Sardár '''VallabhbhaiVallabhbháí JhaverbhajDžhaverbháí Patél''' (hindsky: /ʋəlləbˈbʱaːi pəˈʈeːl/) ([[31. říjen|31. října]] [[1875]] – [[15. prosinec|15. prosince]] [[1950]]) byl [[Indové|indický]] právník a politik. Byl to jeden z vůdců indického národního kongresu a jeden z otců zakladatelů samostatné indické republiky. Sehrál klíčovou roli v boji [[Indie]] o nezávislost a v procesu její sjednocení a integrace v celistvou zemi. Přídomek '''Sardár''' v indštině, perštině a urdštině znamená šéf nebo hlavní.
Patél se narodil na gujaratskémgudžarátském venkově. Vystudoval a později praktikoval [[právo]]. Poté byl inspirován myšlenkami nenásilné politiky [[Mahátmá Gándí]]ho a začal se politicky angažovat. Zorganizoval rolníky ve svém okolí k nenásilné civilní neposlušnosti proti opresivním britským složkám. Postupně získával na vlivu v GujaratuGudžarátu a poté i v měřítku celé koloniální Indie. Podporoval hnutí pro britské opuštění Indie.
Po osamostatnění Indie se stal jejím prvním ministrem vnitra a zástupným ministerským předsedou (od roku [[1947]]). Zasloužil o zavedení jednotných celoplošných administrativních služeb. Do dějin se zapsal jako vynikající [[diplomat]], který dokázal dojít k dohodě mezi zprvu často znepřátelenými geograficky a názorově roztříštěnými částmi Indie.
