Schönbornský palác: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Historie: + odkaz |
drobné doplnění a úpravy |
||
Řádek 17:
| počet obyvatel =
| původní majitel =
| rod = [[Schönbornové]] [[
[[Colloredové|Colloredo-Waldsee]] [[
| současný majitel = Velvyslanectví [[Spojené státy americké|USA]] (od roku 1925)
}}
Řádek 38:
Později se v paláci se postupně prostřídalo několik šlechtických majitelů. V roce 1794 palác koupila hraběcí rodina [[Schönbornové|Schönbornů]], podle které nese palác své jméno. V roce 1910 začali Schönbornové pokoje v paláci pronajímat. Jedním z nejslavnějších nájemníků byl [[Franz Kafka]], který si v roce [[1917]] pronajal na několik měsíců dva pokoje. V dopise své tehdejší snoubence [[Felice Bauerová|Felice Bauerové]] napsal:
“Vešel jsem do realitní kanceláře, kde mi téměř okamžitě řekli o bytě v jednom z nejhezčích paláců. Dva pokoje, předsíň, z níž jedna polovina byla upravena jako koupelna. Šest set korun za rok. Byl to jako splněný sen. Šel jsem tam. Pokoje vysoké a
[[Soubor:Pamětní deska o pobytu Franze Kafky.jpg|thumb|Pamětní deska o pobytu Franze Kafky v Schoenbornském paláci v Praze, na Tržišti 15.]]
Do Schönbornského paláce se Franz Kafka nakonec přistěhoval, ale fakt, že pokoje nebyly v zimních měsících dostatečně vytopeny, zřejmě přispěl k
V roce 1919 palác zakoupil od Carla Johanna Schönborna Richard Teller Crane, syn amerického milionáře Charlese Richarda Cranea, který byl v letech 1919-1921 prvním americkým velvyslancem v Československu. Jeho otec Charles Richard Crane byl přítelem [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]] (a později tchánem [[Jan Masaryk|Jana Masaryka]]) a sehrál důležitou roli při vzniku [[Československo|Československa]]. V roce [[1902]] pozval profesora T. G. Masaryka přednášet do [[Chicago|Chicaga]], a protože byl nadšeným slavistou, seznámil Masaryka se slovanskými komunitami na [[Středozápad Spojených států amerických|americkém středozápadě]]. A byl to Charles Richard Crane, kdo zprostředkoval setkání T.G. Masaryka s prezidentem [[Woodrow Wilson|Woodrowem Wilsonem]], u něhož Masaryk našel podporu pro nový československý stát.
Řádek 68:
Objevují se myšlenky, že fasáda nenese žádné znaky, které by korespondovaly s dynamickým a expresivním stylem, typickým pro Santiniho, ale naopak vykazuje poklidný ráz Alliprandiho staveb. Tyto myšlenky však vycházejí jen z jednostranného chápání na Santiniho dílo. Právě na něho ukazuje důmyslný systém provázání, gradace a konečné vyznívání s volbou jednoho dominantního, v různých aplikacích a souvislostech uplatněného prvku (''Kapitulní děkanství na Pražském hradě 1706, Morzinský palác na Malé Straně 1713–1714, Thun-Hohenštejnský palác na Malé Straně 1716).
G. B. Alliprandi byl šiřitelem vídeňsky orientované architektury (pozdně barokní klasicismus), kterou zaštiťovaly osobnosti jako J. L. von Hildebrandt a J. B. Fischer von Erlach (1656–1723). Alliprandi uplatňoval architektonické prvky jako klenáky, bosáž nebo nárožní rustiku podobně jako Santini. Avšak jeho nejtypičtějším architektonickým prvkem je tvarosloví fasády s válcovým rizalitem prostupující obě patra stavby a vyzdvihující se věžovitě nad střechou ''(Šternberský palác na Hradčanech 1700–1708, Lobkovický palác na Malé Straně 1703–1707, zámek v Libici u
== Zahrada ==
| |||