Újma: Porovnání verzí

Protiprávní jednání může spočívat v porušení [[dobré mravy|dobrých mravů]], [[zákon]]a nebo uzavřené [[smlouva|smlouvy]]. Co se týče zavinění, vždy pro vznik odpovědnosti postačí [[nedbalost]], ledaže zákon výslovně požaduje [[úmysl]]. V některých případech je zákonem stanovena odpovědnost bez ohledu na zavinění škůdce, jde o tzv. ''objektivní odpovědnost'', přímápřímou odpovědnost za následek jednání nebo dokonce i jen za následek události, která vznikla bez jednání škůdce. Je tomu tak vždy v případě porušení smluvní povinnosti a dále např. při škodě způsobené provozní činností nebo vadou věci. I v těchto případech se ale lze odpovědnosti většinou zprostit (tzv. ''liberaceliberovat'') prokázáním toho, že došlo k naplnění zákonných liberačních důvodů, jestliže je zákon stanoví. Napřnapř. způsobila-li škodu [[vyšší moc]]. ZprostitNaopak sestát např.či nikdyúzemně nejdesamosprávný celek se své odpovědnosti za výkon veřejné moci, která spočívá buď v nesprávném úředním postupu, včetně průtahů v řízení, nebo v nezákonném rozhodnutí, zprostit nemůže.

Jestliže se o nároku na náhradu újmy vede [[sporné řízení|občanské soudní řízení]], protiprávní jednání nebo škodní událost, vznik újmy a příčinnou souvislost mezi nimi musí prokázat [[žalobce]] (poškozený). Zavinění občanský zákoník předpokládá (''presumuje''), avšak [[žalovaný]] škůdce se může ze své odpovědnosti vyvinit (tzv. ''exkulpace''), pokud prokáže, že škodu nezavinil. V pracovněprávních vztazích zavinění zaměstnance prokazuje zaměstnavatel, ledaže jde o odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, nebo za ztrátu svěřených věcí.