Alžběta Charlotta Orleánská: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Rafus (diskuse | příspěvky)
m typo
m narovnání přesměrování
Řádek 3:
 
== Původ ==
Alžběta Charlotta pocházela, jako dcera orléanského [[vévoda|vévody]] [[Filip I. Orléanský|Filipa I.]] ([[1640]]–[[1701]]) a jeho druhé manželky, dcery [[Falcké kurfiřtství|falckého kurfiřta]] [[Karel I. Ludvík Falcký|Karla I. Ludvíka]], [[Alžběta Šarlota Falcká (1652–1722)|Alžběty Šarloty (Liselotty)]] (1652–1722), z [[rod (genealogie)|rodu]] [[Bourbon-Orléans]]. Vyrůstala v na tehdejší dobu nepočetné rodině, její otec měl ze dvou manželství šest dětí, z nichž se dospělosti dožily pouze čtyři: [[Marie Louisa Orléanská|Marie Luisa]] ([[1662]]–[[1689]]), [[Anna Marie Orléanská|Anna Marie]] ([[1669]]–[[1728]]), [[Filip II. Orléanský|Filip]] ([[1674]]–[[1723]]) a nejmladší Alžběta Charlotta. Po sňatku svých dvou starších nevlastních sester Marie Luisy (jež se provdala za [[Seznam španělských králůvládců|španělského krále]] [[Karel II. Španělský|Karla II.]]) a Anny Marie (provdané za [[Seznam sicilských králů|sicilského krále]] [[Viktor Amadeus II.|Viktora Amadea II.]]) se stala nejvýše postavenou svobodnou princeznou, a tedy i nejžádoucnější nevěstou v Evropě.
 
Za svobodna nosila titul ''Mademoiselle de Chartres''. V dětství byla svou matkou považována za "''strašlivě divokou a hrubou jako chlapec''". K nechuti svého otce zdědila upřímnou povahu své matky, neváhajíc vyjadřovat přímočaře své názory.
Řádek 42:
Po smrti manžela v roce [[1729]] převzala vévodkyně Alžběta Charlotta manželovy vladařské povinnosti jako [[regent]]ka svého syna Františka Štěpána., jenž byl vychováván ve [[Vídeň|Vídni]]. Vévodkynino regentství skončilo v roce [[1737]], když se František Štěpán vrátil do rodné země. Nedokázala zabránit tomu, aby její syn lotrinské vévodství, jehož osamostatnění vykoupila ona sama svým sňatkem, nepřepustil Francii (potažmo tchánovi Ludvíka XV., bývalému [[Seznam polských králů|polskému králi]] [[Stanislav I. Leszczyński|Stanislavu Leszczyńskému]], který vévodství dostal jako doživotní kompenzaci za odstoupení z polského trůnu), což byla podmínka vyslovení souhlasu francouzské strany s jeho sňatkem s Marií Terezií ([[1736]]). Téhož roku byla svým prasynovcem [[Francie|francouzským]] králem [[Ludvík XV.|Ludvíkem XV.]] (syn její neteře [[Marie Adéla Savojská|Marie Adély]], provdané vévodkyně [[Burgundsko|burgundské]]), ustanovena jako suverénní kněžna z Commercy.
 
Alžběta Charlotta vyjednávala sňatek své nejmladší dcery Anny Charlotty s [[Seznam francouzských králůpanovníků|francouzským králem]] [[Ludvík XV.|Ludvíkem XV.]], její záměr však ztroskotal na intrikách vévody de Bourbon. Později chtěla dohodnout sňatek se svým ovdovělým bratrancem [[Ludvík I. Orléanský|Ludvíkem I. Orléanským]], ten však odmítl (po předčasné smrti své milované ženy se již nikdy neoženil); dívka pak zvolila službu Bohu a stala se [[abatyše|abatyší]] [[klášter]]a v [[Remiremont]]u.
 
=== Potomci ===