Kosovská osvobozenecká armáda: Porovnání verzí

|image= [[FileSoubor:UCK KLA.svg]]

|leaders = [[Lëvizja Kombëtare për Çlirimin e Kosovës|LKÇK]] <br />[[Zahir Pajaziti]] † <br />[[Adem Jashari]] † <br />[[Hashim Thaçi]] <br />[[Agim Çeku]] <br />[[Fatmir Limaj]] <br />[[Ramush Haradinaj]] <br /> [[Bekim Berisha]] † <br /> Rrustem "Remi" Mustafa <br />[[Agim Ramadani]] †

'''Kosovská osvobozenecká armáda''' (albánsky: ''Ushtria Çlirimtare e Kosovës'') '''(UÇK)''' byla ozbrojená organisace kosovských [[Albánci|Albánců]], účastnící se [[Válka v Kosovu| války v Kosovu]]. Jejímž cílem byla nezávislost Kosova na [[Srbsko|Srbsku]]. V roce [[1999]] byla organisace transformována na [[Kosovský ochranný sbor]].

Kořeny UÇK leží v kruzích radikálně zaměřených emigrantů po roce [[1981]], kteří především ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] a [[Německo|Německu]] vytvořili vlivnou diasporu. Po zrušení kosovské autonomie roku [[1990]] se tyto kruhy radikalizovaly. Část umírněnějších představitelů se přidala k politické platformě [[Ibrahim Rugova|Ibrahima Rugovy]], tvrdé jádro však odmítalo uznat stranu legalizovanou Srby a začalo připravovat ozbrojený odboj.<ref name="girgle">Patrik Girgle, Kosovo - stručná historie států, Nakladatelství Libri 2006</ref> Roku [[1993]] došlo v Drenici k setkání emigrantský špiček kosovských [[Albánci|Albánců]] s radikály v Kosovu a byla dohodnuta příprava gerilové války. Uzavření [[Daytonská dohoda|Daytonské mírové smlouvy]]<ref>[http://www.globalpolitics.cz/clanek/jak-z-balkanu.html Martina Ličková: ''Jak z Balkánu?'']</ref> v prosinci [[1995]], v níž bylo [[Kosovo]] potvrzeno jako nedílná součást [[Srbsko|Srbska]], znamenal pro kosovsko-albánské radikály šok. Došlo k zformování elity tzv. domácího křídla, jejímž představitelem se stal [[Hashim Thaci]].

Již od vzniku UÇK docházelo k jejímu propojování s mezinárodními zločineckými aktivitami albánské emigrace ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]], v [[Itálie|Itálii]], v [[Německo|Německu]] a dalších zemích.<ref>Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny, 2002 </ref><ref>[http://www.messin.estranky.cz/clanky/balkan/kosovo41 Nevhodné zprávy: ''Kosovo - ráj pro gangstery'']</ref><ref>http://www.serbianna.com/press/008.shtml</ref><ref>Nožina, Miroslav: Mezinárodní organizovaný zločin v České republice, ISBN 80-7312-018-6, str. 133</ref> Když došlo po rozpadu bývalé [[Jugoslávie]] k odklonu tzv. Balkánské cesty pro pašování drog ze [[Střední východ|Středního východu]] z dosavadní "severní trasy" na "jihozápadní trasu" vedoucí z [[Turecko|Turecka]] přes [[Makedonie|Makedonii]], jižní [[Srbsko]], [[Kosovo]] a [[Albánie|Albánii]], kosovsko-albánské gangy získaly postupně kontrolu nad tímto „obchodem.“ Koncem 90. let ovládali [[Albánci]] odhadem již 80 % evropského obchodu s heroinem, který z 90 % přecházel přes [[Kosovo]]. Kromě obchodu s drogami se zločinecké kosovsko albánské podsvětí zabývalo a stále zabývá i obchodem se zbraněmi, kradenými auty a s organisováním prostituce po celé [[Evropa|Evropě]]. Struktura kosovsko-albánské mafie byla a je hierarchicky rodová a klanová s tuhou vnitřní disciplínou, na podobném principu se organisovala rovněž UÇK, jejíž propojení s kriminální mafií je zdokumentované. V tomto propojení se prolínají záležitosti politické, v níž jsou zájmy o samostatnost Kosova, se zájmy ekonomickými, v nichž jde o upevnění moci a kontroly nad výnosnými ilegálními obchody.<ref name="messin">[http://www.messin.estranky.cz/clanky/balkan/kosovo77 Nevhodné zprávy: Odhadování ''celkového počtu obětí kosovské války: Osm let nepřesností'']</ref>

}}</ref> Jen v období od 11. do 14. září 1997 se přihlásila k přepadení dvanácti policejních stanic. 20. listopadu zavraždila albánského poslance jugoslávského parlamentu. Jednotky UÇK byly cvičeny zejména v sousední [[Albánie|Albánii]], někteří její příslušníci procházeli výcvikem v zahraničí v táborech [[Al-Káida|Al-Kaidy]]. Policejní jednotky nedokázaly na tento tlak UÇK účinně odpovědět, avšak bělehradské orgány stále váhaly s nasazením vojenských sil. Když však 23. března [[1998]] označil velvyslanec [[Spojené státy americké|USA]] pro [[Balkán]] Robert Gebard na tiskové konferenci v [[Priština|Prištině]] UÇK jako „''nepochybně teroristickou organisaci'',“ president [[Slobodan Milošević|Slobodan Miloševič]] toto prohlášení pochopil jako projev souhlasu USA s eliminací UÇK a nechal zahájit proti této organisaci vojenské akce.<ref name="girgle"/> V průběhu občanské války docházelo k oboustrannému teroru na civilním obyvatelstvu i k oboustrannému vyhánění lidí z domovů<ref name="messin"/> 24. června [[1998]] došlo k tajné schůzce zástupců [[Spojené státy americké|USA]] a UÇK v Juniku, čímž začalo americko-kosovské sbližování. V září došlo k telefonickému rozhovoru [[Madeleine Albrightová|Madeleine Albrightové]] s velitelem UÇK [[Hashim Thaçi|Hashimem Thaçim]], ve kterém americká ministryně zahraničí slíbila referendum o nezávislosti, pokud UÇK dovolí rozmístit vojska [[Severoatlantická aliance|NATO]] v Kosovu.{{Doplňte zdroj}} V tomtéž měsíci zasedala [[Rada bezpečnosti OSN]] i vedení [[Severoatlantická aliance|NATO]], které 13. října dalo Miloševičovi ultimátum, aby stáhl svá vojska z Kosova. To bylo ze strany Bělehradu splněno, ovšem po vyklizení Kosova obsadila většinu jeho území UÇK, která začala terorisovat nealbánské obyvatelstvo.{{Doplňte zdroj}} Po eskalaci teroru UÇK zahájila v lednu [[1999]] srbská armáda další ofenzívu. Po fiasku pro Srby nepřijatelné Rambouilletské smlouvy, podle níž se [[Kosovo]] mělo postupně osamostatnit, začalo v březnu [[1999]] bombardování Kosova i Srbska letectvem států NATO.

Přes americkou podporu v bombardování Kosova i v dodávkách zbraní se UÇK nepodařilo porazit jugoslávskou armádu. [[Kosovo]] bylo jednotkami UÇK a [[Severoatlantická aliance|NATO]] obsazeno až počátkem června [[1999]] po uzavření mírových dohod. Ani po tomto období však nenastal v Kosovu mír. UÇK pokračovala v teroru vůči nealbánskému obyvatelstvu a opírala se přitom o podporu propagandy, která jednostranně a zkresleně informovala (příp. neinformovala) o situaci v Kosovu.<ref>[http://www.messin.estranky.cz/clanky/balkan/kosovo22 Nevhodné zprávy: ''Smutná bilance albánského řádění v Kosovu, které jen málokdo nazval etnickou čistkou'']</ref><ref>[http://www.messin.estranky.cz/clanky/balkan/jugoslavie04 AP: Pentagon platí přes soukromou firmu asi 50 novinářů, jejichž články mají ovlivňovat veřejné mínění na Balkáně]</ref> Velitelem UÇK se v květnu roku [[1999]] stal [[Agim Çeku]], který se etnických čistek Srbů účastnil již dříve v řadách chorvatské armády.<ref>[http://www.messin.estranky.cz/clanky/balkan/kosovo59 Nevhodné zprávy: ''Kauza Agim Ceku, aneb o čem se Martin Ehl bál v dnešních Hospodářských novinách zmínit'']</ref> Roku 1999 nastal v Kosovu velký rozmach už tak zavedeného kriminálního "podnikání" (obchod s drogami, zbraněmi, "bílým masem"), kterého se účastnili a stále účastní představitelé UÇK napojení na kosovsko-albánské mafiánské struktury v celé Evropě. V roce 1999 byla organizace UÇK přejmenována na '''Ochranný sbor Kosova (TKM)''' a stala se rozhodujícím činitelem v Kosovu. Postupně ovládla všechny důležité posty a odsunula prezidenta Rugovy do pozice reprezentativní figury. Ochrana bezpečnosti a míru v Kosovu jednotkami [[Severoatlantická aliance|NATO]] a posléze [[KFOR]], se ukázala být nedostatečná. TKM organisovala a často{{Doplňte zdroj}} za účasti davu{{Doplňte zdroj}} akce proti nealbánskému obyvatelstvu, ničení majetku a kulturních památek.<ref>[http://www.pravoslav.or.cz/kosovo.htm Trpící Kosovo]</ref><ref>http://www.commondreams.org/views/071900-107.htm</ref> Dnešní '''TKM''' si přes svoji teroristickou a kriminální minulost i současnost získává poměrně solidní politické postavení vůči [[Spojené státy americké|USA]] i vůči většině států [[Evropská unie|EU]].

V únoru roku [[2000]] dostala OSN zprávu, že Kosovský ochranný sbor (TMK) ilegálně zatýká občany, vede vyšetřování, prohlíží občany a okrádá je, vynucuje ilegální daně a placenou ochranu, vyhání lidi z jejich majetků.<ref name="dan">Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny 2002</ref> Představitelé odboru ochrany lidských práv požadovali, aby UNMIK a [[KFOR]] trvaly na splnění dohod, podle nichž se TKM nesmí chovat jako policie a musí zůstat apolitická. UNMIK a KFOR však nebyly ochotny vyžadovat plnění vlastních nařízení, protože se obávaly střetu s přeměněnou UÇK, která začala stále více vytlačovat demokratické síly z rozhodování o Kosovu. TKM začala fyzicky likvidovat nejen nepohodlné albánské novináře a politické oponenty, ale začala provádět čistky ve vlastních řadách, kdy byli vražděni i někteří nepohodlní velitelé bývalé UÇK. Docházelo též k mafiánské válce mezi jednotlivými klany navzájem. Represe ze strany [[UÇK]], spojené s organizovaným zločinem, se dotklo i soudního systému a drtivá většina albánských soudců se bála soudit trestné činy [[Albánci|Albánců]]<ref name="dan"/> Pokračovaly etnické čistky vůči nealbáncům, násilí bylo použito i proti Albáncům, kteří byli označeni za "zrádce." Také docházelo k dalšímu vypalování srbských pravoslavných kostelů a středověkých monastýrů,<ref>http://www.kosovo.net/default2.html</ref> které bylo zahájeno již v době bombardování Jugoslávie a které vyvrcholilo tzv. "Druhou křišťálovou nocí" v březnu 2004.<ref>http://www.kosovo.net/news_pogrom.html</ref> Byly podnikány útoky proti vojákům KFOR, kdy docházelo zejména k odstřelování konvojů této mise či byly nastražovány miny. TKM též začala podněcovat, vyzbrojovat albánské separatisty v sousedním [[Srbsko|Srbsku]] a [[Makedonie|Makedonii]], posílala tam své ostřílené velitele.

<references />