Verze z 15. 3. 2014, 19:52 editovat Minafm (diskuse \| příspěvky) 147 editací m odstranění chyb atd. značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 31. 3. 2014, 12:56 editovat zrušit editaci JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m {{Otto}} do odkazů a s parametrem; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 2: \| příjmení = Krebs \| jméno = Vojtěch \| spoluautoři = et al. \| titul = Sociální politika \| vydavatel = CODEX Bohemia Řádek 10: </ref> V praxi jde tedy o systém [[Státní sociální podpora\|sociálních dávek]], [[Zdravotní pojištění\|zdravotního]] a [[sociální zabezpečení v Česku\|sociálního pojištění]]. Cílem sociální politiky je tedy vytváření [[Důstojnost\|důstojných]] podmínek [[život]]a všem občanům nebo alespoň jejich většině. Sociální politika je část [[veřejná politika\|veřejné politiky]], jejímž předmětem jsou sociální témata. == Koncepce sociální politiky == === Přístupy sociální politiky === Z hlediska přístupů k řešení sociálních problémů lze rozlišit dva typy sociální politiky. První přístupem je aktivní (perspektivní) sociální politika, která se vyznačuje snahou o předcházení vzniku sociálních problémů a přijímání preventivních opatření. Těch lze dosáhnout jednak systémovou změnou sociální politiky nebo také intervencí. Pasivní (retrospektivní) politika se zaměřuje na řešení již vzniklých sociálních problémů. Její povaha je vždy intervencionistická.<ref name="Krebs" /> === Principy === ==== Princip spravedlnosti ==== {{Podrobně\|spravedlnost}} Řádek 20: \| příjmení = Macek \| jméno = Josef \| spoluautoři = \| titul = Základy sociální politiky \| vydavatel = Lidová knihtiskárna A. Němec \| místo = Praha \| rok = 1925 \| isbn = }} </ref> Nelze hovořit o sociální spravedlnosti jako o absolutní kategorii, jednoznačně vymezitelnou nějakou definicí.<ref name="Krebs" /> Podle své ideologické orientace autoři uplatňují různá dílčí hlediska a přístupy. [[Liberalismus\|Liberálové]] se kloní k zásadě odměňování podle výkonu zásluh daného jednotlivce. Podle významného liberálního ekonoma [[Friedrich August von Hayek\|Friedricha Hayeka]] „pojem sociální spravedlnosti nemá smysl, pokud pravidla nikdo nevytvořil, ale jsou přirozená, protože nespravedlnost není komu vytknout; je to jako prohra nebo výhra ve hře“. [[Socialismus\|Socialisté]] naopak zdůrazňují [[Sociální nerovnost\|společenskou rovnost]], která přispívá ke stabilitě společnosti jako celku. Tomuto přístupu je blízký také koncept sociálních práv britského sociologa [[Thomas Humphrey Marshall\|Thomase Marshalla]]. Koncept rovnosti [[Příjem\|příjmů]] jako záruky společenského souladu je v současné době nahrazován zásadou [[rovnost příležitostí\|rovnosti příležitostí]], která se projevuje například rozsáhlou [[Diskriminace\|antidiskriminační]] legislativou. ==== Princip solidarity ==== Řádek 35: \| příjmení = Masaryk \| jméno = Tomáš Garrigue \| spoluautoři = et al. \| titul = Masarykův slovník naučný \| vydavatel = Československý kompas \| místo = Praha \| rok = 1932 \| isbn = }} </ref> Z hlediska sociální politiky lze rozdělit solidaritu spontánní či dobrovolnou a solidaritu vynucenou, nedobrovolnou.<ref name="Krebs" /> Dobrovolná solidarita je realizována prostřednictvím různých [[Nestátní nezisková organizace\|nestátních neziskových organizací]], [[Nadace\|nadací]] či [[Charita\|charit]] a financována z dobrovolných příspěvků. Tento typ solidarity bude s krizí sociálního státu nabývat na významu. Nedobrovolná neboli vynucená solidarita je realizována státními [[instituce]]mi a financována z platby [[Daň\|daní]] a povinného veřejného [[pojištění]]. Tento typ solidarity je základem státní sociální politiky. Řádek 56: * '''Preventivní funkce''' spočívá ve snaze předcházet rizikovým situacím. Je zřetelná především ve [[Vzdělávací politika\|vzdělávací]] a [[zdravotní politika\|zdravotní politice]]. * '''Stimulační funkce''' spočívá ve snaze podněcovat žádoucí sociální jednání skupin a jednotlivců. * '''[[Přerozdělování\|Přerozdělovací funkce]]''' jde o nejvýznamnější funkci sociální politiky. Uskutečňuje se výběrem daní a rozdělováním [[Státní sociální podpora\|dávek]] a [[důchod]]ů. * '''Homogenizační funkce''' spočívá ve snaze o zmenšování [[Sociální nerovnost\|společenské nerovnosti]] v dané společnosti. Směřuje ke společnosti, která poskytuje stejné šance na vzdělání, práci a zdravotní péči všem občanům bez výjimky. == Realizace sociální politiky == === Objekty sociální politiky === [[Objekt]]y sociální politiky jsou ti, na které je tato politika zaměřena a kteří z ní mají prospěch. Podle převažující cílové skupiny lze vymezit tři formy sociální politiky: * '''Objektem sociální politiky jsou [[Chudoba\|chudí]]:''' Jde o [[Liberalismus\|liberální]] pojetí sociální politiky. Státní pomoc je v tomto systému určena pouze pro ty, kteří nemohou uspět na [[trh práce\|trhu práce]] a má především vytvářet podmínky, které brání jejich [[sociální vyloučení\|vyloučení ze společnosti]] a motivují k návratu na trh práce. V současné době je toto zaměření sociální politiky realizováno pomocí adresných dávek sociální pomoci vycházejících z testování příjmů a majetku. * '''Objektem sociální politiky jsou pracující:''' Tento přístup je založen na systému [[Sociální zabezpečení v Česku\|sociálního pojištění]]. Hlavním cílem je náhrada příjmu v případě jeho ztráty. Tento systém předpokládá rozhodující roli průmyslu v národním hospodářství a zaměstnanosti. * '''Objektem sociální politiky jsou [[Občanství\|občané]]:''' Vychází z koncepce sociálního občanství [[Spojené království\|britského]] sociologa [[Thomas Humphrey Marshall\|Marshalla]] (1950), které do kontextu lidských práv zařazuje i práva sociální. V systému [[Sociální zabezpečení v Česku\|sociálního zabezpečení]] je status občana zabezpečován formou univerzálních dávek, které jsou určeny specifickým sociálním skupinám (např: rodinám s dětmi). Podstatným rysem tohoto systému je také uplatňování všeobecného přístupu ke [[vzdělání]], [[Zdravotní péče\|zdravotní péči]] a sociálnímu bydlení. === Aktéři sociální politiky === Aktéři (subjekty) sociální politiky vymezují a řídí sociální politiku. Nejdůležitějším aktérem sociální politiky je [[stát]], dalšími aktéry jsou územně správní celky v [[Česko\|Česku]] jde o [[kraj]]e a [[Obec\|obce]]. Z nestátních aktérů jde především o [[zaměstnavatel]]e a jejich [[Zaměstnavatelské svazy\|svazy]] a [[Odbory\|odborové organizace]] [[Zaměstnanec\|zaměstnanců]]. Dalšími aktéry sociální politiky jsou místní komunity, [[Nestátní nezisková organizace\|neziskové nevládní organizace]] a [[Církev\|církve]]. Významnými aktéry jsou také [[mezinárodní organizace]], jako je [[Evropská unie]], [[Dětský fond Organizace spojených národů\|UNICEF]] nebo [[Mezinárodní organizace práce\|ILO]]. ==== Stát ==== {{Podrobně\|Sociální stát}} Stát je významným aktérem sociální politiky a určuje prostor pro působení ostatních subjektů. Významný vliv na jeho politickou koncepci mají jednak mezinárodní ekonomická situace a ekonomická úroveň země, politická a demografická situace a také tradice a hodnoty dané země. Řádek 88: \| rok = 1995 \| isbn =}} </ref> * '''Redistributivní ([[Sociální demokracie\|Sociálně demokratický]]) typ:''' Centrální myšlenkou tohoto typu sociální politiky je vnímání potřeb lidí jako sociálních práv. Pro tento typ sociální politiky je typická dominantní role státu a velký rozsah [[Přerozdělování\|redistribuce]], aktivita nestátních subjektů je omezená. Sociální politika je zaměřena na celou populaci daného státu. Řádek 125: == Reference == <references /> ===Externí odkazy=== * {{Otto\|heslo=Chudinství}}▼ == Literatura == ▲{{Otto\|Chudinství}} * POTŮČEK, Martin: Sociální politika. Praha: SLON. 1995. ISBN 80-85850-01-X * KREBS V., J. DURDISOVÁ, O. POLÁKOVÁ, J. ŽIŽKOVÁ: Sociální politika. Praha: CODEX Bohemia. 1997. ISBN 80-85963-33-7 Řádek 138 ⟶ 140: {{Portály\|Politika}} [[Kategorie:Sociální politika]] [[Kategorie:Veřejná politika]]

Sociální politika: Porovnání verzí