Let Korean Air 007: Porovnání verzí

'''Let Korean Air 007''' (zkratka '''KAL 007''') byl pravidelný civilní linkový let [[Jižní Korea|jihokorejské]] společnosti [[Korean Air]], který se v důsledku chyb posádky odchýlil o více než 500 km z pravidelné trasy, vletěl do [[Sovětský svaz|sovětského]] vzdušného prostoru a zde byl sestřelen dne [[1. září]] [[1983]] letounem [[Suchoj Su-15]] sestřelen. Při katastrofě, ke které došlo nad mořem poblíž [[Sachalin]]u, na palubě letadla [[Boeing 747]]-230B zahynulo všech 269 osob.

Po startu z letiště v [[Anchorage]] zapnuli piloti [[autopilot]]a a nastavili jej do režimu ''NAV''. Pokud je autopilot v tomto režimu, tak sleduje pevně nastavený kurz, acož v případě letu KAL 007 to bylo 245°. Aby autopilot začal sledovat letový plán daný souřadnicemi navigačních bodů, které jsou do palubního počítače zadané před startem letadla, případně během letu, museli by piloti museli nastavit autopilota do režimu ''INS''. ZZe záznamů černých skříněk však vyplývá, že letadlo letělo celou dobu s pevně nastaveným kurzem 245°. Piloti buďtedy autopilota do režimu INS buď vůbec nenastavili nebo jej do tohoto režimu přepnuli až v okamžiku, kdy se let KAL 007 nacházel více než 12 km mimo určenou trasu. V tomto případě by autopilot nebyl schopen jít zpět na zadanou trasu a sledoval by stále pevně nastavený kurz jako v režimu NAV.

MezitímDalší seprůběh veletu vzdušnémKAL prostoru007 kolembyl nešťastnéhozásadně [[Boeingovlivněn 747|Boeingui 747]]širšími dělysouvislostmi věci,celosvětové kterépolitiky měla vlivmezinárodních navztahů. dalšíV průběhroce letu1983 KALstále 007.trvalo Probíhalaobdobí [[Studená válka|studené války]]. Obě světové velmoci, [[Sovětský svaz|SSSR]] a [[Spojené státy americké|USA]], sice vedly jednání o omezení strategických zbraní a v roce 1979 podepsaly smlouvu [[SALT|SALT II]], ale vztahy ažvšak takrozhodně vřelé nebyly.

[[Sovětský svaz]] na osudnou noc připravoval odpal mobilní mezikontinentální balistické střely [[RT-2PM Topol]] ze základny v [[Pleseck]]u. Vývoj nových typů střel byl ovšem smlouvou SALT II zakázán. USA měly od zpravodajských služeb informace o plánovaném odpalu., Dodo vzduchu tedy poslalibyla poslána dvojicidvojice letadel [[Boeing RC-135|RC-135V/W Rivet Joint]] a RC-135S Cobra Ball. Obě letadla byla postavena na platformě [[Boeing 707|Boeingu 707]] a hlídkovala u poloostrova [[Kamčatka]]. Sověti o jejich přítomnosti věděli, astejně takéjako o jejich účelu. Proto poslali do vzduchu v rámci operaci ''Maskirovka'' 2dva rušiče, které měly americká letadla oslepit.

Na obou stranách panovala značně napjatá atmosféra. Na scéně se pohybovala celá řada letadel s nepříliš přátelskými úmysly. Za této situace do sovětského vzdušného prostoru vlétl civilní Boeing 747 letu KAL 007. Šlo o čtyřmotorové letadlo, podobné jako 2dvě americká letadla v jeho blízkosti. Zatímco piloti letu KAL 007 přeletěli poloostrov Kamčatka, na zemi probíhala vysoká pohotovost, o které neměli ani tušení.

Ve vzdušném prostoru nad Kamčatkou byla letadla podrobena identifikacíidentifikaci pomocí dotazovače vlastní-cizí. Vlastní letadla na dotaz automaticky odeslala platný identifikační kód a operátorovi se na radarové obrazovce objevila značka vlastního letadla. Pokud žádná odpověď nepřišla, cíl byl veden jako neidentifikovaný a na jeho vyvedení ze zakázaného prostoru byla vyslána zpravidla pohotovostní dvojice z jedné nebo více nejbližších leteckých základen. Takový systém používaly západní i východní země. Vzhledem k principu činnosti systému nebylynebyli piloti civilního letadla "narušitele" informováni o tom, že identita letadla nebyla prověřena.

Posádka letu KAL 007 tedy stále nevěděla, v jakých problémech jese ocitla, když přelétla poloostrov Kamčatka v letové hladině 330 (33 000 stop; 10 000 m). Pak v 04:45 (17:45 UTC) Boeing vyletěl ze sovětského vzdušného prostoru a nacházel se v mezinárodním vzdušném prostoru nad [[Ochotské moře|Ochotským mořem]].

Když byl KAL 007 asi 70 km od pobřeží Kamčatky, byla do vzduchu vyslána tři letadla [[Suchoj Su-15]] ze základny Dolinsk-Sokol a jeden [[MiG-23]] ze základny Smirnyč. V 04:49 (17:49 UTC) přišlo hlášení o vzletu první hotovostní dvojice.

Sovětská protivzdušná obrana byla v těžké situaci, protože silný arktický vítr vyřadil z činnosti jeden z [[radar]]ů. Jednoduché to neměli ani operátoři. Navzdory vyřazení radaru museli navést hotovostní stíhačky tak, aby dokázaly cíl dostihnout dříve, než jim dojde palivo, dokázaly dostihnout cíle, zachytit ho na úzkém pruhu sovětského vzdušného prostoru nad [[Sachalin]]em a případně se dostat do pozice pro střelbu, kdy se ukázalo, že jde o nepřátelské letadlo.

Když KAL 007 vlétl do sovětského vzdušného prostoru nad Sachalinem, piloti zasahujících letadel sledovali narušitele více než hodinu. Když selhaly pokusy o identifikaci letadla, vypálil pilot Su-15 major Genadij Osipovič výstražnou dávku. Později vypověděl: ''"Vypálil jsem přes 200 nábojů. Bohužel to byly jen náboje bez stopovky. Pochybuji, že si jich všimli."''

O tomto problému se vědělo. Na nedostatek zásobování upozorňovalupozorňovali velitel základny i hlavní zbrojíři kolem půl roku, ale i tak žádná dodávka munice však nepřišla. Pro kanón GŠ-23 měly být k dispozici tříštivé-trhavé náboje, tříštivé-trhavé náboje se stopovkou a průbojné náboje se stopovkou. Stopovka hořela asi 5 sekund.

V otázce dalšího postupu panovala shoda.: narušitel Mělměl být sestřelen. Velitel protivzdušné obrany však trval na identifikaci cíle, velitel základny Dolinsk-Sokol byl naopak přesvědčen, že přelet Kamčatky je dostatečným důkazem. V 05:15 (18:15 UTC) se službu konající důstojník, podplukovník Titovin obrátil na náčelníka štábu divize. Padlo rozhodnutí zničit cíl i bez identifikace.

Pilot zasahujícího letadla Major Osipovič také neměl jednoduchou pozici. Musel postupovat podle pokynů pozemního velitelského stanoviště. Z jeho reakci je zřejmé, že nebyl se způsobem navádění zcela spokojen. Let KAL 007 začal stoupat, čímž se snížila jeho rychlost. Letěl rychlostí kolem 400 km/h a Su-15 byl v této výši na hranici pádové rychlosti.

Major Osipovič vyhodnotil stoupání letu KAL 007 jako typický únikový manévr, který ho přiměl předletět cíl. V okamžiku, kdy přišel rozkaz k palbě, byl před cílem a měl téměř prázdné zásobníky kanonových pouzder. V této situaci dokonce zvažoval možnost taranu[[taran]]u, tedy náraz do cíle. Nakonec se rozhodl udělat zatáčku, klesnout 2 000 metrů pod cíl, při forsáži[[forsáž]]i (tj. [[přídavné spalování]]) se k němu dotáhnout a z dostatečné vzdálenosti odpálit řízené střely.

Z přepisu je zřejmé, že major Osipovič viděl zapnutá světla i blikající antikolizní majáky. Později vypověděl, že si byl vědom, že jde o Boeing 747, protože viděl dvě řady světel. Jiné civilní letadlo v té době dvě paluby nemělo. O typu letadla velitelskév3akvelitelské stanoviště neinformoval, protože se ho na to neptali a všichni byli pod časovým tlakem časové tísně.

Generál Kornukov nařídil, aby byl cíl sestřelen.sestřelena Poslala poslal k němu MiG-23. Ale velitelskéVelitelské stanoviště však vědělo, že Su-15 bude na pozici dříve, a proto dostal rozkaz ke zničení cíle major Osipovič, pilot zasahujícího letounu Su-15. Odpálil 2dvě řízené střely s dvousekundovým rozdílemintervalem. Střely měly přibližovací zapalovače. První explodovala asi 50 metrů za letadlem letu KAL 007. Střepiny probily přetlakový trup, způsobily náhlou dekompresi kabiny a poškodily řízení. Podle majora Osipovič druhá střela zasáhla levé křídlo, ale pozdější vyšetřování prokázalo, že levé křídlo bylo neporušeno. Střela byla tedy zničena zřejmě autodestrukcí.

Boeing 747 měl 4 hydraulické okruhy. Minimálně jeden z nich zřejmě nebyl poškozen, což zaručovalo ovládání primárního okruhu řízení (směrovka, výškovka, křidýlka), většinu sekundárichsekundárních, kromě slotu na náběžné hraně., dále Dálepak vysunutí a řízení [[podvozek letadla|podvozku]] a brzdění kol. Ze záznamníku komunikace v kokpitu CVR (Cockpit Voice Recorder) bylo zřejmé, že motory byly v pořádku (podle hlášení druhého pilota).

Letadlo ztratilo asi 600 metrů výšky. Pak piloti vypnuli autopilota a snažili se obnovit řiditelnost. Boeing 747 se nezhroutil. Zhruba– zhruba ve výšce 5 000 metrů se kapitánovi podařilo dostat letadlo částečně pod kontrolu a asi 4 minuty pokračoval v letu. Nakonec se však letoun propadl do vývrtky a asi po 12 minutách po zásahu dopadl na hladinu moře. Tím také zmizel z obrazovek sovětských radarů. Nikdo na palubě nepřežil.

V roce [[1986]] se [[Sovětský svaz|SSSR]] a USA dohodly na společném systému monitorování leteckého provozu v oblasti severního [[Tichý oceán|Pacifik]]u. Byl upraven autopilot, aby bylo jasné v jakém režimu pracuje a tím by nemělo dojít k záměně módu INS a Heading. V [[1983]] oznámil prezident [[Ronald Reagan]] uvolnění zatím tajné technologie [[Global Positioning System|GPS]] pro civilní využití, aby se podobným omylemtragickým omylům předešlo.

Major Osipovič je dodnes přesvědčen, že sestřelil špionážní letadlo. Nepřipouští možnost, že by dostal rozkaz střílet na civilní letadlo. Rozsvícená světla neměla na jeho rozhodnutí vliv, protoze vypověděl: ''"Nic to neznamenalo. Rozsvítíte světla a máte civilní letadlo."'' Podstatné bylo, že letadlo nereagovalo na výzvy. S důsledky se musel vypořádat sám.

Dnes celý příběh známe a porovnáním záznamů všech zúčastněných stran lze vykreslit poměrně přesný obraz toho, co se během osudné noci stalo.