Alexios I. Komnenos: Porovnání verzí

Skutečné křižácké vojsko složené z vybraných šlechticů a rytířů se začalo v západní Evropě shromažďovat v létě 1096. Třebaže žádný z předních [[Evropa|evropských]] monarchů se připravované [[První křížová výprava|první křížové výpravy]] nezúčastnil, stanula v čele tažení celá řada význačných princů, vévodů a hrabat. Od konce roku 1096 křižáci postupně přicházeli ke Konstantinopoli, kde od nich Alexios vyžadoval složení [[Léno|lenní]] přísahy a slib vrácení někdejších byzantských měst a území, což se vztahovalo pouze na nedávno ztracené části Malé Asie. Ohledně [[Sýrie]] a [[Palestina|Palestiny]] se císař spokojil s uznáním byzantské svrchovanosti. Za to se Alexios zavazoval poskytovat křižákům všestrannou vojenskou a materiální podporu během výpravy. Prvním příchozím byl [[Hugo I. z Vermandois|Hugo z Vermandois]], po němž následovali [[Godefroy z Bouillonu]] a [[Balduin I. Jeruzalémský|Balduin z Boulogne]]. Ti se na rozdíl Huga zdráhali přistoupit na Alexiovy podmínky. Když jim císař v reakci na to omezil zásobování, začali křižáci drancovat poblíž metropole. Kombinace výhružekvýhrůžek a přesvědčování v podání Alexia nakonec slavila úspěch, neboť pravděpodobnému střetu mezi křižáky a Byzantinci předešel Godefroy vykonáním slibu. V dubnu přibyl do Konstantinopole [[Bohemund z Tarentu]] se svým synovcem [[Tankred Galilejský|Tankredem]]. Ačkoli v minulosti byl Bohemund zarputilým nepřítelem Alexia, nyní se mu v zájmu zdaru výpravy bez váhání poddal. Nedlouho po Bohemundovi přitáhl [[Raimond IV. z Toulouse|Raimond z Toulouse]], jehož vojsko se nevyznačovalo přílišnou ukázněností a bylo tudíž napadeno a zpacifikováno Pečeněgy sloužícími v byzantském vojsku. Jako poslední dorazil [[Robert II. Normandský|Robert Normandský]] společně se [[Štěpán II. z Blois|Štěpánem z Blois]] a [[Robert II. Flanderský|Robertem Flanderským]].