Konstantin I. Veliký: Porovnání verzí

Maximianova smrt si vynutila změnu v Konstantinově prezentování své osoby. Nemohl se již více opírat o své vazby na Maximiana a potřeboval nějaké nové ospravedlnění svého panování. Tím se stalo údajné dynastické spojení s [[Claudius II. Gothicus|Claudiem II.]], císařem ze [[3. století]], který se proslavil vítězstvím nad [[Gótové|Góty]], jímž obnovil pořádek v říši. Konstantin se tak zdůrazňováním svého zděděného přednostního práva na vládu definitivně odvrátil od modelu tetrarchie a tím zavrhl dosud přijímaný princip rovnosti císařů. Vedle politické báze tetrarchie se Konstantin odklonil i od její náboženské podstaty, jež byla založena na existenci dvou dynastií pod ochranou [[Jupiter (mytologie)|Jova]] a [[Héraklés|Herkula]]. Konstantin nechal vyhlásit, že měl božské vidění, v němž mu [[Apollón]] a [[Victoria (bohyně)|Victoria]] vložili vavřínový věnec na hlavu. To bylo vyloženo jako symbolický příslib pevného zdraví a dlouhé vlády. Navíc jako oblíbenec Apollóna se Konstantin stylizoval do role mýtického zachránce, který měl získat vládu nad celým světem, jak předvídal už básník [[Vergilius]]. Tyto změny se odrazily taktéž v mincovnictví. Bůh [[Mars (mytologie)|Mars]], doposud na mincích znázorňovaný jako Konstantinův patron, byl od roku 310 nahrazen nepřemožitelným Sluncem (''[[Sol Invictus]]''), často ztotožňovaným a zaměňovaným za Apollóna. Neexistuje nejmenší důvod věřit, že příbuzenství s Claudiem II. nebo božská vidění byly něčím jiným než fikcí, tyto proklamace přesto posílily Konstantinovu legitimitu a zvýšily jeho popularitu mezi obyvatelstvem Galie.