Zvyk: Porovnání verzí

Společenské zvyky a obyčeje jsou v určité společnosti nebo společenství zavedené a více méně vyžadované vzorce jednání, které však nemají žádné vážnější zdůvodnění, praktické, mravní ani náboženské. Tím se zvyk liší jak od rutinní dovednosti (například jízda na kole), tak od společenského [[Morálka|mravu]] i od náboženského nebo jiného [[rituál]]u. I zvyky však mají značný význam pro společenskou soudržnost, protože si jimi lidé (mimovolně) dávají najevo, že patří do dané společnosti a že se na ně lze aspoň do jisté míry spolehnout. Lidové zvyky jsou významným předmětem [[etnografie]].

 

O společenském významu zvyku svědčí rozšířený institut zvykového práva: právo respektuje to, co je v dané společnosti obvyklé, dlouho zavedené a podobně. ''Longa consuetudo'' (dávný zvyk) je jeden ze základů práva už u [[Marcus Tullius Cicero|Cicerona]] a [[Isidor ze Sevilly|Isidora ze Sevilly]]<ref>S. Meder, ''Ius non scriptum''. Tübingen: Mohr Siebeck 2009, str. 121nn.</ref><ref>A. Leisner, ''Kontinuität als Verfassungsprinzip''. Tübingen: Mohr Siebeck 2002, str. 131 nn.)</ref> I současné psané (formální) právo užívá pojmy jako v daném místě [[obvyklá cena]], obvyklé podmínky a podobně (viz [[úzus]]).