Běloruština: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{NK ČR}} jako položka seznamu
Oprava znaku pro znělou velární frikativu
Řádek 47:
|}
 
* Původní slovanské [g] se změnilo na hlásku [γɣ], která je podobná českému [h] (její artikulace je však oproti [h] posunuta směrem výš v dutině ústní a k artikulaci se užívá zadní části jazyka, tj. jako u novořecké gammy neboli českého „ch“, od kterého se liší jen tím, že je znělé). K označení hlásky [g] (vyskytuje se pouze v několika málo slovech cizího původu, např. ''ганак'', ''гвалт'') sloužilo do roku 1933 písmeno Ґ, které nyní není „oficiální“ součástí běloruské abecedy.
* Mnohem častěji než v ruštině se používá písmeno Э, zejména ve slovech převzatých z jiných jazyků (srov. bělorusky ''тэатр'', ''універсітэт''/''універсытэт'' – rusky ''театр'', ''университет''). To znamená, že v takových slovech se v běloruštině vyskytuje před hláskou [e] souhláska tvrdá, zatímco v ruštině měkká (bělorusky ''teatr'', ''uňiversitet'', rusky ''těatr'', ''uňiversitět'').
* Běloruština má párovou měkkost souhlásek (tj. například tvrdé ''v'' a měkké ''v'', tvrdé ''l'' a měkké ''l'' atd.). Nemá ovšem měkké ''r'', což je rozdíl oproti ruštině (běl. ''рэктар'', rus. ''ректор''). Dále nemá měkké, ale vždy tvrdé ''š'' a ''č'' (ruské ''ч'' se oproti tomu vyslovuje vždy jen měkce, srov. běl. ''чысты'', rus. ''чистый'').