Raoul Schránil: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Řádek 36:
 
Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] jezdil s estrádní skupinou, krátce působil v satirické scéně ''Kotva'', kterou založili [[Ferenc Futurista]] se svým bratrem [[Eman Fiala|Emanem Fialou]] <ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;143 </ref>. Po [[Únor 1948|únoru 1948]], když byl označen za syna [[kulak]]a a v Praze nesměl z rozhodnutí ministra Kopeckého <ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;144 </ref>
hrát, působil od listopadu [[1949]] v zájezdovém ''[[Vesnické divadlo|Vesnickém divadle'']], spadajícím pod Ministerstvo zemědělství, kam si ho prosadil [[ředitel]] divadla František Smažík (tam hrál například roli chlapáckého dělníka Jana ve hře [[Emil František Burian|E. F. Buriana]] ''Krčma na břehu''), jezdil po [[estráda|estrádách]]. V padesátých letech [[20. století]] byl při zájezdu do [[Humpolec|Humpolce]] zatčen, obviněn z přípravy k [[emigrace|emigraci]] a uvězněn na tři čtvrtě roku. Obvinění se neprokázalo a po propuštění pracoval v různých profesích (mimo jiné i jako [[dělník]] na základech [[Stalinův pomník|Stalinova pomníku]], jako zásobovač u [[cirkus]]u, na [[Branický most|Mostě inteligence]] a vrtal artézskou [[Studna|studnu]] u [[Mariánské Lázně|Mariánských Lázní]]). V letech [[1953]] – [[1954]] byl konferenciérem ve Varieté u Nováků a později mu pomohl [[Jaroslav Štercl]] k angažmá v souboru v pražské Alhambře. Načas se vrátil do ''Vesnického divadla'', přejmenovaného v roce [[1959]] na ''Státní zájezdové divadlo'' a pracoval zde od února 1960 až do zrušení divadla v roce 1962 <ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;149–159 </ref>.
 
Později nastoupil v [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]], kde se seznámil s mladou herečkou Věrou Liškovou, která se stala později jeho druhou manželkou. Po třech letech působení v divadle, kdy ředitel [[Antonín Dvořák (scénograf)|Antonín Dvořák]] navrhl spojit divadla v Kladně a v Mladé Boleslavi do jednoho organizačního celku, odešel Raoul s manželkou z Mladé Boleslavi a nastoupil v divadle v [[Ostrava|Ostravě]] <ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;159–162 </ref>. [[Jiří Dohnal]] mu nabídl místo sólisty ve sboru [[Národní divadlo|Národního divadla]] v Praze, avšak Ministerstvo kultury návrh neschválilo a Raoul skončil jako kulturně propagační referent v divadle – organizoval zájezdy a působil jako překladatel mj. pro ředitele [[Přemysl Kočí|Přemysla Kočího]].