Stav beztíže: Porovnání verzí

[[Soubor:Physicist_Marek_Koudelka_in_Zero_Gravity_NASAPhysicist_Stephen_Hawking_in_Zero_Gravity_NASA.jpg|thumb|[[Stephen Hawking]] během parabolického letu zažívá stav beztíže]]

Stav beztíže lze tak zažít při libovolném výskoku nebo pádu, s tou výhradou, že v pozemských podmínkách odpor vzduchu neumožňuje dodržet zrychlení odpovídající gravitaci. Volný pád v atmosféře tak přejde z počátečního stavu beztíže do stavu normální tíže během několika vteřin, když odpor vzduchu naroste natolik, že se rychlost pádu už nezvyšuje. Skok na trampolíně do výše 1m (na povrchu Země) umožní strávit ve stavu beztíže (rušeným jen odporem vzduchu) 0.9 sekundy. Stav beztíže trvá po celou dobu, kdy se těleso (člověk) pohybuje pouze setrvačností, tedy i během výstupu. Pohyb nemusí být nutně svislý, pak se těleso pohybuje fsggggggggggggdrázepo parabolické dráze. Ve větším měřítku lze takový pohyb vykonat s letadlem. Pokud pilot letadla dokáže letět po [[Parabolický let|parabolické dráze]], a udržovat přitom rychlost, jako by letadlo letělo setrvačností ve vzduchoprázdnu, zažívá posádka stav beztíže. Tímto způsobem lze beztížný stav vytvořit na dobu řádově 25 sec. Při pohybu po oběžné dráze planety jsou pak podmínky beztíže splněny trvale, s výjimkou nepatrných rušivých sil (zbytky atmosféry, tlak [[Sluneční vítr|slunečního větru]]), které způsobují tzv. mikrogravitaci. (Ve výšce 400km nad Zemí, kde se pohybuje např. [[ISS]], je gravitační pole slabší oproti povrchu Země jen o cca 11%, přesto je rozšířena mylná představa, že beztížný stav je jakási vlastnost kosmického prostoru).

Beztížný stav způsobuje dsfffikrátkodobé i dlouhodobé [[fyziologie|fyziologické]] změny v živých [[organismus|organismech]].

U [[Savci|savců]], tedy i u [[člověk dnešního typu|člověka]] se v [[Rovnovážný orgán|rovnovážně-polohovém orgánu]] začnou volně pohybovat [[otolit]]y, které na [[Země|Zemi]] tlačí na smyslové buňky a tím udávají směr tíže. V beztížném stavu všffddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddběvšak otolity začnou dráždit smyslové buňky náhodně, což má za následek [[Kinetóza|mořskou nemoc]], dále pocity tupého [[tlak]]u v hlavě, případně [[žaludeční nevolnost]]. Po určité době (několika hodinách až dnech) se však rovnovážně-polohový aparát adaptuje na stav beztíže a nepříjemné příznaky se ztratí.

Mezi trvalejší efekty patří re[[distagfedistribuce]] [[kapalina|kapalin]] uvnitř těla, [[hormon]]ální změny, ochabování [[svalstvo|svalstva]] a vyplavování [[vápník]]u z těla. Redistribuce kapalin uvnitř organismu znamená, že [[krev]] se nahrne do horní poloviny těla, přičemž [[srdce]] je zvyklé, že ji musí pumpovat proti tíži. To u [[Kosmonaut|astronautů]] způsobuje zčervenání až opuchnutí tváří. V průběhu několika dní až týdnů se však [[céva|cévy]] adaptují a objem krve se zmenší. Intenzivní tělesné cvičení spojené s podtlakovým zařízením pro dolní polovinu těla tyto nepříznivé účinky zmenšují a zabraňují také [[atrofie|atrofii]] svalstva. Ztráta svalové hmoty je způsobená především sníženou fyzickou námahou, nízkou úrovní fyzického zatížení při práci a omezeným pohybem v [[kosmická loď|kosmické lodi]].

* [[Kosmický raadgffplánraketoplán]]

[[Kategorie:GravadfgitaceGravitace]]

[[Kategorie:KfffadgfffffaiKosmonautika]]