Balduin I. Jeruzalémský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace značky: možný vandalismus editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 27:
| místo pochování = [[Chrám Božího hrobu]] v [[Jeruzalém]]ě
}}
'''Balduino I ( ☃☃ : Balduino , ☃☃ : Baudouin , ☃☃ : Baldwin , ☃☃ ☃☃ : Baldwin , a veces conocido como Lorraine Baldwin , ☃☃ de ☃☃Boulogne , ☃☃ de ☃☃Bouillon ☃☃ o de ☃☃Flandes , ☃☃ nacidos entre los años 1061 y 1066 , ☃☃ † 2 de abril de 1118 , El-Aris ) fue uno de ☃☃los primeros que fue a la Tierra Santa en el signo de la cruz, edesský conde y rey de Jerusalén '''.
Byl jedním z [[feudál]]ů, kteří se po [[Clermontský koncil|clermontské výzvě]] [[seznam papežů|papeže]] [[Urban II.|Urbana II.]] rozhodli k [[První křížová výprava|prvé křížové výpravě]] připojit a pevně se v [[Palestina|Palestině]] usadit. Jako vůbec první z vojevůdců [[Křížové výpravy|kruciáty]] se stal samostatným panovníkem – roku [[1098]] se ujal vlády v [[Şanlıurfa|Edesse]] a přijal titul hraběte a o dva roky později, po předčasné smrti
Ačkoli byl pravděpodobně homosexuál, třikrát se oženil.<ref name="tyerman202">{{Citace monografie | příjmení = Tyerman | jméno = Christopher | odkaz na autora = | titul = Svaté války : dějiny křížových výprav | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 926 | isbn = 978-80-7422-091-3 | poznámky = Dále jen ''Tyerman'' | strany = 202}}</ref> Neměl však legitimní potomky, kteří by ho přežili. Když se stal jeruzalémským králem ([[1100]]), jmenoval [[Edesské hrabství|hrabětem z Edessy]] svého stejnojmenného příbuzného [[Balduin II. Jeruzalémský|Balduina Le Bourg]],{{#tag:ref|Názory historiků na stupeň příbuzenského stavu mezi Balduinem z Bouillonu a Balduinem Le Bourg liší. Hovoří se o nich buď jako o bratrancích,<ref name="hroch76">''Hrochová'', str. 76</ref><ref name="hrochovakroniky72">''Hrochová–kroniky'', str. 72</ref> či se vyskytuje názor, že Balduin Le Bourg (Balduin II.) byl synovcem Balduina I.<ref name="br316">{{Citace monografie | příjmení = Brooke | jméno = Christopher | titul = Evropa středověku v letech 962–1154 | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2006 | isbn = | poznámka = [Dále jen ''Brooke''] | strany = 316}}</ref> Možná také byl Balduin Le Bourg synem bratrance Balduina I. Huga z Rethelu.<ref name="runcimanII525">{{Citace monografie | příjmení = Runciman | jméno = Steven | odkaz na autora = Steven Runciman | titul = A History of the Crusades | vydavatel = Cambridge University Press | rok = 1965 | svazek = II. The kingdom of Jerusalem and the frankish east | typ svazku = díl | kapitola = Appendix III. | strany = 525 | isbn = | jazyk = anglicky | poznámka = Dále jen ''Runciman II.''}}</ref>|group="pozn."}} jenž Balduina I. vystřídal i na trůně v Jeruzalémě.
Řádek 46:
=== Putování Malou Asií ===
[[Soubor:Dorylee2.jpg|thumb|upright=1.2|Bitva u Dorylea ''(středověká miniatura z přepisu díla [[Vilém z Tyru|Viléma z Tyru]])'']]
Po slavnostním obřadu byli křižáčtí velitelé Alexiem bohatě obdarováni a dopraveni do vojenského křižáckého tábora, ležícího na druhém břehu Bosporu.<ref name="hroch25" /> Poté se dne 6. května téhož roku Godefroiovo vojsko dostalo před město [[Nikaia|Nikaiu]], ležící blízko křižáckého tábora u [[Nikomédie|Nikomedie]].<ref name="baldwin289">''Baldwin'', str. 289</ref> Když se křižáci po půli druhého měsíce zápolení chystali k rozhodnému útoku, nad městem zavlály prapory císaře Alexia.<ref name="hroch33-34">''Hrochová'', str. 33–34</ref> Křižáci byli sice rozhořčeni, že jim byla odepřena kořist a triumf, ale nepřišli zkrátka, protože dostali velké dary jako podíl na dobytí města.<ref name="hroch34">''Hrochová'', str. 34</ref> Při obléhání Nikaie se Balduin seznámil s urozeným Arménem v byzantských službách jménem Bagrat, bratrem jednoho z arménských vládců, Kogh Vasila.<ref name="runcimanI195,197">''Runciman I.'', str. 195, 197</ref> Bargat měl pravděpodobně vliv na pozdější Balduinovu samostatnou cestu Taurem.<ref name="hroch38">''Hrochová'', str. 38</ref> Poté se vojsko rozdělilo na dvě části. V prvním sledu byli sicilští i francouzští Normané, Vlámové a kontingenty z [[Blois]] a [[Champagne-Ardenne|Champagne]] doprovázení byzantským pomocným vojskem, ve druhém, vyrazivším o den později, byli Provensálci, vojska Huga z Vermandois a Lotrinčané (mezi kterými samozřejmě nechyběl Balduin). Obě vojska se setkala až u města Dorylaia, kde se křižáci [[1. červenec|1. července]] utkali v [[Bitva u Dorylaia|první otevřené bitvě]] první kruciáty se Seldžuky. Křesťané měli zpočátku k dispozici pouze první voj.{{#tag:ref|Druhý voj byl od prvního vzdálen asi pět kilometrů.<ref name="nicolle35">{{Citace monografie | příjmení = Nicolle | jméno = David | odkaz na autora = David Nicolle | titul = První křížová výprava 1096-99 : dobytí Svaté země | vydavatel = Amercom SA | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 96 | stránky = 35 | poznámky = Dále jen ''Nicolle'' | isbn = 978-83-261-0383-4}}</ref>|group="pozn."}} Když Turci zaútočili,{{#tag:ref|Sultán Kilič Arslan ihned po dobytí Nikaie křižáky (resp. Řeky) zmobilizoval vojsko a vyrazil proti křižákům.<ref name="hrochovakroniky52">''Hrochová.'' Kroniky, str. 52</ref>|group="pozn."}} velení se ujal Bohemund z Tarentu a okamžitě vyslal posly k druhé části vojska, aby si pospíšili. Zpočátku měli Turci převahu, ale na poslední chvíli se obě vojska konečně spojila a bezmocní Seldžukové byli zahnáni na útěk.<ref name="nicolle35–36">''Nicolle'', str. 35–36</ref><ref name="hroch35–36">''Hrochová'', str. 35–36</ref> Dále vojsko pokračovalo po staré byzantské vyprahlé cestě přes město [[Konya|Ikonion]], kde se kontingenty konečně plně občerstvily, do Herakleie.<ref name="hrochovakroniky54">{{Citace monografie | příjmení = Hrochová | jméno = Věra | titul = Křížové výpravy ve světle soudobých kronik | rok = 1982 | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství| místo = Praha | poznámka = Dále jen ''Hrochová.'' Kroniky | strany = 54}}</ref>
=== Cesta za vlastním panstvím ===
|