Ringhofferovi: Porovnání verzí

'''Ringhoffer''' je příjmení pražské rodiny podnikatelů a průmyslníků i název jejich podniku, později Ringhoffer–Tatra, kde se zprvu vyrábělo pivovarské[[pivovar]]ské a cukrovarnické[[cukrovar]]nické zařízení, později [[Železniční vůz|železniční vagony]] a [[tramvaj]]e. '''Ringhofferovy závody''' byly jedním z největších průmyslových závodů v [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uhersku]].

'''[[František Ringhoffer]]''' byl kotlář, z [[Müllendorf]]u u [[Eisenstadt]]u ([[Burgenland]]sko), který po vyučení ve VidniVídni roku [[1769]] odešel na [[vandr]] do Prahy a po složení mistrovských zkoušek si založil v Platnéřské ulici na Starém Městě dílnu na výrobu pivovarských kotlů. Později se stal starostou kotlářského cechu, od roku 1793 městským starším a radním. Po jeho smrti roku [[1827]] dílnu převzal jeho syn '''[[Josef Ringhoffer]]''', který už roku [[1820]] zřídil kovárnu mědi ([[hamr]]) v [[Kamenice (okres Praha-východ)|Kamenici u Jílového]] a začal vyrábět i cukrovarská zařízení - dnes firma [[Strojmetal Kamenice]] s.r.o.

Po jeho smrti roku [[1847]] továrnu ve věku 30 let převzal jeho syn [[František Ringhoffer II.]] (1817–1873), který ji přestěhoval na Nové Město, do dnešní Opletalovy ulice a roku [[1852]] založil výrobu železničních vagonů na [[Smíchov]]ě. První nákladní vagon byl vyroben [[1854]], tendr [[1857]] a osobní vagon [[1863]]. Roku [[1870]] vyrobila firma také první osobní výtah v českých zemích, na zámku v [[Zákupy (zámek)|Zákupech]]. V letech 1861–1865 byl Ringhoffer starostou města Smíchova, o nějž se neobyčejně zasloužil a roku [[1862]] byl vyznamenán Rytířským [[Řád Františka Josefa|řádem Františka Josefa]]. Už roku 1854 založil pro své dělníky jako jeden z prvních [[nemocenské pojištění]] a roku 1870 [[penzijní fond]]. V letech 1861–1873 byl (s přestávkou) poslancem [[Český zemský sněm|Českého zemského sněmu]] a roku [[1872]] získal [[Řád železné koruny]], což znamenalo také povýšení do šlechtického[[šlechtic]]kého stavu. V roce [[1871]] nechal znovu založit [[Pivovar Velké Popovice|Velkopopovický pivovar]], jehož otevření se nedožil. Když [[23. březen|23. března]] [[1873]] zemřel, odkázal svým třem synům továrny, [[panství]] a [[Zámek (stavba)|zámky]] v Kamenici, [[Štiřín]]ě, [[Kostelec u Křížků|Kostelci u Křížků]] a [[Velké Popovice|Velkých Popovicích]].

Vedení továren se ujal nejstarší [[František Ringhoffer III.]] Narodil se [[22. listopad]]u [[1844]], vystudoval vojenskou akademii a do roku [[1873]] sloužil v císařské armádě jako [[důstojník]]. Přestěhoval i mědikoveckou výrobu ze Starého Města na [[Smíchov]], rozšířil cukrovarskou výrobu i hamr v Kamenici. Pro zaměstnance zřídil úrazový[[úraz]]ový fond, fond pro pozůstalé, knihovnu a učňovskou školu. Základem úspěchu firmy bylo dokonalé řemeslné zpracování všech výrobků. Za F. Ringhoffera III. se nejvíce rozvinula výroba osobních i nákladních vagonů a v letech 1874–1880 jich továrna vyvezla 4500. Roku [[1891]] vyrobila salonní vlak pro rakouského císaře, v dalších letech i pro rumunského krále a tureckého pašu, jídelní vozy pro belgickou společnost Wagons-Lits, vagony pražských tramvají, [[Lanová dráha na Petřín|petřínské lanovky]], chladicí zařízení a mnoho dalšího. Byl poslancem Českého zemského sněmu (od roku 1876<ref>http://www.psp.cz/eknih/1872skc/5/stenprot/007schuz/s007001.htm</ref>) a od roku [[1892]] doživotním členem [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]] ve Vídni. Zemřel [[23. červenec|23. července]] [[1909]].<ref>Zdroj: ''Ottův slovník naučný'', heslo Ringhoffer, Sv. 21, str. 811 a sv. 28, str. 1064.</ref>