Cadoudal byl synem mlynáře v [[bretaň]]ském městečku [[Brech]]u. Studoval ve [[Vannes]], ale roku [[1793]] se připojil k povstání royalistů ve [[Vendée]] a v Bretani. Velel oddílu Bretonců v Anjouské armádě de Bonchampse, po jehož smrti po 2. bitvě u Choletu byl podřízeným [[Stoffleta|Stofflet]]. Pod ním v X.-XII. [1793] absolvoval celý tragický pochod královských a katolických armád Dolní Bretaní k přístavům [Avranches],[Granville] a zpět na dolní Loiru. V roce [[1794]] byl sice zajat, ale podařilo se mu uprchnout a pose svými bratry i dalšími vedl drobnou partyzánskou válku. Po neúspěšném vylodění royalistůroajalistů na [[Quiberonu|Quiberon]]u v létě [1795] se jako 24letý stal vůdcem povstalců v dolníDolní Bretani jako generál Královské a katolické armády v bretaňském kraji [[Morbihanu|Morbihan]]. V roce [[1796]] sice složilmusel po zajetí a popravách [[Stoffleta|Stofflet]] i [[Charetta| Charette]] a jeho bratrů složit zbraně, ale roku [[1799]] byl organizátorem a vůdcem nového povstání. Teprve po porážkách povstalců u [[Grandchamp]] a u [[Elven]] (leden [[1800]]), když všichni významnější [[šuan]]i se již podřídili republice, uzavřel i Cadoudal s generálem [[Brune]]m ([[9. únor]]a 1800) dohodu o ukončení povstání a opustil svou jednotku. PokusyPrvní okonzul jehoBonaparte získánímu pronabídl republikuhodnost bylygenerála všakrepubliky, neúspěšnéon aale Cadoudalodmítl a odjel do [[Londýn]]a, kde bylho jmenován hrabětemhrabě z [[Artois]] jmenoval [[generálporučík]]em. Georges poté několikrát přistál ve Francii a agitoval silně pro monarchistyroajalisty, organizoval nepokoje a připravoval povstání. Zda stál i za [[Atentát na Napoleona Bonaparta|atentátem]] prostřednictvím „pekelného stroje“ roku 1800, není jasné, on toto obvinění odmítl. Připravoval však jistě další atentát na [[Napoleon Bonaparte|prvního konsulakonzula]]. Za tím účelem přistál [[21. srpen|21. srpna]] [[1803]] s [[Charles Pichegru|Charlesem Pichegru]] a dalšími spiklenci nedaleko [[BevilleBiville]] na pobřeží [[Normandie]]. A v přestrojení se jim podařilo dosáhnout Paříže, kde vedl obnovenou ilegální síť roajalistů. Spiknutí však bylo prozrazeno a Pichegru [[28. únor]]a [[1804]] zatčen. Intenzivní pátrání [[Réalovy|Pierre Francois Réal]] politické policie ministerstva spravedlnosti po Cadoudalovi slavilo úspěch a i on byl po rvačcehoničce s policií, kdy kladl odpor střelbou, zatčen [[9. březen|9. března]] 1804. V procesu byl shledán vinným z pokusu [[vražda|vraždy]] prvního konsula a se svými dvanácti [[obviněný|spoluobviněnými]] [[10. červen|10. června]] 1804 odsouzen k [[trest smrti|trestu smrti]]. Následně byl [[25. červen|25. června]] 1804 [[gilotina|gilotinou]] popraven a jeho poslední slova na popravčípod laviciní byla ''„Vive le roi“'' (Ať žije král). Po restauraci byla rodina Cadoudalů povýšena do šlechtického stavu a Georges [[in memoriam]] jmenován [[maršál Francie|Maršálem Francie]]. V odboji tento veliký silný mlčenlivý muž, jehož poslouchali i šlechtici, vynikal silou, odvahou, rázností a lstivou vynalézavostí.
