Erinaceus: Porovnání verzí

| podřazené taxony =

[[Trup (anatomie)|Tělo]] dospělého ježka kryje na [[hřbet (tělo)|hřbetě]] a na bocích 6000-8000 [[bodlina|bodlin]]. Vznikly splynutím a přeměnou [[srst|chlupů]], jsou 2-3 2–3 cm dlouhé, ve střední části 1-2 1–2 mm široké a po celé délce odlehčené vzduchovými komůrkami. Bodliny vybíhají v pevnou ostrou špičku, kořenem jsou vrostlé do [[Pokožka (živočichové)|pokožky]] a pomocí podkožních [[sval]]ů se mohou v libovolném směru sklápět. Ve svalovině drží tak pevně, že i z mrtvého ježka je lze stěží vytáhnout. Podobně jako [[srst]] se i bodliny ježkům vyměňují, avšak jednotlivě a v delším [[časový interval|intervalu]] (18 měsíců). Zbývající části těla – [[noha|nohy]], [[břicho]], hrdlo, [[krk]] i část [[Hlava (anatomie)|hlavy]] kryjí tuhé a řídké [[Srst|chlupy]]. Hrubá srst při teplém [[počasí]] rychle schne, a proto se ježkové mohou bez větších následků brodit v blátě či ve vlhké [[tráva|trávě]].

V [[Čeleď|čeledi]] ježkovitých nenalezneme výhradně hmyzožravce s ostnitým šatem – patří do ní i pět [[Asie|asijských]] druhů [[srstín]]ů, kteří mají normální i když hrubou srst.. Vypadají jako [[krysa|krysy]] nebo [[myši|myš]], zatímco chováním připomínají [[Rejsek obecný|rejsky]]. Naopak ne všechna zvířata s bodlinatým šatem patří mezi ježky. [[dikobraz|DikobrazaDikobraz]]a si s ježkem nikdo nesplete, ale [[bodlín ježkovitý]] nebo [[bodlín Telfairův]] by dokázali hodně lidí zmást. Tito [[hmyzožravci]] patří do jiné starobylé čeledi bodlínovitých (Tenrecidae) a obývají pouze [[Madagaskar]]. Ve stavu ohrožení se rovněž stáčejí do klubíčka, avšak chybí jim silný podkožní [[sval]]. Ani [[Austrálie|australská]] [[ježura australská|ježura]] a [[Nová Guinea|novoguinejská]] [[paježura]] nemají s ježky nic společného. Jako primitivní [[ptakořitní|ptakořitní savci]] žijí na opačném konci [[země]]koule než ježkové.

== [[Smysl (biologie)|Smysly]] ==

=== [[Čich]] ===

===[[Zrak]]===

=== [[Sluch]] ===

== [[Teritorium]] ==

Ježkové jsou samotáři (kromě samic s mláďaty). Území obývaná jednotlivými zvířaty se sice překrývají, avšak k „sousedským hádkám“ dochází zřídka. Jeden ježek respektuje druhého a vzájemným setkáním se pokud možno vyhýbají. Přes zdánlivě nemotornou postavu je ježek pohybově nadaný. Na krátkou vzdálenost dokáže přes nekrytý prostor „utíkat“ rychlostí 3,6-7 6–7 km/h, normálně v klidu urazí za hodinu přes 200 metrů. Nezastaví ho jen tak nějaká překážka, dokáže přelézt i drátěný plot vysoký 1,5 metru. Kde nepřeleze, tam se podhrabe.

Ježek není v potravě vybíravý a většinou se živí nejdostupnějším druhem potravy. [[ekologie|Ekologové]] takové živočichy nazývají [[potravní oportunismus|potravními oportunisty]]. Jeho jídelníček zahrnuje pestrou škálu především na zemi žijících [[bezobratlí|bezobratlých]] živočichů, občas si ho doplní menšími [[obratlovci]] či jejich mláďaty. Také [[vejce|vajíčka]] [[ptáci|ptáků]] neponechává ježek bez povšimnutí, s vajíčky většími než 25  mm si však vzhledem k šířce [[čelist]]í neporadí. Ponejvíc ho přitahují násady [[křepelka polní|křepelek]], [[skřivan]]ů, [[Linduška luční|lindušek]], [[kachna|kachen]], [[Racek chechtavý|racků]] a [[bažant]]ů. Obavy myslivců ze ztrát způsobených ježky na bažantích snůškách, případně na mláďatech, však nejsou oprávněné, neboť činí nanejvýše 2­3% z celkových ztrát. Jen v malém množství se v [[výkal|trusu]] ježků objevují zbytky rostlinných materiálů, například listů trav, jehličí a semen.

== [[Rozmnožování]] ==

Ježčata přicházejí na svět slepá a holá, těsně po [[porod]]u jim tělo pokrývá [[růžová]] [[kůže]] s četnými hrbolky od [[bodlina|bodlin]], které jsou hluboce ponořené v silně zbytnělé kůži. Váží 80? g a měří asi 7  cm. Po několika hodinách prorazí jakoby na zkoušku bílé a jen několik milimetrů dlouhé bodliny. Asi za den a půl je nahradí tvrdší ostny, které postupně dorůstají a během dvou týdnů získají typické pruhované zbarvení. V té době ježčata i poprvé prohlédnou, o týden později se vydají na první procházku mimo [[hnízdo]] a ochutnávají první kousky normální potravy. Do té doby sála jen [[mateřské mléko]] obsahující 10 % [[tuky|tuků]], 7 [[Bílkovina|bílkovin]], přes 2 % [[minerál]]ů, 2,0 % [[sacharidy|sacharidů]] a zbytek [[voda|vodu]]. Třetí, trvalé ostny narostou mladým ježkům až po několika měsících života. Když se [[samice|samici]] narodí víc mláďat, stává se, že je všechna neuživí. Ježčí máma pečuje o potomstvo asi dva měsíce. Zpočátku mláďata starostlivě vodí, ukazuje jak hledat potravu a každou [[noc]] se s nimi navrací do rodného hnízda. Úplné samostatnosti dosáhnou mladí ježkové zhruba při hmotnosti čtvrt kilogramu.

== [[Zimní spánek]] ==

Ujmout se na podzim opuštěného ježečka je snadné. Horší chvilky nastanou, když se pro něj doma hledá umístění. Když si přineseme bodlinatého chovance domů, první, co nás zarazí, bude asi velké množství [[Parazitismus|parazitů]]. K odstranění [[blecha|blech]] lze použít sprej DIFFUSIL (přípravek se nesmí dostat do [[oko|očí]] a na čumáček). Když je ježek svolný a nechá se sebou manipulovat, můžeme mu ošetřit opatrně i bříško - sprej si nastříkneme na ruku a roztíráme po chlupech. [[Hygiena|Hygienu]] ukončíme koupelí s přídavkem šamponu ORTHOSAN. Malinké ježky do hmotnosti 200 g podobných radovánek ušetříme a nežádoucí cizopasníky jim vyčešeme nad umyvadlem s [[voda|vodou]] jemným suchým dětským kartáčkem na [[vlas]]y.

Dokrmované mládě umístíme ve větratelné místnosti s teplotou 18-20 °C. Jako obydlí mu dáme dřevěnou bedničku nebo kartónovou krabici se vstupním otvorem asi 10×9  cm a s odnímatelným víkem, vyplněnou zmuchlaným měkkým papírem nebo netřepivými hadříky. Obydlí musí být vysoké alespoň 40  cm, jinak bude ježek přelézat jeho stěny.

* {{Wikidruhy| commonscat taxon= Erinaceus}}