Etika: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 46.23.128.38 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Jana Lánová |
|||
Řádek 52:
[[Aristotelés|Aristoteles]] je zastáncem teorie středu („zlatá střední cesta“). Špatné jsou pouze extrémy. Například hněv je dobrý, pokud člověka podněcuje, ale hněv ve svém extrému (zášť, nenávist) je špatný, stejně jako v druhém extrému (netečnost, apatie). Mezi extrémy se nalézá harmonie. Etika znamenala nejen vědět, co je dobré a co špatné, ale také podle toho žít. ''Eudaimonia'' - štěstí, blaženost, je stav, kam nás dovede náš rozum.
Další směry pak také řeší etické otázky. [[Epikureismus|Epikurejci]] věřili, že jediným cílem a ctností člověka je blaho. Dosahování blaha by měl podle nich člověk omezit pouze tehdy, je-li to pro něj dlouhodobě nevhodné (sebedestrukce alkoholem apod.). [[Stoicismus|Stoikové]] se zase shodně s Aristotelem domnívali, že cílem člověka je ''eudaimonia''. Věřili, že [[vesmír]] uspořádala inteligentní bytost a že tedy má smysl ([[logos]]). [[Stoicismus]] uznává realitu takovou, jaká je, člověk má podle nich přijmout, že některé věci může změnit a některé ne. Za ty, které může změnit, má přijmout [[odpovědnost]]. Důležité je, že podle stoiků nezáleží na výsledcích jednání (na rozdíl od např. jksinm oe mxiojdxd[[Utilitarismus|utilitarismu]]), ale na dobré vůli.
=== Středověk ===
| |||