Boris Jelcin: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 73:
Tento konflikt se obnovil 20. 3. 1993, kdy v televizním projevu k národu oznámil, že hodlá převzít vyšší pravomoci, aby mohl realizovat svůj reformní program. Narychlo svolané 9. Shromáždění lidových zástupců se pokusilo pomocí obžaloby z 26. 3. 1993 svrhnout Jelcina z funkce prezidenta. Nicméně 25. 5. 1993 uspěl Jelcin v parlamentním referendu o důvěru v něj a jeho reformní program.
21. 8. 1993 Jelcin rozpustil dekretem Nejvyšší Sovět a Shromáždění lidových zástupců. Tento dekret, který odporoval ruské ústavě z roku [[1978]], zajistil přechodové období do voleb do nového parlamentu, [[Státní duma|Státní dumy]], a referenda o nové ústavě
Odpovědí bylo, že předseda Nejvyššího sovětu (Čečenec) Ruslan Chasbulatov označil prezidentův krok za státní převrat a vyzval občany, policii a armádu, aby se proti Jelcinovi postavila. Alexandr Ruckoj oznámil, že přebírá prezidentovy pravomoce, a parlament to v nočních hodinách schválil. Premiér Viktor Černomyrdin, předsednictvo vlády, ministři obrany, vnitra a bezpečnosti se však postavili na Jelcinovu stranu.<ref>http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/ecce-homo-pokus-o-prevrat-v-rusku-roku-1993--1264317</ref>
Nové volby do Státní dumy se konaly 12. 12. 1993. Pravice i komunisté prokázali velice dobré výsledky, na rozdíl od „Ruské volby“ podporované Jelcinem. Referendum pořádané v tu samou dobu přineslo novou ústavu, která znatelně posílila moc prezidenta. Ten získal právo jmenovat členy vlády, odvolat předsedu vlády a v některých případech dokonce i rozpustit Dumu.▼
Události v Moskvě nasvědčovaly, že se schyluje k občanské válce. 2. října propukly protijelcinovské nepokoje ve středu Moskvy a 3. října vyhlásil Boris Jelcin v hlavním městě výjimečný stav jako odpověď na útok stoupenců ruského viceprezidenta Alexandra Ruckého na [[Televizní věž Ostankino|televizní studio v Ostankinu]]. Několik tisíc lidí proniklo do televizní budovy a vyřadilo z provozu první program ruské televize, přičemž jich desítky přišly o život. Cestu do budovy si totiž útočníci prorazili nákladními auty, stříleli přitom z ručních zbraní a házeli granáty. Útok na [[Televizní věž Ostankino|televizní studio v Ostankinu]] vedl generál [[Albert Makašov]].<ref>http://www.rozhlas.cz/zpravy/historie/_zprava/od-boje-o-ostankino-uplynulo-20-let-rusko-bylo-na-pokraji-obcanske-valky--1264541</ref> Mrtví byli i při útoku na moskevskou radnici, kdy vzbouřenci obsadili její dolní patra.
Předseda parlamentu Chasbulatov vyzval své stoupence, aby obsadili
Kreml. Okolo poledne 4. října zaútočila armáda na sídlo parlamentu, když předtím vyzvala obránce, aby složili zbraně. Budovu parlamentu nejdříve opustily ženy a děti a po nich vyšlo s rukama nad hlavou několik desítek poslanců. Po 13. hodině pronikla vládní vojska do budovy parlamentu, kde narazila na silný odpor. V prostorách parlamentu začaly boje, při nichž přišly o život desítky lidí. Část budovy zachvátil požár. V podvečer už byla celá budova obsazena a hlavní vůdcové vzpoury - předseda parlamentu Ruslan Chasbulatov a
viceprezident Alexandr Ruckoj - zatčeni. Druhý den zatýkání pokračovalo. Celá akce stála na 190 mrtvých a 440 zraněných.
▲ Nové volby do Státní dumy se konaly 12. 12. 1993. Pravice i komunisté prokázali velice dobré výsledky, na rozdíl od „Ruské volby“ podporované Jelcinem. Referendum pořádané v tu samou dobu přineslo novou ústavu, která znatelně posílila moc prezidenta. Ten získal právo jmenovat členy vlády, odvolat předsedu vlády a v některých případech dokonce i rozpustit Dumu.
=== Privatizace ===
| |||