Passacaglia: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
oprava názvu útvaru
Řádek 7:
Výraz “passacaglia” (španělsky pasacalle, francouzsky passacaille, italsky: ''passacaglia'', ''passacaglio'', ''passagallo'', ''passacagli'', či ''passacaglie'') má svůj původ ve španělských slovech ''pasar'' (jít, procházet) a ''calle'' (ulice). Tato forma vznikla ve Španělsku na počátku 17. století jako [[Drnkací nástroj|rytmická]] [[Break (hudba)|mezihra]] mezi instrumentačně doprovázenými tanci či písněmi. Navzdory španělského původu této formy (což potvrzují odkazy v dobové španělské literatuře), první psané příklady passacaglií pocházejí z italského zdroje kolem roku 1606.<ref>Hudson 1971, 364.</ref> Tyto skladby, podobně jako další z italského zdroje z počátku století, jsou prosté, krátké sekvence akrodů nastiňující [[Kadence (hudba)|kadenci]] skladby.<ref>Silbiger 2001.</ref>
 
Na konci 20. let 17. století passacagliu přehodnotil italský skladatel [[Girolamo Frescobaldi]], který ji přetvořil do sledu [[variace (hudba)|variací]] na basové téma (které samo může variovat).<ref>Silbiger 2001.</ref> Pozdější skladatelé tento model převzali a v 19. století již výraz představoval sérii variací na [[ostinato|ostinátní]] téma, obvykle vážnějšího charakteru.<ref>Silbiger 2001.</ref> Frescobaldi rozvinul také velmi podobnou formu, [[ciaconnaciaccona|ciaconnuciacconu]]. Obě formy jsou vzájemně úze spjaty, ale jelikož "skladatelé často užívali výrazů ''chaconne'' a ''passacaglia'' nahodile[...] moderní pokusy o přesné rozlišení obou pojmů jsou nepřesné a historicky nepodložené".<ref>Bukofzer 1947, 42.</ref> V počátcích hudební vědy proběhly pokusy o formální rozlišení mezi historickými útvary ciaconnouciacconou a passacaglií, ale badatelé často došli k protichůdným výsledkům. Například [[Percy Goetschius]] došel k názoru, že ciaconnaciaccona je obvykle založena na harmonické sekvenci s opakováním sopránové melodie, a passacaglia se tvoří nad základním basovým tématem,<ref>Goetschius 1915, 29 and 40</ref> zatímco [[Clarence Lucas]] obě formy definoval přesně opačně.<ref>Lucas 1908, 203.</ref> Nicméně později došlo k pokroku směrem k rozlišení pro užití v 17. a na počátku 18. století, kdy někteří skladatelé (zejména Frescobaldi a [[François Couperin]]) záměrně smísli oba žánry v jedné skladbě.<ref>Silbiger 1996.</ref>
 
==Skladatelé==
Řádek 39:
 
==Externí odkazy==
* [http://polyhymnion.org/swv/ostinato.html Passacaglie a ciaconnyciaccony pro loutnu]
* [http://polyhymnion.org/adc/music-download.htm Passacaglie a ciaconnyciaccony pro barokní kytaru]
 
== Reference==