|
V obecném významu slova je nařízení jakýkoliv pokyn, jímž někdo z pozice moci jinému ukládá něco učinit. Takové nařízení může být v rámci soukromoprávního nebo pracovněprávního vztahu závazné. Státní právo neomezuje užívání slova „nařízení“ v obecném významu. Další text článku se zabývá pouze prvním významem slova.
Nařízení je podzákonným, prováděcím předpisem, tzn. je omezeno tím, co stanovuje jím prováděný zákon (nařízení musí normovat ''secundum et intra legem'', tzn. podle zákona a v souladu s ním). Nařízení musí být abstraktní tj. nevztahuje se ke konkrétní osobě nebo věci. Dále musí být obecně závazné tj. závazné pro neurčitý počet osob (na rozdíl např.například od vnitřních předpisů). V neposlední řadě musí být jednostranně vynutitelné.
Podle některých{{kdo?}} výkladů jsou právní normy obsažené v prováděcích předpisech v rozporu{{Fakt/dne|20140301201828}} s článkem 2 [[Ústava České republiky|Ústavy ČRČeské republiky]] i s článkem 2 [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]], podle nichž jsou závazné pouze povinnosti a omezení uložené přímo zákonem. Prováděcí předpis podle tohoto výkladu může pouze{{Fakt/dne|20140301201828}} upřesňovat obsah [[právní norma|právních norem]] obsažených v zákoně, nikoliv přidávat byť sebemenší samostatné právní normy. Vládní nařízení například vymezuje, které látky se považují za návykové, ale nestanoví žádné právní důsledky takového zařazení.
Nařízení mají několik forem{{Fakt/dne|20140301201828}}:
* '''[[nařízení vlády]]''': [[Vláda České republiky|Vláda]] je zmocněna na základě čl. 78 [[Ústava České republiky|Ústavy ČR]] k vydávání nařízení k provedení zákona a v mezích zákona. Vláda tedy může, na rozdíl od vyhlášek ministerstev a jiných správních úřadů, vydávat nařízení k provedení konkrétního zákona, pokud to uzná za vhodné a bez zákonného zmocnění. V praxi však běžně zákon zákonné zmocnění obsahuje. Nařízení nesmí překračovat meze zákona, pokud to zákon výslovně neumožní.
* '''vyhlášky ministerstev a jiných ústředních správních úřadů''': [[ministerstvo|Ministerstva]] a jiné [[ústřední orgány státní správy]] vydávají na základě č. 79 odst. 3 Ústavy ČRČeské republiky vyhlášky s celostátní působností, a to na základě zákona, v jeho mezích a jsou-li k tomu konkrétním zákonem zmocněny a jen v mezích zákonného zmocnění. Podmínky pro vydání jsou přísnější než u nařízení vlády. Vyhlášky a nařízení vlády mají ale stejnou právní sílu. Vláda nemůže rušit vyhlášky a naopak.
* '''nařízení jiných správních úřadů''': (na základě čl. 79 odst. 3 Ústavy ČRČeské republiky). Konkrétní formu a zmocnění stanoví zákon. Nařízení mají omezenou územní působnost na správní obvod správního úřadu. Příkladem je např. nařízení Správy NP / CHKO o zákazu vstupu na určité území nebo nařízení krajské veterinární správy o mimořádných veterinárních opatřeních.
* '''nařízení obce / kraje''': V případě obcí a krajů upravuje nařízení záležitosti v [[přenesená působnost|přenesené působnosti]] obce nebo kraje, čímž se liší od [[vyhláška|vyhlášky]] obce nebo kraje, která se týká [[samostatná působnost|samostatné působnosti]]. Liší se také tím, že vyhlášky schvaluje zastupitelstvo samosprávné jednotky, zatímco nařízení schvaluje rada. Nařízení je závazné vždy jen na území územně samosprávného celku resp. ve správním obvodu [[obec s rozšířenou působností|obce s rozšířenou působností]].
== Statistické údaje o vládních nařízeních na území ČR ==
| 