Provence: Porovnání verzí

[[Soubor:Lavender Field Provence France 021.JPG|thumb|riht|250px|Levandulové pole]]

Začátkem 6. století je území podmaněno Ostrogóty a roku [[537]] následně Franky. Od [[8. století|8.]] do [[10. století]] je území vystaveno častým arabským vpádům. Na základě Verdunské smlouvy (r. [[843]]) připadla Provence vnuku Karla Velikého [[Lothar I. Franský|Lotharovi I.]], poté jeho synovi Karlu Mladšímu a po jeho smrti v roce [[863]] se stala součástí [[Východofranská říše|Východofranské říše]] a tedy i její následnice [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. Součástí [[francouzské království|francouzského království]] následníka či dědice [[Západofranská říše|Západofranské říše]] se stává postupně v průběhu dvou staletí: po smrti katalánského Raymonda-Bérengera V. Provenceského, po němž zůstaly čtyři dcery [[Markéta Provensálská|Markéta]] (manžel - [[Ludvík IX. Francouzský]] (svatý)), [[Sancha Provensálská|Sancha]] (manžel - [[Richard z Cornwallu]]), [[Eleonora Provensálská|Eleonora]] (manžel - [[Jindřich III. Plantagenet|Jindřich III.]](anglický král)) a [[Beatrix Provensálská|Béatrix]] (manžel -  hrabě [[Karel I. z Anjou|Karel I. z Anjou a Maine]] (bratr francouzského [[Ludvík IX. Francouzský|krále Ludvíka]])), Provence zdědil právě poslední pár (po vypořádání). Postupným děděním - vyjma města [[Nice]] a jeho okolí, z nichž se stalo hrabství Nicejské, které zdědili [[Savojští|vévodové Savojští]] - se v roce [[1481]] dostala [[Seznam francouzských panovníků|francouzskému králi]] [[Ludvík XI.|Ludvíku XI.]], který ji začlenil roku [[1487]] do královské domény. Od té doby sdílí svůj osud s [[Francie|Francií]]. V době [[Velká francouzská revoluce|revoluce]] a [[Napoleon Bonaparte|Napoleonského]] období a po roce [[1860]] definitivně se její součástí stává i hrabství Nice (postoupeno [[Sardinské království|Sardinským královstvím]] spolu se [[Savojsko|Savojskem]] při přeměně v [[Italské království]]).

Dějištěm evropské politiky se Provence stala ve [[14. století]], kdy došlo k přesídlení papeže z [[Řím]]a do [[Avignon]]u. Příčinou této etapy známé také pod názvem ''avignonské zajetí papežů'' se stal spor mezi francouzským králem [[Filip IV. Sličný|Filipem Sličným]] a římským papežem [[Bonifác VIII.|Bonifácem VIII]]. [[Filip Sličný|Filip]] nechal papeže zajmout a prosadil zvolení novým papežem arcibiskupa z [[Bordeaux]], který přijal jméno [[Kliment V.]] Ten roku [[1309]] na Filipův nátlak přesunul své sídlo z [[Řím]]aŘíma do [[Avignon]]uAvignonu. Papežství tak bylo pod dohledem francouzského krále a sledovalo jeho politické zájmy (zrušení [[Templáři|templářského]] řádu, [[pogrom]]y na [[Židé|Židy]] atd.). Všech sedm papežů zvolených v tomto období byli Francouzi. Avignonské zajetí končí rokem [[1378]], tím ale problémy církve zdaleka neskončily. V následujících letech dochází k papežskému [[schizma]]tu – tj. existence avignonské i římské papežství a od roku [[1409]] po [[koncil]]u v [[Pisa|Pise]] fungovali dokonce tři Svatí Otcové. Papežské schizma definitivně vyřešil teprve koncil svolaný římským králem [[Zikmund Lucemburský|Zikmundem]], kdy byl jediným papežem zvolen [[Martin V.]]

* Pohoří [[Luberon]]

| ALIGN="RIGHT" | (10,794 &nbsp;ft) || <br /> || [[Mont Ténibre]]

| ALIGN="RIGHT" | 3032 m || ALIGN="RIGHT" | (9948 &nbsp;ft)

| ALIGN="RIGHT" | (10,286 &nbsp;ft) || <br /> || [[Cime de l'Enchastraye]]

| ALIGN="RIGHT" | 2955 m || ALIGN="RIGHT" | (9695 &nbsp;ft)

| ALIGN="RIGHT" | (10,128 &nbsp;ft) || <br /> || [[Mont Bégo]]

| ALIGN="RIGHT" | 2873 m || ALIGN="RIGHT" | (9426 &nbsp;ft)

| ALIGN="RIGHT" | (10,017 &nbsp;ft) || <br /> || [[Mont Mounier]]

| ALIGN="RIGHT" | 2818 m || ALIGN="RIGHT" | (9246 &nbsp;ft)

| ALIGN="RIGHT" | (9994 &nbsp;ft) || <br /> || [[Roche de l'Abisse]]

| ALIGN="RIGHT" | 2755 m || ALIGN="RIGHT" | (9039 &nbsp;ft)

Místním tradičním jazykem je [[provensálština]]. Jedná se o [[dialekt]] [[okcitánština|okcitánštiny]] známé také pod názvem [[langue d'oc]], která je velmi blízká [[katalánština|katalánštině]]. Existuje několik regionálních variant provensálštiny. Provensálštinou se v Provence běžně hovořilo až do začátku [[20. století]], kdy francouzská vláda započala intenzivní a v konečném důsledku úspěšné snahy o nahrazení regionálních jazyků francouzštinou. Dnes se [[provensálština]] vyučuje na provensálských školách včetně univerzit, k běžné komunikaci ji ale používá pravděpodobně méně než 500 - převážně starších - lidí.