Josef Hlavatý: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
Reference, doplnění, reorganizace, odstranění neozdrojovaného tvrzení |
||
Řádek 1:
'''Josef Hlavatý''' (* 4. prosinec 1943
| příjmení = Blažek
| jméno = Petr
| odkaz na autora = Petr Blažek (historik)
| titul = První následovník. Sebeupálení Josefa Hlavatého 20. ledna 1969
| titul = Jan Palach▼
| periodikum = Paměť a dějiny
| odkaz na periodikum = Paměť a dějiny
| datum
| datum přístupu =
|
|
|
| url = http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1301/095-102.pdf
}}</ref>, [[Plzeň]]) byl mladý [[pivovar]]ský dělník, který se [[sebeupálení|upálil]] ve večerních hodinách v pondělí [[20. leden|20. ledna]] [[1969]]<ref>{{Citace elektronické monografie▼
|
▲}}</ref>
| příjmení = Zvěřina
|
▲ | titul = Jan Palach - živé pochodně
| url = http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_palachj_poch.php
| datum vydání = nedatováno
| datum přístupu = 2008-8-11
| vydavatel = totalita.cz
}}</ref> na
== Životopis ==
▲}}</ref> na podstavci pomníku [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]] na [[Náměstí T. G. Masaryka (Plzeň)|stejnojmenném náměstí]] v [[Plzeň|Plzni]] na protest proti [[Invaze do Československa|sovětské okupaci Československa]]. Inspirován byl podobným činem [[Jan Palach|Jana Palacha]], který se ze stejného důvodu upálil 16. ledna na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí v Praze]]. Hlavatý svůj čin provedl poté, co se dověděl, že Palach v Praze na klinice popálenin zemřel.<ref>http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/hlavaty</ref> Zemřel v sobotu 25. ledna 1969, v den Palachova pohřbu.
Pocházel z rodiny vězeňského dozorce, oba rodiče byli dlouholetými členy KSČ.<ref name="prvni" /> Učil se slévačem, ale pro časté absence a problémy s alkoholem byl ze školy vyloučen.<ref name="prvni" /> Oženil se a měl dvě děti, později ho ale žena opustila a v roce 1969 se s ním rozvedla; jako důvod uvedla Hlavatého alkoholismus.<ref name="prvni" /> Od té doby byl Hlavatý v depresi a začal uvažovat o sebevraždě.<ref name="prvni" />
== Upálení ==
{{Neověřeno část}}
Hlavatý byl dělník, který měl problémy s komunistickým režimem, byl proti sovětské okupaci Československa.<ref>Deník "Práce", konec ledna 1969</ref> Hlavatému vyčítali tehdy i nějaký počet zameškaných směn a antikomunistické uvažování)<ref>dle historika Petra Blažka: "Oběť nejvyšší", ČT2, 20:00, 19.1.2014</ref> Zvolené místo protestu (Náměstí T. G. Masaryka, kde došlo k velkým nepokojům po měnové reformě v roce 1953 s vyhozením busty "prvního dělnického prezidenta" Gottwalda z oken Obchodní akademie a následné bezprostřední již předem připravené<ref>V. Havlic: Památník Národního osvobození, MÚ Plzeň 2008</ref>"odvetné" likvidaci památníku Národního osvobození upomínajícího na vznik demokratické ČSR v roce 1918 se stržením pomníku prezidenta Masaryka komunistickým vedením města a následným přejmenováním náměstí) hodně napovídalo o smýšlení tohoto mladíka, s jeho obdivem k První republice, která měla u prosté veřejnosti tehdy obrovský status,<ref>Nová Praha. srpen 1968</ref> mnohem vyšší, než sověty potlačený polednový obrodný proces (tehdejší anketa o největší osobnost: 1. [[T.G. Masaryk]], 2. Dubček, 3. Karel IV, největší doba: 1. První ČSR, 2. doba Karlova, 3. obrodný proces 1968).<ref>Listy, srpen 1968</ref>
▲Aktivně se rovněž účastnil odporu proti okupantům při jejich srpnovém příjezdu do Plzně ve středu 21.8. 1968 (sundávání orientačních tabulek, vylepování protiokupačních plakátů).<ref>http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/hlavaty</ref>
Na rozdíl od Jana Zajíce, který při svém upálení se 24. února 1969 podepsal jako pochodeň č. 2, Hlavatý po sobě nezanechal žádné písemné materiály (krom ústního sdělení při převozu do nemocnice, že to udělal kvůli Rusům, že okupanty nemá rád<ref>http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/hlavaty</ref>), týkající se jeho protestu. Není tedy běžně uváděn jako druhá lidská pochodeň. V současné veřejnosti je jeho čin znám pouze úzkému okruhu "zasvěcených" a ve sdělovacích prostředcích není připomínán vůbec.
| |||