Touretteův syndrom: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
m Náhrada šablon {{Hlavní článek}} -> {{Viz též}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox Choroba
| Název
| Obrázek
| Popis
<!-- Klasifikace -->
| MKN-10
| DSM-IV =
| MeshID
| MeshYear
| MeshName =
}}
'''Touretteův syndrom''' (čti "Turetův", zkratka TS) je vrozené [[Neuropsychiatrie|neuropsychiatrické]] onemocnění. Začíná obvykle v dětství (nejčastěji kolem 6–7 let věku) a projevuje se '''pohybovými a zvukovými''' [[Tik|'''tiky''']]. Často se také vyskytují '''přidružené poruchy chování''' (např. [[ADHD|hyperaktivita s poruchou pozornosti (ADHD)]], [[
== Tiky ==
{{
'''[[Tik]]y''' jsou náhlé, bezúčelně se opakující pohyby nebo zvuky. Vyskytují se mnohokrát za den, ruší normální aktivitu a jsou obvykle značně nápadné. Zmírňují se v klidu a při psychické pohodě, naopak při stresu a duševním vypětí se zhoršují. Jejich četnost i závažnost se může v čase měnit. Tikům předchází '''nutkání''' k jejich provedení, které je po vykonání tiku následováno uvolněním vnitřního napětí. Tiky mohou být '''přechodně potlačeny vůlí'''. Avšak při jejich delším zadržování zesílí vnitřní napětí natolik, že je nelze již déle potlačovat a dochází k intenzivnímu vybíjení nashromážděných tikových projevů (tzv. rebound fenomén). Tiky vznikají na podkladě funkčního onemocnění mozku. Nejedná se tedy o zlozvyky, které by se daly odnaučit a které by nemocný dělal schválně.
Řádek 27:
K [[farmakoterapie|léčbě farmaky]]<ref>{{Citace periodika|příjmení=Fiala|jméno=Ondřej|titul=Tiky a Touretteův syndrom|periodikum=Neurologie pro praxi|rok=2011|měsíc=leden|ročník=12|strany=382–385|url=http://www.neurologiepropraxi.cz/artkey/neu-201101-0006_Tiky_a_Touretteuv_syndrom.php|jazyk=česky}}</ref> by se mělo přistoupit až tehdy, pokud předchozí prostředky selhávají. Většina dostupných preparátů působí tak, že ovlivňuje přenos nervových signálů v mozku a tím tlumí projevy onemocnění. Základní strategií léčby není potlačit všechny tiky (či projevy poruch chování), ale omezit je na snesitelnou míru. Při nasazení léku je třeba počítat s tím, že účinek nemusí přijít ihned, ale až s určitým odstupem (obvykle 2–3 týdny). Navíc lék, který dobře funguje u jednoho nemocného, nemusí být dostatečně účinný u druhého, proto je někdy nutné postupně vyzkoušet více preparátů. Nesmíme také zapomenout na možné riziko vzniku vedlejších účinků. Nejčastěji jimi jsou nadměrná únava, otupělost, přibývání na váze nebo nevolnost. Při jejich výskytu je třeba neprodleně informovat ošetřujícího lékaře. Někdy je nutné lék vysadit či vyměnit za jiný, jindy stačí pouze upravit dávkování.
== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
|