Kult osobnosti: Porovnání verzí

Pojem "kult osobnosti" byl poprvé použit v Sovětském svazu v roce 1924, v souvislosti s uctíváním a glorifikací [[V. I. Lenin|V.I.Lenina]]. Učinil tak Michail Ol'minskij, vedoucí Časopisu Historické komise pro dějiny Říjnové revoluce a Všesvazové komunistické strany (bolševiků), známé pod zkratkou VKS(b). Ol'minskij pěstování kultu okolo Lenina odsoudil a zdůraznil, že kult osobnosti ("kul't ličnosti") celkově odporuje duchu marxismu a vědeckého socialismu.<ref>Reinhard Löhmann: Der Stalinmythos: Studien zur Sozialgeschichte des Personenkultes in der Sowjetunion (1929-1936), Münster 1990, str. 60.

</ref>

Také v meziválečném Československu se lze setkat se snahou uctívání a glorifikaci významných osobností nějakým způsobem pojmenovat a definovat. Nejdále, dle dosud známých pramenů, zašel v tomto ohledu [[Edvard Beneš]] se svým projevem u příležitosti odhalení Masarykova pomníku v severočeském Mostě 28. října 1935. Již v úvodu svého projevu Beneš prohlásil, že'' "rozumný a vyrovnaný kult významných osob byl od vždycky jedním z nejkrásnějších projevů národního života v lidské společnosti."''<ref>Řeč Edvarda Beneše z 28. 10. 1935, Spolek pro postavení pomníku T. G. Masaryka, Archiv města Mostu, č. f. 217, Okresní archiv Most.

</ref> Poté charakterizoval hrdinu, kterého přirovnal k obrazu, k výrazu nejlepších vlastností a ideálů národa, a dal všem posluchačům na vědomí, že ''"uctívá-li se památka a dává-li se manifestačně najevo uznání práci velkých vůdců, politiků, státníků, chce se tím zdůrazniti, že bylo mnoho heroického v jejich životě a že toto heroické má a musí míti u současníků právo, aby bylo připomínáno a uznáváno jako projev nejvyšších cílů národní a státní kolektivity."''<ref>Tamtéž.</ref> Následně Beneš zmínil, že oním hrdinou není nikdo jiný než [[T. G. Masaryk]]. Pokusil se tak Masarykův kult zdůvodnit a vysvětlit jeho význam pro československou společnost.

Zcela jinak interpretoval termín "kult osobnosti" [[Chruščov|N. S. Chruščov]] ve svém tajném projevu "O kultu osobnosti a jeho důsledcích"<ref>Zdeněk Veselý: Světová politika 20. století v dokumentech (1945-1990). Praha: VŠE Fakulta mezinárodních vztahů 2001. Tajný projev N. S. Chruščova na XX. sjezdu KSSS o kultu osobnosti J.V. Stalina, str. 269-278.<br>

</ref> na [[XX. sjezd KSSS|XX. sjezdu KSSS]] v únoru 1956, ve kterém se koncentroval výhradně na osobu [[J. V. Stalin|J. V. Stalina]] a důsledky jeho vlády. Na počátku svého projevu se vyjádřil ještě obecně, i když už s negativním nádechem: ''"Ústřední výbor strany se po Stalinově smrti začal přísně a důsledně orientovat na objasňování nepřípustnosti glorifikace jedné osobnosti a její připodobňování jakémusi nadčlověku s nadpřirozenými vlastnostmi boha, neboť něco takového je duchu marxismu - leninismu cizí. Tento člověk pak jakoby všechno ví, všechno vidí, za všechny myslí a všechno může udělat; ve svém jednání je neomylný."''<ref>Tamtéž, str. 269.</ref> V následujících pasážích se pak Chruščov věnoval jen negativním důsledkům, k nimž vedla Stalinova glorifikace, především jemu připisovaná neomylnost a s ní spojená nekritizovatelnost jeho osoby. Díky "kultu osobnosti" se tak dle Chruščova v rukou Stalina soustředila neomezená moc, Stalin se mohl dopouštět zločinů a chybných rozhodnutí s častokrát fatálními následky pro celý Sovětský svaz a nikdo nemohl tento stav věcí ovlivnit. "Kult osobnosti" byl tudíž v této souvislosti nevhodně použit jako synonymum pro způsob Stalinovy vlády, pro období masového bezpráví a teroru, způsobené koncentrací neomezené moci v rukou nekritizovatelného jednotlivce. Chruščov se tak vymezil vůči "zlému a špatnému" Stalinovi a ostatním aspektům "kultu osobnosti" se vůbec nevěnoval, díky čemuž získal tento termín po [[XX. sjezd KSSS|XX. sjezdu KSSS]] ve východní Evropě silné negativní [[konotace]].