Demokratický deficit: Porovnání verzí

Odebráno 8 449 bajtů ,  před 6 lety
m
Kritická práce na tomto textu by byla vítána, tohle byl bohužel copypaste odtud http://www.europarl.europa.eu/aboutparliament/cs/006d1cec56/Vnitrost%C3%A1tn%C3%AD-parlamenty-%C4%8Dlensk%C3%BDch-st%C3%A1t%C5%AF.html i odjinud.
m (WPCleaner v1.29 - Nesprávně uzavřené hranaté závorky - Externí odkaz formátovaný jako interní - Opravy pravopisu a typografie - Špatný link do Wikipedie (Opraveno pomocí WP:WCW))
m (Kritická práce na tomto textu by byla vítána, tohle byl bohužel copypaste odtud http://www.europarl.europa.eu/aboutparliament/cs/006d1cec56/Vnitrost%C3%A1tn%C3%AD-parlamenty-%C4%8Dlensk%C3%BDch-st%C3%A1t%C5%AF.html i odjinud.)
Demokratický deficit se stal evropským pojmem v rámci [[Laekenská deklarace|Laekenské deklarace]], která určila cíle [[Konvent o budoucnosti Evropy|Konventu]]. Jedním z hlavních cílů bylo zvýšit [[legitimita|legitimitu]] [[Evropská unie|Evropské unie]], odstranit demokratický deficit. Podle kritiků výsledků i podmínek práce Konventu se tento záměr nezdařil.
 
Demokratický deficit je pojem odvolávající se na názor, že Evropská unie je v důsledku složitých metod rozhodování, které používá, vzdálena běžnému občanovi a postrádá tak nutnou demokratičnost. Mezi občany převládá názor, že institucionálnímu schématu Společenství dominuje instituce, která kombinuje legislativní a exekutivní formy vlády (Rada), a instituce, která postrádá demokratickou legitimitu (Komise – přestože jsou její členové jmenováni vládami členských států a musí být [zdroj?] ve funkci potvrzeni Evropským parlamentem a přestože je Komise kolektivně zodpovědná Parlamentu).
 
Během roku 2000 došlo k zahájení dvojí širší iniciativy, jejímž cílem bylo přiblížení Evropy jejím občanům. Za prvé, po zasedání Evropské rady v Nice v prosinci 2000 začala rozsáhlá veřejná debata o budoucnosti Unie, a za druhé bylo Evropskou radou na jejím zasedání v Laekenu rozhodnuto svolat Evropský konvent, který měl mimo jiné prozkoumat různé aspekty demokratické legitimity Unie a jejích institucí. Výsledkem činnosti Konventu se stalo předložení návrhu Smlouvy o založení Ústavy pro Evropu, na jehož konečném znění se shodli nejvyšší představitelé členských států v červnu 2004. Při ratifikačním procesu dostávají velký prostor občané, kteří o osudech ústavní smlouvy v několika státech rozhodují v referendu.
=== Evropské orgány ===
 
Ačkoliv bylo jedním z cílů i [[Lisabonská smlouva|Lisabonské smlouvy]] zmírnit demokratický deficit, problémy přetrvávají, neboť jsou přirozeně zakotveny v základních principech fungování Evropské unie. [zdroj?]
 
Hlavním problémem je povaha institucí, kde je rozhodováno o legislativě – rozhodovací orgány jsou vesměs [[exekutiva|exekutivní]]. [[Lisabonská smlouva]] uvádí, že [[Evropská unie|Unie]] je založena na [[Zastupitelská demokracie|zastupitelské demokracii]]. [[Evropská komise|Komise]] je však orgánem jmenovaným a [[Rada Evropské unie|Rada]] se skládá z členů vlád členských států. Jediný orgán, jenž by bylo možno označit za demokratický v potřebném smyslu, je tedy [[Evropský parlament]]. S ním jsou však spojené určité specifické charakteristiky, které jej odlišují od běžných národních parlamentů:
 
I Evropský parlament je tak svým způsobem odtržen od voličů a lze jej stěží považovat za demokratický orgán ve stejném smyslu, jako je tomu u národních parlamentů. Výše zmíněné nedostatky jsou poměrně významné s přihlédnutím k tomu, že valná část národní legislativy vzniká právě pod přímým či nepřímým vlivem unijních aktů.
 
'''...a teď skutečnost:''' '''Řádný legislativní postup''' [http://www.europarl.europa.eu/aboutparliament/cs/0080a6d3d8/Ordinary-legislative-procedure.html Řádný legislativní postup]: Řádný legislativní postup přikládá postojům Evropského parlamentu a Rady Evropské unie stejnou váhu v mnoha oblastech (například v správě ekonomických záležitostí, přistěhovalectví, energetice, dopravě, životním prostředí, ochraně spotřebitelů). '''Drtivá většina evropských právních předpisů přijímá společně Evropský parlament a Rada.'''. Členové [[Evropská komise|Evropské komise]]- Komisaři – pocházejí z členských států a jsou těmito státy do své funkce navrhováni. Jsou zcela nezávislí, nesmějí přijímat instrukce od státu, ze kterého pocházejí, ani od jakéhokoliv jiného státu a jsou povinni prosazovat výhradně zájmy unie. Komise má rovněž sedm místopředsedů. '''V čele stojí předseda navržený Evropskou radou a následně schválený volbou Evropským parlamentem''', v níž musí získat prostou většinu hlasů poslanců. Ostatní členové (komisaři) jsou společně jmenováni Radou Evropské unie a předsedou Evropské komise, který zcela sám přiděluje komisařům resorty, následně komisaři předstupují před výbory parlamentu a parlament jako celek, kdo je poslanci zkoumána jejich kompetentnost, nakonec '''je komise jako celek schválena volbou Evropským parlamentem. Komise může být odvolána vyhlášením nedůvěry Evropským parlamentem dvoutřetinovou většinou jeho poslanců.'''.
Komise zašle svůj návrh Parlamentu a Radě.
Ty návrh projednávají a diskutují o něm dvakrát za sebou.
Pokud se po dvou čteních nepodaří dospět ke shodě, je návrh postoupen dohodovacímu výboru, v němž má Rada i Parlament stejný počet zástupců.
Schůzí tohoto výboru se účastní rovněž zástupci Komise, kteří mohou vystoupit v diskusi.
Jakmile výbor dospěje k dohodě, je dohodnuté znění aktu zasláno Parlamentu a Radě ke třetímu čtení, po němž jej mohou s konečnou platností přijmout jako legislativní text.
'''Konečná dohoda obou orgánu je nezbytnou podmínkou pro přijetí textu.
I v případě, že se dohodovací výbor usnese na společném znění, může Parlament zamítnout navrhovaný akt většinou odevzdaných hlasů.'''
 
===Vysvětlení procesu===
 
Zjednodušeně probíhá tento postup následovně:
Návrhy legislativních aktů zpravidla předkládá Komise. Iniciativy se však také může ujmout Evropský parlament a v případě prostoru svobody, bezpečnosti a práva
může návrh pocházet
buď od Komise, nebo od čtvrtiny členských států. Žádost o přijetí legislativního aktu může taktéž předložit Soudní dvůr nebo Evropská investiční banka nebo jej může doporučit Evropská centrální banka.
 
Legislativní návrh Komise předkládá Evropskému parlamentu a Radě a poskytuje ho i parlamentům členských států.
 
Vnitrostátní parlamenty mohou ve lhůtě osmi týdnů zaslat předsedům Evropského parlamentu, Rady a Komise odůvodněné stanovisko ohledně toho, zda je legislativní návrh v souladu se zásadou subsidiarity.
První čtení
 
Parlament přijímá svůj postoj v prvním čtení legislativního návrhu. Pro první čtení není stanovena žádná lhůta.
 
Zpravodaj Parlamentu vypracuje návrh zprávy, který je posléze projednáván v rámci politických skupin a přepracován příslušným(i) výborem (výbory) EP.
 
Parlament na plenárním zasedání přijímá svůj postoj prostou většinou hlasů.
 
Postoj může zahrnovat i pozměňovací návrhy k původnímu legislativnímu textu.
 
Pokud Parlament nepřijme pozměňovací návrhy a pokud Rada rovněž přijme původní návrh Komise, poté jej podepíšou předsedové EP a Rady a je zveřejněn v Úředním věstníku EU. Rada přijme akt kvalifikovanou většinou.
 
Pokud Parlament přijme pozměňovací návrhy :
Pokud Rada schválí všechny pozměňovací návrhy a dále již původní návrh Komise nemění, Rada přijme akt kvalifikovanou většinou, jenž je poté podepsán a zveřejněn.
 
Pokud Rada všechny pozměňovací návrhy neschválí nebo je zamítne, přijme kvalifikovanou většinou „společný postoj“, který postoupí Parlamentu ke druhému čtení. Rada musí podat Parlamentu plné vysvětlení důvodů, které ji vedly k přijetí společného postoje. Komise informuje o svém postoji Parlament.
Druhé čtení
 
Ve druhém čtení se Parlament zabývá postojem Rady. Ve lhůtě 3 měsíců (možné prodloužit na 4 měsíce) může:
 
schválit ve stanovené lhůtě postoj Rady nebo nepřijme žádné usnesení. Akt je tak považován za přijatý, je podepsán a zveřejněn.
 
zamítnout postoj Rady většinou hlasů všech svých členů. Postup je pak definitivně uzavřen.
 
Navrhnout většinou všech svých členů změny postoje Rady. Postoj Parlamentu je následně předložen Radě a Komisi a Rada má 3 měsíce (s možností prodloužení na 4 měsíce) k vyjádření stanoviska.
Pokud Rada schválí všechny změny Parlamentu, akt je považován za přijatý, je podepsán a zveřejněn.
Pokud však Rada změny Parlamentu nepřijme, informuje o tom Parlament a ve lhůtě 6 týdnů je svolán dohodovací výbor.
Dohodovací řízení a třetí čtení
 
Texty, které nebyly schváleny v prvních dvou čteních, podléhají dohodovacímu řízení.
 
Je svolán dohodovací výbor, který je složen ze zástupců 27 členských států a ze stejného počtu poslanců Evropského parlamentu seskupených v delegaci Evropského parlamentu, jež odráží poměr sil politických skupin.
 
Výbor posoudí postoj Rady a pozměňovací návrhy Parlamentu ze druhého čtení. Má 6 týdnů (s možností prodloužení lhůty na 8 týdnů) na to, aby nalezl kompromis a vypracoval společný návrh.
 
Pokud dohodovací výbor společný návrh ve stanovené lhůtě neschválí, akt je považován za nepřijatý a postup je ukončen.
 
Pokud dohodovací výbor společný návrh schválí, je předán ke schválení Radě a Parlamentu. Rada a Parlament mají na schválení šest týdnů (s možností prodloužení na 8 týdnů), Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou a Parlament většinou odevzdaných hlasů. Poté, co Rada a Parlament schválí společný návrh, je jeho text podepsán.
Podrobnosti viz:
Články 37,
38a, 41, 43, 53-74 jednacího řádu
Články 289, 294 Smlouvy o fungování Evropské unie
[http://www.europarl.europa.eu/aboutparliament/cs/0080a6d3d8/Ordinary-legislative-procedure.html Graf procesu]
 
=== Náznaky přímé demokracie ===
* možnost iniciativy nejméně 1 milionu občanů z podstatného počtu členských států vyzvat Komisi, aby předložila legislativní návrh
 
Nakolik tyto prvky skutečně omezují demokratický deficit je sporné, neboť samotného přijímání legislativy se nedotýkají. Národní parlamenty jsou o návrzích informovány, ale rozhodování se neúčastní. Národní parlamenty mají možnost ve lhůtě k návrhům vyjádřit nesouhlas. [[Subsidiarita#Princip subsidiarity v Evropsk.C3.A9 unii|princip subsidiarity]]
 
=== Vnitrostátní parlamenty členských států ===
 
Evropský parlament klade velký důraz na to, aby prostřednictvím pravidelných schůzí byly zachovány úzké vztahy s vnitrostátními parlamenty členských států. Tak tomu je zejména od vstupu v platnost Lisabonské smlouvy, o které se často hovoří jako o „Smlouvě mezi parlamenty“.
'''Vztahy vnitrostátních parlamentů s Evropským parlamentem'''
 
[http://www.europarl.europa.eu/aboutparliament/cs/006d1cec56/Vnitrostátní-parlamenty-členských-států.html Konference předsedů] je orgán povolaný řešit otázky související se vztahy s vnitrostátními parlamenty členských států.
 
V prosinci 2009 se Konference předsedů rozhodla, že ustaví řídící skupinu pro vztahy s vnitrostátními parlamenty, jejímž úkolem bude sledovat provádění Lisabonské smlouvy v případě jednotlivých parlamentů a podporovat vnitřní koordinaci činností EP v této oblasti, jakož i navrhovat pravidelně plán činností.
 
Evropský parlament pravidelně informuje parlamenty členských států o svých činnostech.
 
Výbory Evropského parlamentu zvou pravidelně na své schůze členy vnitrostátních parlamentů, aby se diskutovalo mj. o nových legislativních návrzích, které předložila Komise.
 
Společně s parlamenty těch členských států, které právě předsedají Radě EU, organizuje Evropský parlament každé pololetí společné parlamentní setkání, na němž se hovoří o důležitých politických otázkách na programu EU.
 
 
Soudí se, že demokratický deficit EU i přes jisté náznaky snahy není možné v dohledné době uspokojivě vyřešit.[zdroj?]
 
== Související články ==
2 424

editací