Gottfried Keller: Porovnání verzí

=== Mládí a studia ===

Gottfried Keller se narodil [[19. červenec|19. července]] [[1819]] v [[Curych|Curychu]]u jako syn soustružnického mistra Hanse-Rudolfa Kellera, jenž zemřel jen o pět let později, roku [[1824]]. Gottfriedova matka Elisabeth se dva roky nato znovu provdala.

Gottfried Keller v šesti letech nastoupil do školy pro nemajetné a ve dvanácti na průmyslovku; odsud byl ale po třech letech kvůli studentským lumpárnám vyloučen. Podle některých zdrojů se tak stalo na základě falešného udání. Celý život pak Keller trpěl pocitem nedouka.

Poté se rozhodl věnovat malířství a nastoupil do učení k litografovi a malíři vedut Peteru Steigerovi. V letech [[1837]]-[[1838]] pokračoval v nastolené cestě, tentokrát u Rudolfa Meyera, kde se i začal zajímat o skutečná studia malířství. Ta nastoupil v [[duben|dubnu]] [[1840]] v [[Mnichov|Mnichově]]ě. Už roku [[1842]] však Keller shledal, že jeho studium k ničemu nevede, a tak ho přerušil.

Po ukončení pobytu v [[Mnichov|Mnichově]]ě se vrátil do [[Curych|Curychu]]u, kde se hodlal naplno věnovat literární profesi. Účastnil se společenského dění, stýkal se s básníky [[Georg Herwegh|Georgem Herweghem]] a [[Ferdinand Freiligrath|Ferdinandem Freiligrathem]], roku [[1846]] vydal svazek sebraných básní [[Básně]] (Gedichte). Do roku [[1848]] žil Gottfried u své matky. Po mnichovském malířském zklámání ho zcela přešla chuť malovat a spíše náhodou se rozhodl uchytit se jako básník. Tak také vznikl nástin [[Zelený Jindřich|Zeleného Jindřicha]], který se po důkladném přepracování ve své druhé verzi stal jedním z nejdůležitějších [[bildungsroman|bildungsrománů]] německy psané literatury a snese srovnání s [[Johann Wolfgang von Goethe|Goethovými]] romány [[Viléma Meistera léta učednická]] a [[Viléma Meistera léta putovní]] nebo s [[Malíř Nolte|Malířem Noltenem]] [[Eduard Mörike|Eduarda Mörika]].

* [http://www.kellerbriefe.ch/ Dopisy Gottfrieda Kellera a Marie Melos z let [[1877]] až [[1883]] (německy) ]

Díky stipendiu curyšského kantonu mohl Keller studovat v [[Heidelberg|Heidelbergu]]u filosofii, dějiny a literaturu, navštěvoval i přednášky [[Ludwig Feuerbach|Ludwiga Feuerbacha]], jehož materialistická filosofie na Kellera velmi zapůsobila. Z Heidelbergu odešel do [[Berlín|Berlína]]a, kde prožil nejplodnější období svého života ([[1850]]-[[1855]]). Neúspěšně se pokoušel stát dramatikem, dokončil však svého [[Zelený Jindřich|Zeleného Jindřicha]] a rozepsal [[Lidé seldwylští|Lidi seldwylské]].

V letech [[1861]] až [[1876]] ustoupily jeho literární ambice do pozadí, když pracoval jako tajemník v curyšské vládě, této funkce se vzdal až roku [[1876]], pak už se se věnoval jenom literatuře. Gottfriedův život se od základů změnil roku [[1864]] po smrti jeho matky. V roce [[1869]] obdržel čestný doktorát [[Curyšská univerzita|Curyšské univerzity]], což bylo jen jedním z mnoha ocenění, kterých se Kellerovi v jeho rodném kraji dostalo (např. v [[Glattfelden]] stojí na něj upomínající ''Gottfried Keller Zentrum''). Roku [[1874]] Keller napsal pokračování prvního svazku legendárních [[Lidé seldwylští| Lidí seldwylských]]. Přátelil se s malířem [[Arnold Böcklin|Arnoldem Böcklinem]] a básníkem [[Conrad Ferdinand Meyer|Conradem Ferdinandem Meyerem]]. Dopisoval si se spisovateli [[Paul Heyse|Paulem Heysem]] a [[Theodor Storm|Theodorem Stormem]]; tato korespondence vyšla i knižně.

V roce [[1878]] zveřejnil Keller dva svazky [[Curyšské novely|Curyšských novel]] a v roce [[1884]] [[Epigram]] (Das Sinngedicht), poté následovalo jeho pozdní dílo [[Martin Salander]] (1886), které je významným příspěvkem švýcarské literatury v oblasti [[kritický realismus|kritického realismu]].

Gottfried se ještě dožil smrti své sestry; sám zemřel [[15. červenec|15. července]] [[1890]] v [[Curych|Curychu]]u, bylo mu 71 let. Je pochován na hřbitově Sihlfeld.

První básně (Gedichte, 1846) jsou takřka revolučního duchu. Vrcholnými Kellerovými díly jsou jeho novely ([[Lidé seldwylští]], [[Curyšské novely]] apod.), v nichž vystupují nevšední postavy a odrážejí se tvrdé životní i přírodní podmínky Švýcarska poloviny 19. století. Hrdinové bývají většinou stateční a pracovití lidé, které Keller vykresluje s láskou, humorem i ironií. Výborný je v drobnokresbě, několika črtami dokáže nastínit situaci a vystihnout lidskou povahu. Jeho dílo stojí na rozhraní idealistického humanismu a realismu 20. století. Často nezapře výchovné tendence.

* {{NK ČR|jn19990004250}}

* '' [[ Lidé seldwylští]]'' (Leute von Seldwyla, 1856)