Starověk: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava ''Jang-c'-ťiang'' → ''Jang-c’-ťiang''; typograficky správnější |
m oprava ''S'-čchuan'' → ''S’-čchuan''; typograficky správnější |
||
Řádek 192:
Okolo roku [[1100 př. n. l.]] pronikl do údolí řeky Huang He polobarbarský národ [[Dynastie Čou|Čou]], načež jeho král [[Wu Wang]] získal území dynastie Šang. Čou vládli do [[8. století př. n. l.]] z města [[Si-an|Čchang-an]] na západě a poté přenesli své hlavní město na východ do [[Luo-jang]]u. Aby ospravedlnili svoji nadvládu zavedli [[Mandát nebes|mandát Nebes]] (Tian Ming) a tento ideologický koncept přejala většina po nich panujících dynastií. První králové Čou se nepokusili zabezpečit si přímou vládu nad celým jimi dobytým teritoriem. Místo toho se opírali o vybrané stoupence a příbuzné, kteří spravovali kraje obklopující královskou doménu. Vládcům dynastie Čou se dařilo udržovat kontrolu nad svými vazaly po více než dvě staletí, ale někdy kolem roku [[770 př. n. l.]] se několik těchto vazalů vzbouřilo. Současně došlo k invazi kmenů ze severozápadu, čímž autorita Čou značně poklesla. I přesto nastal výrazný hospodářský a sociální vzestup. V důsledku používání železných nástrojů a vylepšených zavlažovacích technik byly zvýšeny výnosy obilí, díky čemuž vzrostl počet obyvatelstva, a zvýšilo se množství mincí v oběhu.
Pokračující rozklad centrální moci vedl na konci [[8. století př. n. l.]] k počátku období Jara a Podzimu. Stovky místních vojenských vládců, kteří byli potomky vazalů dosazených Čou, usilovaly o nastolení vlastní hegemonie. Během [[7. století př. n. l.|7.]] a [[6. století př. n. l.]] se podařilo dosáhnout stability uzavíráním spojenectví mezi jednotlivými státy těchto válečníků. Koncem [[5. století př. n. l.]] se ovšem tento systém aliancí zhroutil, pročež začala poslední fáze Čou, nazývaná [[období válčících států]]. V jeho průběhu docházelo k častým a krvavým konfliktům mezi sedmi dominujícími státy: [[Království Čchu|Čchu]], [[Království Chan|Chan]], [[Království Čchi|Čchi]], [[Království Čchin|Čchin]], [[Království Wej|Wej]], [[Království Jan|Jan]] a [[Království Čchao|Čchao]]. Kromě vzájemného válčení se tyto státy věnovaly i vojenské expanzi mimo dosavadní hranice Číny, vedoucí k dobytí území dnešního [[
Bouřlivá doba pozdní neboli [[Dynastie Východní Čou|Východní Čou]] byla doprovázena společenskými otřesy a rovněž výjimečným intelektuálním a kulturním rozkvětem. V Číně tehdy působilo mnoho filozofů a teoretiků a kromě jiného se zrodila také koncepce protichůdných a současně vzájemně se doplňujících sil [[Jin a Jang]]. Na konci [[6. století př. n. l.]] sepsal [[Sun- c']] dílo [[Umění války]]. Z celé řady filozofických směrů vynikají především [[konfucianismus]], [[taoismus]] a [[legismus]], přičemž k nejvlivnějším filozofům této epochy náleželi [[Konfucius]], [[Lao-c']], z jehož učení vzešel taoismus, a Konfuciův žák [[Mencius]].
| |||