Kostel Nejsvětějšího Jména Ježíš (Plzeň): Porovnání verzí

m
vnitřní odkazy
m (Robot automaticky nahradil text: (-Česká republika +Česko))
m (vnitřní odkazy)
| adresa =
| web =
| commons = Category:The churchChurch of Infantthe Holy Name of Jesus (PilsenPlzeň)
}}
'''Kostelík U Ježíška''' je [[baroko|barokní]] [[kostel]] v [[Plzeň|Plzni]]. hned několik zvláštností. Jednak se jedná o jediný kostel s tímto [[Patrocinium|patrociniem]] v České republice a potom vlastníkem tohoto kostela nebyla nikdy církev, vždy náležel do soukromých rukou. Tato stavba je chráněnou nemovitou kulturní památkou<ref>{{MonumNet|název=Kostel U Ježíška|ID=157441|datum=2012-12-22}}</ref>.
 
== Historie kostela ==
Historie kostelíka U Ježíška, dříve též Nejsvětějšího Jména Ježíš, sahající snad až do závěru [[17. století]], není zcela známa. Jisté je, jak bylo zjištěno při rekonstrukčních pracích v roce [[2001]], že historie sahá před první zdokumentovanou přestavbu kostelíka v letech 1745–1746[[1745]]–[[1746]]. Tehdy zde stávala mírně obdélná [[kaple]] orientovaná vchodem přibližně k severu. Dnes tato část tvoří vstupní [[vestibul]] kostelíku. Není však znám žádný spolehlivý pramen objasňující informaci kdo a kdy nechal kapli postavit. Jednou z domněnek je, že šlo o soukromou kapli [[Klášter Plasy|plaských cisterciáků]] či spíše opatů tohoto kláštera užívanou při jejich návštěvách Plzně. Zhruba ve stejné době vznikla poblíž původní kaple i venkovská usedlost.
 
První zmiňovanou přestavbu kaple u své usedlosti nechal v letech 1745–1746 provést lékař a plzeňský primátor [[Petr Pavel Helffer]]. Budovaná kaple byla zasvěcena [[Pražské Jezulátko|Jezulátku]]. Důvod stavby byl především v úmyslu zřídit rodinnou hrobku. Architektem a stavitelem kaple resp. přestavby kaple, byl [[Matěj Ondřej Kondel]], který byl tou dobou realizátorem některých staveb dle návrhu [[Jan Blažej Santini-Aichel|Jana Blažeje Santiniho-Aichla]]. Přestavba spočívala v přístavbě obdélného prostoru na jižní straně původní kapličky, se kterou byl spojen přestavbou původní okenní [[Výklenek|niky]]. Tak vznikl vítězný oblouk s [[Archivolta|archivoltou]] užší než svislá část, na kterou nasedá přes konzolovité [[Voluta|voluty]]. Tím se prostor původní kaple stává [[loď (architektura)|lodí]] a nová přístavba [[Kněžiště|presbyteriem]]. Pro novou přístavbu jsou typické vně elipsovitě vypouklé boční obvodové stěny. Nad nově vytvořeným [[Kněžiště|presbytářem]] vznikla i vížka, která pravděpodobně po opravě a přestěhování nad nově vybudovanou část existuje dodnes. Ke svěcení kaple došlo pravděpodobně první lednovou neděli roku [[1747]]<ref>Přesné datum svěcení není spolehlivě známo</ref>.
 
Dne 1. srpna [[1770]] získávajízískali zdejší statek včetně okolních pozemků a rovněž tak i kapli manželé Matěj a Anna Deblerovi. Avšak již roku [[1776]] získávázískal kapli, letohrádek a vše k tomu náležející [[Jakub Vilém Seitz]], plzeňský [[zvonař]], jehož žena Anna byla vdova po plzeňském zvonaři [[Pernerové|Pernerovi]]. Již v následujícím roce byl pro kapli v Seitzově dílně ulit nový zvon. V roce [[1781]] byla kapli udělena papežem [[Pius VI.|Piem VI.]] na sedm let [[OdpustekOdpustkový list|odpustková]] [[Papežská bula|bula]]. Po smrti Jakuba Viléma Seitze v roce [[1793]] získává jmění rovným dílem jeho žena Anna a její syn z prvního manželství [[Petr Pavel Perner]], který v závěji již následujícího roku získává po matce i druhou polovinu. Tak se roku [[1794]] stává vlastníkem kaple rodina [[Pernerové|Pernerů]], která rovněž hodlala v kapli zřídit rodinnou hrobku. Pernerovi se však dosavadní hrobka pod kostelem zdála malá a proto se rozhodl pro rozšíření kaple a s tím i rozšíření hrobky pod ní. Tímto úkolem pověřil plzeňského stavitele [[Antonín Barth|Antonína Bartha]], který práce v letech [[1806]][[1807]] realizoval. Stavba byla orientována východním směrem, čímž se napravila dosavadní chybná orientace oltáře[[oltář]]e na jižní straně. Dosavadní kaple se stala prakticky předsíní nově zbudovaného kostelíku. K vysvěcení plzeňským arciděkanem P. [[Tomáš Kordík|Tomášem Kordíkem]] došlo 2. ledna [[1808]].
 
Roku [[1870]] jebyl [[Robert Perner]] nucen z finančních důvodů zahradu i s kostelíkem prodat manželům Matěji a Josefě Divíškovým. I oni užívali [[krypta|kryptu]] pod kostelem jako rodinnou hrobku, o čemž svědčí [[pamětní deska]]. Roku [[1877]] nechali provést úpravu vstupu do [[krypta|krypty]], který již nebyl zvenčí jako dosud, ale poklopem uvnitř kostela. Rovněž díky sbírce došlo roku [[1893]] k opravě fasády i interiéru. Díky daru Viléma Rösche bylo v rámci oprav osazeno i barevné vitrážové[[vitráž]]ové okno ve starší části. Upraveno bylo i okolí. Prostor nově vybudovaného hospodářského dvora jižně od kostelíku byl zvýšen o cca 1 metr. Na východní straně byla prohloubena vodoteč odvádějící vodu ze svahu. Vedla však příliš blízko kostelíku bez jakékoliv izolace, což způsobilo masivní vlhnutí zdí.
 
I přes tyto snahy docházelo k postupnému úpadku stavby. V roce [[1933]] došlo k vyloupení kostela, kdy nenávratně zmizela část mobiliáře kostela vč. liturgického náčiní, plastik, [[oltářní obraz|oltářních obrazů]] apod. Na základě této události vznikla z iniciativy studentů Masarykova státního československého reálného gymnasia<ref>Dnešní [http://www.mgplzen.cz/ Masarykovo gymnázium v Plzni]</ref> ''Jednota pro záchranu kostelíka U Ježíška''. Koncem roku [[1933]] byla s majiteli podepsána na 30 let nájemní smlouva na kostelík. Zaměření a zakreslení stavby bylo provedeno na žádost Jednoty plzeňským, tehdy již penzionovaným stavitelem a architektem [[Hanuš Zápal|Hanušem Zápalem]]. V první fázi došlo k opravám střešní krytiny a krovů a především k sanaci zdiva. Během roku [[1935]] byly zhotoveny nové omítky, jak vnější tak vnitřní, včetně zrestaurování fresky plzeňského malíře [[František Julius Lux|Františka Julia Luxe]]. Opravena byla rovněž podlaha, obnoveny oltáře, opraveny [[varhany]] pocházející z 18. století od plzeňského varhanáře Jana Leopolda Rausche (1719–1791[[1719]]–[[1791]]) a úprav doznal i okolní terén kde vznikl např. i nový mostek přes vodoteč. K novému vysvěcení docházídošlo 5. ledna [[1936]].
 
Ve vlastnictví rodiny Divíškových byl kostelík až do roku [[1948]]. V dalším období nebylo využití kostelíka žádné a tak postupně chátral. V přilehlém objektu byla do 70. let 20. století výkupna a sklad léčivých rostlin. Poté areál dál neutěšeně chátral. V roce [[1992]] byl objekt vrácen původním majitelům, tedy rodině Divíškových. Následně kostelík bez mobiliáře odkoupilo město, ovšem chátrání pokračovalo. Chátrající stavbě začalo věnovat svoji pozornost ''Občanské sdružení pro obnovu památek Rokycanska''. Zaměření provedli v rámci výuky studenti plzeňské stavební průmyslovkyprůmyslové školy, projekt zpracoval [[Jan Soukup (architekt)|arch. Jan Soukup]], který rovněž dohlížel na stavební práce, které započaly první fází v roce [[2001]]. Ta zahrnovala opravu krovů, střech, věžičky a zpevnění kleneb. Následovala úprava vodních poměrů v okolí stavby a oprava fasád, která byla dokončena v roce [[2005]]. Opravena byla i vzácná stropní [[freska]] [[František Julius Lux|F. J. Luxe]].
 
== Fotogalerie ==