VýrobaPrůmyslově plynnéhovyráběný chloruplynný jechlor založenavzniká najako elektrolýzevedlejší produkt výroby [[hydroxid sodný|hydroxidu sodného]] nebo [[hydroxid draselný|draselného]] elektrolýzou vodného roztoku [[chlorid sodný|chloridu sodného]] -nebo solanky,[[chlorid dalšímidraselný|draselného]] produkty– jsousolanky hydroxid(dalším sodnývedlejším aproduktem je [[vodík]]). JakoStarší katodazpůsob se obvyklevýroby používá kovovájako katodu kovovou kapalnákapalnou [[rtuť]], což může, ale také vůbec nemusí vést ke kontaminaci výrobních závodů i okolního životního prostředí (např. [[Spolana Neratovice]]<ref>[http://www.transparentnost.ecn.cz/pripady.php?id=1&sid=8 Spolana Neratovice]</ref>, [[Spolek pro chemickou a hutní výrobu|Spolchemie Ústí nad Labem]]<ref>[http://www.transparentnost.ecn.cz/pripady.php?id=3&sid=29 Spolchemie]</ref>). DalšímiModernějšími způsoby přípravy chloru jsou; membránová elektrolýza,nebo diafragmová elektrolýza. Při diafragmové elektrolýze je katodový a anodový prostor oddělen polopropustnou membránou, která má za úkol zabránit vedlejším reakcím, vzhledem k nízké účinnosti je však tento způsob historií (malá čistota vznikajícího hydroxidu). Dnes se k této přípravě užívá způsobu membránového, fungujícího na podobném principu jako diafragmové provedení, avšak s vyšší účinností, pro diafragmový i membránový způsob jsou společné užívané elektrody, tedy anoda (rozměrově stálá) z titanu pokrytého tenkou vrstvou oxidu titaničitého a katoda ze železa či niklu. Tlakové kovové lahve s plynným chlorem jsou označeny žlutým pruhem.
* Při práci s plynným chlorem je nezbytné zachovávat přísná bezpečnostní opatření, protože je velmi silně toxický a z průmyslových provozů je známa řada havárií se smrtelnými následky. Plynný chlor je znám jako první prakticky použitá chemická bojová látka již z [[První světová válka|1. světové války]] v roce [[1915]].
