Bitva u Pelagonie: Porovnání verzí

'''Bitva u Pelagonie''' se odehrála v září roku [[1259]], mezi [[Nikájské císařství|Nikájským císařstvím]], které zde stálo proti [[Achajské knížectví|knížectví Achajskému]], [[Epirský despotát|despotátu Epirskému]] a [[Sicilské království|království Sicilskému]]. Byla to rozhodující událost v dějinách [[Blízký východ|blízkého východu]], která byla předzvěstí byzantského znovudobytí [[Konstantinopol]]e a konce [[Latinské císařství|Latinského císařství]].

 

 

Tak roku 1259 Nikáju napadla [[Thesálie]] ve spojení s Achájou a Epirem. Společně postupovali na sever, aby vyplenili evropská území patřící Nikájskému císařství. V čele byzantské armády vyrazili bratr císaře Michaela - [[Jan Palailogos]] a [[Theodoros Dukas]], bratr epirského despoty Michaela. Podle francouzské kroniky Morea, sestávala nikájská armáda hlavně z [[Turci|tureckých]] žoldnéřů a žoldnéřů mnoha dalších národností, avšak počet celkové armády může být lehce nadsazen. Theodoros Dukas shromáždil místní rolníky a se svou armádou rozbil tábor na kopcích, aby měl výhled do krajiny. Theodor pak poslal k Michaelovi II. falešného dezertéra, aby roznesl zprávy o tom jak jsou nikájské síly velké a také ho obvinil s útoku na člena své rodiny. Vévoda [[Korutany|z Korutan]], který zde stál také v čele 300 Němců nevěřil dezertérovi a přesvědčil Achájské, aby zůstali na bojišti. Michael II. zatím v noci přeběhl na stranu Nikáje, podle [[Georgos Pachymeros|Georgose Pachymera]] proto, že se jeho nemanželský syn Jan pohádal s Guillaumem.