Schräge Musik: Porovnání verzí

{{Neověřeno}}{{Globalizovat}}'''Schräge Musik''' (v překladu něco jako „šikmá muzika“, německý hovorový výraz pro jazz) byl [[německo|německý]] systém šikmého uložení [[kulomet]]ů či častěji [[Letecký kanón|kanónů]] v [[letadlo|letadleletoun]]u používaný za [[Druhá světová válka|2. světové války]] proti [[bombardér]]ům.

Autorem tohoto řešení byl velitel 4./NJG 2 Oberleutnant[[nadporučík]] Rudolf Schönert, který si do svého letounu[[letoun]]u [[Dornier Do 17]] Z-10 nechal namontovat kulomet [[MG 17]], který střílel šikmo dopředu nahoru přes kryt pilotní kabiny. Pečlivé zkoušky probíhaly ve zkušebním středisku letecké palubní výzbroje v [[Tarnewitz]]u. Následně navrhl použití tohoto systému i na letounech [[Dornier Do 217]] N, kde se nakonec také uplatnil.

V pozdějších válečných letech se jednalo o jedno až čtyřhlavňové jednotky kanónů [[MG 151]] či MG FF ráže 20 mm, nebo 30 mm, které byly opět pevně umístěny za pilotní kabinou letounu a mířily šikmo dopředu nahoru (pod úhlem cca 70°). Systém palby byl automatizovaný a spouštěl střelbu v dávkách pomocí [[optické čidlo|optického čidla]].{{Fakt/dne|20130507145745}} Tuto výzbroj používaly rovněž těžké noční stíhače [[Junkers Ju 88]] G, [[Junkers Ju 388]] J-3, [[Messerschmitt Bf 110]] F-4/U1 a [[Heinkel He 219]] A-2 Uhu. Schräge Musik měla výhodu v tom, že pilot podletěl bombardér, dostal se do mrtvé zóny jeho palubních zbraní a beztrestně ho mohl zespodu ostřelovat do nejslaběji chráněného místa (dolní, zadní polosféra bombardéru).