Wikipedie

Církev sjednocení: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
mBez shrnutí editace
mBez shrnutí editace
Řádek 48:
 
# '''Princip stvoření''': Tento první princip tvrdí, že [[Bůh]] stvořil svět podle svého obrazu. Celek skutečnosti se skládá z bipolarit. Jednotlivé entity jsou uspořádány podle zákona. Základní bipolaritu vyjadřují pojmy ''sung sang'' („vnitřní charakter“ – vnitřní, neviditelný aspekt stvořeného světa) a ''hjung sang'' („vnější forma“ – vnější, viditelný aspekt stvořeného světa). Vedle toho však existuje další bipolarita označovaná pojmy [[Jin a jang|Jin a Jang]]. První zmíněná bipolarita [[Sung sang a Hjung sang]] odráží vztah duše (mysli) a hmoty (těla), zatímco jin – jang reflektuje vztah ženskosti a mužskosti. Hierarchie (základ čtyř pozic) pak zaručuje pořádek ve světě – Bůh resp. vyšší účel je postavený nejvýše, uprostřed je muž a žena a konečně děti jsou postaveny nejníže. Jak dále nauku charakterizují D. Václavík a D. Lužný: "''Bůh je absolutní realitou překračující čas a prostor. Také základní energie Božího bytí je věčná. Působením této energie vstupují entity do vzájemného vztahu, jehož základem je činnost dávání a přijímání. Cílem je dosažení vyrovnaného a harmonického vztahu dávání a přijímání, tedy láska.''"<ref name="LuznyOle" /> Podle učení Církve je nejvyšší úrovní vztahů vztah k Bohu. Správným rozvíjením vztahu dávání a přijímání je možné dosáhnout sjednocení s Bohem. Účelem stvoření je uskutečnění [[Království Boží|Nebeského království]]. Toho je možné dosáhnout díky naplnění tří biblických požehnání. První požehnání se týká podstaty člověka: Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. Druhé požehnání mělo být naplněno prostřednictvím Adama a Evy tím, že by založili v čistotě a lásce ideální rodinu, ale selhali. Třetím požehnáním je postavení člověka jako prostředníka mezi Bohem a přírodou. Člověk má přírodu ovládnout k tomu, aby zdokonalil jak sám sebe tak i přírodu samotnou a vytvořil tak Nebeské království. Tak jako i vše ostatní musí i člověk projít třemi fázemi, a to vznikem (formováním), růstem a završením.<ref name="LuznyOle" />
# '''Pád člověka''': Podle učení Církve nedošlo ale k naplnění Božího plánu. Bůh člověka obdačilobdařil svobodnou vůlí a zodpovědností. Podobně jako všechno v univerzu také [[Adam a Eva]] procházeli třemi fázemi vývoje (vznik, růst, završení). Předtím než ale mohlo dojít k završení, Adam a Eva neuposlechli Božího příkazu a ve [[fáze růstu|fázi růstu]] měli nedovolený pohlavní styk. V důsledku toho byla změněna orientace vztahu dávání a přijímání a došlo k odklonu od Boha a nastolení vztahu se Satanem. Takto došlo k pádu člověka a vzniku světa, "''v jehož centru stojí Satan a všichni lidé se tak stali Satanovými dětmi''."<ref name="LuznyOle" /> Svět je tedy ovládán Satanem a lidé se zlou povahou přenášejí zlo. Prostřednictvím svých dětí potom vytvářejí zlé rodiny a tím i zlý svět.<ref name="LuznyOle" />
# '''Princip obnovy''': Podle učení Církve bylo prvotním účelem stvoření vybudovat Nebeské království na zemi. To znamená, že Bůh nakonec tento hříšný svět spasí a obnoví původní, bezhříšný stav. To je základem principu obnovení. Toto je perspektiva skrze, kterou Církev sjednocení nahlíží celé dějiny lidstva. Dějiny jsou pro ni dějinami obnovení a Boží snahy spasit padlé lidi. Na konci těchto dějin mají nastat [[Soudný den|Poslední dny]]. Bůh se již několikrát v lidských dějinách pokusil ukončit hříšný svět a obnovit původní dobrý svět. Lidé ale nedostáli svjísvojí zodpovědnosti a zmařili Boží vůli. Učení tvrdí, že Bůh učil několik takových pokusů: v případě [[Noe]]ma Bůh nejprve zničil hříšný svět [[Potopa světa|potopou]], nicméně druhorozený Noemův syn [[Chám]] opět zhřešil. Dalším pokusem o obnovení původního světa bez hříchu byl příchod [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]]. Bůh seslal [[Mesiáš]]e proto, aby založil dokonalou rodinu a vytvořil tak Nebeské království na zemi. Ježíš nesplnil toto poslání, jelikož byl ukřižován. Václavík a Lužný shrnují: "''Podle nauky Církve sjednocení žijeme v současnosti v období Posledních dnů, tedy v období [[Parusie|Druhého příchodu Krista]]. Dnešní situace se však od předchozích značně liší. Kristus při svém Druhém příchodu bude totiž úspěšný – Bůh sešle '[[Praví rodiče lidstva|Pravé rodiče lidstva]]' a jejich prostřednictvím naplní účel stvoření. Během předcházejících dvou tisíc let Bůh podle principu obnovení připravil vhodné demokratické, sociální a právní prostředí, které Krista při Druhém příchodu ochrání.''"<ref name="LuznyOle" />
 
=== Primární svaté texty ===
Řádek 65:
 
=== Historicko-politický ráz učení ===
[[David Václavík]] a [[Dušan Lužný]] uvádějí, že [[eschatologie]] má v&nbsp;teologii Církve sjednocení významnou roli. Nauka Církve se vyhývávyhýbá násilnému apokalyptismu, ale naopak upřednostňuje zrání intuice, inteligence a&nbsp;duchovní síly. Její pojetí dějin je postaveno na neustálém boji dvou protichůdných sil, tedy jako boj mezi Bohem a&nbsp;Satanem. Jak tvrdí nauka Církve sjednocení Bůh opakovaně odděluje stranu Ábela od strany Kaina. Kain je vázán k&nbsp;Satanovi a&nbsp a naopak Ábel je vázán k&nbsp;Bohu. Tuto duality potom rozvíjí kniha [[Boží Princip]], když představuje tezi, podle které je také současný svět rozdělený na [[Komunismus|komunistický]] svět typu [[Kain]]a a [[Demokracie|demokratický]] svět typu [[Ábel]]a. Také další [[Světový názor|světové názory]] jsou obdobně rozděleny na stranu Kaina a Ábela. Světový názor Kainova typu spočívá ve zdůrazňování vnějších tužeb a svoje kořeny má už v&nbsp;[[Helénismus|helénismu]], vzešel z&nbsp;[[renesance]] a&nbsp;rozvinul se přes [[osvícenství]] v&nbsp;[[ateismus]] a&nbsp;[[materialismus]] a&nbsp;vyvrcholil v&nbsp;[[Marxismus|marxistické ideologii]], která se stala základem komunistického světa. Naproti tomu druhý, ábelovský světový názor hledá vnitřní hodnoty a&nbsp;orientuje člověka k hlubšímu hledání Boha. Svoje kořeny má v&nbsp;[[Hebraismus|hebraismu]]. Rozvinul se v&nbsp;[[Reformace|reformaci]] a&nbsp;vyústil ve zformování dnešního demokratického světa. Na základě této perspektivy nauka Církve sjednocení interpretuje existenci tří [[Světová válka|světových válek]], ideologickou válku mezi komunismem a&nbsp;demokratickými zeměmi, nebo případ dnešního rozděleného [[Korea|Korejského poloostrova]].
 
Podle nauky církve musí vyvolený národ dát základy pro definitivní oddělení od Satana tak, jak tomu bylo v případě Prvního a Druhého [[Izrael (rozcestník)|Izraele]]. V Prvním Izraeli připravili [[Izraelské kmeny|Izraelité]] toto oddělení svým utrpením, které prožívali více než 400 let v&nbsp;Egyptě. To také platí o utrpení [[Křesťanství|křesťanů]] v&nbsp;[[Starověký Řím|Římské říše]], vnímané jako zřelesněníztělesnění Satanova světa. Stejně tak jako třetí Izrael musel rovněž korejský národ trpět čtyřicet let pod koloniální nadvládou [[Japonsko|Japonska]].<ref name="LuznyOle" />
 
=== Tradice ===
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Církev_sjednocení“