřina (1983), Brzek a Ondruch (1982), Raboch a Nedoma (1970).<ref name="weiss" />
| |||