Orel opičí: Porovnání verzí

{{ Taxobox

'''Orel opičí''' (''Pithecophaga jefferyi'') je vzácný, kriticky ohrožený druh orla, žijící pouze na [[Filipíny|Filipínách]]. Se svou délkou 112  cm a hmotností kolem 7  kg patří mezi největší [[dravci|dravce]] na světě.

Je to filipínský [[endemit]] a obývá horské pralesy, kde loví v korunách stromů. Živí se především stromovými savci, jako jsou [[opice]], cibetky, veverky aj., ale na svém jídelničku mají i [[plazi|plazy]] a ptáky. Tak jako všichni velcí orli světa, i orel opičí obsazuje rozsáhlé [[teritorium]]. Každý pár potřebuje ke své obživě asi 10 000 hektarů lesa. Hnízdí na vysokých stromech. Klade obvykle jediné vejce, na kterém sedí po dobu 58 - 68 dnů oba rodiče.

Ostrovy [[Mindanao]], [[Luzon]], [[Samar]] a [[Leyte]] jsou součástí [[Filipíny|Filipín]], souostroví tvořeného více než 7 000 ostrovy. Jsou také domovem jednoho z největších orlů na Zemi, orla opičího. V rozpětí křídel dosahuje až 250  cm, a hlavu má ozdobenou korunkou z prodloužených per.

Orel opičí je jedním z nejvzácnějších a nejohroženější z živočichů na světě. V přírodě jich přežívá jen asi 250. Příčinou tak nepatrného počtu je ničení tropických lesů, kácených pro cenné dřevo i kvůli přeměně na zemědělskou půdu, což je přímý důsledek rostoucí lidské populace. Kromě toho byl orel vždy intenzivně loven. Lovci pokládali tohoto majestátního ptáka za cennou trofej - dávali si ho vypreparovat a pak jím zdobili své domy.

Profesor [[Dioscuro S. Rabor]], známý vědec, který strávil velkou část svého života ve filipínských lesích, spustil jako první poplach v roce 1968, kdy upozornil na možnost vyhynutí orla opičího. Raborovu výzvu vyslechl [[Charles A. Lindbergh]], jeden ze světových poradců [[WWF]], proslulý tím, že jako první přeletěl Atlantský oceán. Osud orla opičího ho chytil za srdce, a proto mnohokrát navštívil Filipíny, kde se staral o jeho záchranu. V roce 1969 byl zahájen za finanční podpory WWF a Frankfurtské zoologické společnosti první výzkum zaměřený na podmínky ochrany orla opičího. Další navazující výzkumy však prakticky neexistovaly. Poslední odborné údaje pocházejí z práce [[Robert S. Kennedy|Roberta S. Kennedyho]], amerického vědce, který působil v rámci ochranářských programů vytvořených vládními úřady ve spolupráci s WWF. Poslední záznamy Kennedyho popisují zajímavé a dosud neznámé chování tohoto velmi vzácného dravce.

{{sisterlinksCommons|commons=Pithecophaga jefferyi}}{{Commonscat|species=ithecophagaPithecophaga jefferyi}}