Ústřední matice školská: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m uvozovky kolem identifikátoru reference, kosmetické úpravy za použití AWB |
m Obecná škola; kosmetické úpravy |
||
Řádek 2:
== Historické souvislosti ==
[[
[[
[[
[[Vláda Eduarda Taaffeho]], která nastoupila v roce 1879, podnikla některé kroky k vyrovnání práv Čechů a Němců.<ref name="KalZlP1894">{{Citace sborníku | příjmení = Turnovský | jméno = Josef Ladislav | odkaz na autora = Josef Ladislav Turnovský | titul = Ústřední matice školská | příjmení sestavitele = Otto | jméno sestavitele = Jan | odkaz na sestavitele = Jan Otto | sborník = Kalendář Zlaté Prahy 1894 | vydavatel = Jan Otto | místo = Praha | rok vydání = 1893 | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/19141980 | strany = 53-54
== Založení Ústřední matice ==
Podnět k založení české organizace, která by se stala protiváhou Schulvereinu, dali V. Vaněk, řídící učitel v [[Bezno|Bezně]], a [[Václav Kredba (učitel)|Václav Kredba]], ředitel obecné školy. Myšlenky se ujal Ústřední spolek jednot učitelských v Praze. Návrh byl schválen v jeho výboru 26. září 1880 a trojice [[Josef Barák]], [[Josef Král]] a [[Josef Kořán]] začala sestavovat návrh stanov. Bylo dohodnuto, že bude založen samostatný spolek, a na návrh V. Kredby byl zvolen název ''Ústřední matice školská''.<ref name="Slovnik">{{Citace sborníku | příjmení = Kredba | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Kredba (učitel) | titul = Ústřední Matice školská v Praze | příjmení sestavitele = Klika | jméno sestavitele = Josef | odkaz na sestavitele = Josef Klika | sborník = Stručný slovník paedagogický | vydavatel = Odbor literárně-paedagogický při Ústředním spolku jednot učit. v Čechách | místo = Praha | rok vydání = 1895 | svazek = Díl 3, Kongressy vychovatelské - Nápodoba | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/20777856 | strany = 861-863
Ustavující valná hromada se konala 5. prosince 1880 v Měšťanské besedě. Účastnilo se přes 500 lidí - víc, než se čekalo, takže se ani všichni nevešli do sálu. Schůzi předsedal Josef Král, který v emotivním projevu zdůraznil důvody pro založení organizace: zabránit odnárodňování a zajistit českým dětem kvalitní vzdělání v mateřském jazyce. Na shromáždění byl zvolen 25-členný výbor s osmi náhradníky a třemi přehlížiteli účtů. Předsedou byl v nepřítomnosti zvolen [[František Ladislav Rieger]] (schůze se neúčastnil kvůli politickému jednání ve [[Vídeň|Vídni]]), dalšími členy výboru byli např. [[Josef Barák]] (redaktor [[Národní listy|Národních listů]]), [[Tomáš Černý (politik)|Tomáš Černý]] (náměstek pražského purkmistra), [[Jan Neff]] (obchodník), [[Jan Podlipný]] (advokát a jednatel Národního klubu) a [[Václav Štulc]] (probošt na [[Vyšehrad]]ě).<ref name="UVH">{{Citace periodika | příjmení =
== Mediální prezentace ==
Již od prvních počátků kladli představitelé Matice důraz na to, aby měla zajištěn příznivý ohlas v tisku. V tom duchu bylo vedeno i jednání o konečném znění stanov 24. října 1880.<ref name="Slovnik" />
K hlavním argumentům, používaným při přesvědčování české veřejnosti, patřilo:
* Český národ si nemůže dovolit ztrácet své příslušníky. Je povinností všech Čechů, v rámci možností pomáhat krajanům v nepříznivých podmínkách.<ref name="CMS">{{Citace periodika | příjmení =
Národní listy | ročník = 20 | číslo = 305 | datum = 1880-12-21 | strany = 1 (příloha) | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/5402929 | datum přístupu = 2010-08-21
* Češi se musí bránit proti poněmčování, ale nemají zájem počešťovat Němce. Do matičních škol mohou být přijaty jen české děti. Školy mají být zakládány především tam, kde by správně měly být veřejné (obecní, státní), ale kvůli obstrukcím místních úřadů tam nejsou.<ref name="KalZlP1894" />
* Děti potřebují vzdělání v mateřském jazyce. Češi vyučovaní v němčině dostatečně nechápou výklad a zaostávají.<ref name="UVH" />
Řádek 24:
18. prosince 1880 vydal výbor provolání „Čechům, Moravanům, Slezanům!“, které v následujících dnech vyšlo v českých denících. Byla to první velká výzva veřejnosti k finančním sbírkám. Dokument líčí tíživou situaci českých menšin, nucených posílat děti do německých škol. Tisíce dětí jsou tak odnárodňovány a český národ ztrácí obec po obci. Takový vývoj by si nemohl dovolit ani velký národ, natož malý. Je proto povinností všech, postarat se v rámci možností, aby co nejvíc českých dětí získalo vzdělání v mateřském jazyce. Součástí provolání bylo i plné znění stanov, v nichž kromě cílů sdružení (zřizovat a udržovat obecné a mateřské školy s českým vyučovacím jazykem v rakouských zemích, zejména tam, kde toho nelze dosáhnout z veřejných prostředků) byly vyjmenovány i kategorie členství: zakládající (vloží jednorázově nebo do 5 let alespoň 500 zlatých), skutečný (jednorázově nebo do 5 let nejméně 100 zlatých), přispívající (10 zlatých ročně), činný (1 zlatý ročně) nebo čestný (zvolen valnou hromadou na návrh výboru za zásluhy o spolek či školství obecně).<ref name="CMS" />
Spisovatelé podporovali Matici svými díly. [[Eliška Krásnohorská]] v knize ''Matice školská a občanstvo'' (1882) vyzývá Čechy, zejména ty méně majetné a dělníky, aby mysleli na své ještě ubožejší krajany v pohraničí a přispěli jim na české školy. Připomíná, že i císař uznal, že každý národ má právo na vzdělání ve svém jazyce. Už dávno neplatí, že němčina je jazykem pánů a čeština chudiny; nikdo z okolních národů neopovrhuje svým původem tak jako zcela bezdůvodně Češi.<ref name="Eliska">{{citace monografie | jméno = Eliška | příjmení = Krásnohorská | odkaz na autora = Eliška Krásnohorská | titul = Matice školská a občanstvo | odkaz na titul =
[[Karolina Světlá]] věnovala ÚMŠ výtěžek z knihy ''Na bludné cestě'' (1882).<ref name="Svetla">{{citace monografie | jméno = Karolina | příjmení = Světlá | odkaz na autora = Karolina Světlá | titul = Na bludné cestě | odkaz na titul =
Učitel a odborný spisovatel [[Jan Tykač]] v projevu na národní slavnosti v [[Hory (Česká Třebová)|Horách]] u [[Česká Třebová|České Třebové]] 22. července 1883 zdůraznil nutnost vyučování dětí v mateřském jazyce, bez kterého nemohou dosáhnout kvalitního vzdělání. Výklad učitele nechápou, nedokáží se vyjádřit česky ani německy. Jestliže mají uvědomělé rodiče, naučí se německy a získají vzdělání, ale stanou se z nich Němci. Použil biblická přirovnání - když pastýř každou ovečku shání, neměli bychom my opouštět tisíce. Povinností křesťana je, neumělé učiti a zarmoucené těšiti - a Matice školská přináší příležitost, jak to činit.<ref name="Tykac">{{Citace periodika | příjmení = Tykač | jméno = Jan | titul = O významu a účelu Ústřední Matice školské | periodikum = Posel z Budče | odkaz na periodikum =
| ročník = 14 | číslo = 47 | datum = 1883-11-21 | strany = 941 | url = http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=PoselB/14.1883/47/941.png | datum přístupu = 2010-08-21
O Matici se zmiňuje i [[Svatopluk Čech]] v knize ''Pestré cesty po Čechách'' (1892). Komický hrdina, pan Brouček (známý z výletu na Měsíc a do 15. století) přichází na [[Jubilejní zemská výstava v Praze 1891|Jubilejní výstavu 1891]], kde uvidí stánek s pokladnou ÚMŠ. Jako typický měšťák odmítne přispět, činnost Matice ho obtěžuje (byť ne zrovna na výstavě, kde se nijak nevnucují) a ve svém omezeném rozhledu by byl nejraději, kdyby měla jen podobné výstavní kiosky pokud možno na odlehlých místech. S jeho dalším argumentem - proč má Matice zakládat české školy, když to může dělat vláda; na plat ministra se také nevybírá do pokladny - ale nejspíš souhlasil i autor.<ref name="Broucek">{{citace monografie | jméno = Svatopluk | příjmení = Čech | odkaz na autora = Svatopluk Čech | titul = Pestré cesty po Čechách Díl II. | odkaz na titul =
[[Alfons Bohumil Šťastný]] (1866-1922) se zaměřil na děti. V povídce ''Mařenčina panenka'' (1900) líčí příběh osmileté Mařenky Horné, dcery cukrovarského úředníka, která se ve třídě setkala s novou spolužačkou Kopřivovou. Ta za ostatními žáky zaostává, protože strávila předchozí ročníky na německé škole, kde nerozuměla výkladu a skoro nic se nenaučila. Rodiče povědí Mařence, že podobným případům brání Ústřední matice školská. Mařenka je, podobně jako rodiče, myšlenkou této organizace nadšená, daruje jí drobné peníze a nakonec s velkým váháním věnuje oblíbenou panenku do dobročinné aukce (která dopadne tak, že ji koupí opět její rodiče za 10 korun pro Matici, k radosti všech).<ref name="Marenka">{{citace monografie | jméno = Alfons Bohumil | příjmení = Šťastný | odkaz na autora = | titul = Doby radosti i žalu | odkaz na titul =
Články o Matici, často se statistickými údaji o činnosti, se pravidelně objevovaly v kalendářích.<ref name="Has1899">Např. {{Citace sborníku | příjmení =
Členové a příznivci si mohli za 1 zlatý a 20 krejcarů ročně předplatit ''Věstník Ústřední Matice školské'', který vycházel měsíčně.<ref name="Krat1893">Např. {{Citace sborníku | příjmení =
== Výsledky činnosti ==
Ústřední matice školská byla v 80. a 90. letech 19. století pokládána za druhou nejdůležitější českou národní instituci po [[Národní divadlo|Národním divadle]]. Obě posilovaly českou kulturu pomocí veřejných sbírek.<ref name="Koleda">{{Citace sborníku | příjmení =
V prvním roce činnosti, na podzim 1881, se podařilo otevřít tři školy [[
V následujících letech se činnost Matice rozšiřovala. Za 18 let, do roku 1898, se podařilo založit 124 škol, z toho dvě střední (gymnázia v [[Mendelovo gymnázium|Opavě]] a [[Gymnázium Uherské Hradiště|Uherském Hradišti]]), 66 obecných a 56 mateřských. 26 škol se postupně podařilo převést na veřejné, tři byly pro nedostatečný zájem zrušeny, několik mateřských škol bylo předáno jiným institucím nebo obcím. Matice také podporovala některé cizí školy finančně (např. Komenského školu ve Vídni). V roce 1888 měla ve správě 88 škol, do kterých chodilo asi deset tisíc žáků. Do škol, původně zřízených Maticí a pak předaných jiným institucím, chodilo v témže roce asi 5000 dětí.<ref name="Has1899" /> V roce 1897 zaměstnávala 195 učitelů, 30 katechetů a 65 dalších zaměstnanců (školníků, opatrovnic apod.)<ref name="Koleda" /> Vznikaly i místní odbory na její podporu. Například v [[Hradec Králové|Hradci Králové]] byl založen mužský odbor roku 1883, do jeho čela se postavil starosta Karel Collino. Roku 1888 pak v témže městě vznikl i dámský místní odbor.<ref name="HK">{{Citace sborníku | příjmení =
Německé místní úřady zpočátku nekladly Matici překážky, protože odchodem českých dětí do matiční školy jim odpadly povinnosti i výdaje.<ref name="NarL19301209">{{Citace periodika | příjmení = Kapras | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Kapras |titul = Vývoj našeho matičního školství I. | periodikum = Národní listy | odkaz na periodikum = Národní listy | ročník = 70 | číslo = 337 | datum = 1930-12-09 | strany = 1 | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/6667831 | datum přístupu = 2010-11-13
V roce 1919 měla Matice 35 mateřských škol, 67 obecných (základních) škol, jedno reálné gymnázium (v [[Orlová|Orlové]]) a jednu průmyslovou školu (v [[Prachatice|Prachaticích]]).<ref name="NarL19300519">{{Citace periodika | příjmení =
Po vzniku Československa byl přijat tzv. Metelkův zákon (podle tehdejšího starosty ÚMŠ [[Jindřich Metelka|Jindřicha Metelky]], který převedl většinu matičních škol pod správu Ministerstva školství. Matici tím odpadla velká část starostí; další svou činnost prováděla ve spolupráci se státem. Protože odpovědnost za základní školství převzal stát, zaměřila se především na [[mateřská škola|mateřské]], rodinné a živnostenské školy, [[obchodní akademie]], internáty a jazykové kursy. V některých případech poskytovala podporu veřejným školám.<ref name="NarL19301210" />
V roce [[1930]] se konaly oslavy 50. výročí vzniku Matice, s řadou článků v tisku. V té době (statistika za rok 1929) měla 134 mateřských škol, jeden studentský konvikt (Švehlova kolej v [[Karlovy Vary|Karlových Varech]]), dvě [[obchodní akademie]] (v [[Teplice|Teplicích]] a [[Jablonec nad Nisou|Jablonci n. N.]]), 5 rodinných škol, jedna občanská škola, 34 jazykových kursů, 80 pokračovacích škol, 6 hudebních a 68 škol podporovaných. Všechny obecné (základní) školy i gymnázium v Orlové byly již po válce předány státu. Do budoucna se chtěla zaměřit na [[Slovensko]], [[Hlučínsko]] a menší obce.<ref name="NarL19300519" /> V neděli 7. prosince 1930 proběhla slavnostní valná hromada za účasti politiků, úředníků i zástupců občanských organizací. S projevy vystoupil starosta matice [[Vincenc Dewetter]], profesor [[Jan Kapras]], profesor [[Bohumil Němec]] a další. Prezident [[Tomáš Garrigue Masaryk]] zaslal zdravici, v níž ocenil přínos Matice k vzniku samostatného státu a vyzdvihl svépomocnou obětavost, která může pomáhat tam, kde státní moc nestačí.<ref name="NarL19301209">{{Citace periodika | příjmení =
[[Mnichovská dohoda]] ze září 1938 znamenala ztrátu téměř všech matičních škol, protože zůstaly na území předaném Německu. Krátce před Mnichovem měla Matice 340 škol se 13 tisíci žáky. Během října 1938 ztratila všechny střední školy, živnostenské školy a internáty. Zbyla jí jen jedna obecná škola (v [[Hrádek (Manětín)|Hrádku u Manětína]]) z původních 31 a 25 mateřských škol z 202. Většina škol byla v pronajatých budovách, zčásti rekonstruovaných na náklady Matice; na odstoupeném území ale také zůstalo 126 nemovitostí a další majetek, o jehož záchranu vedení Matice v říjnu 1938 usilovalo. Na některých školách na německém území nadále probíhala určitou dobu výuka s tím, že je provozovali dosazení správci na náklad ÚMŠ. Místní odbory, které z větší části zajišťovaly financování, naopak zůstaly z 90 % v ČSR.<ref name="NarL19301209">{{Citace periodika | příjmení =
Během [[Protektorát Čechy a Morava|nacistické okupace]] zprávy v tisku o Matici ustávají. V lednu [[1940]] oznámil tisk plánované připomenutí osmdesátého ''([[sic]])'' výročí Matice, které výbor [[Národní souručenství|Národního souručenství]] plánoval využít k oživení hesel, pod nimiž tato organizace kdysi vznikla.<ref name="NarL19301209">{{Citace periodika | příjmení =
Ústřední matice školská byla zrušena 30. června 1943.<ref>[http://www.podesin.cz/cs/obec/clanky/60-let-ms-podesin/ 60 let MŠ Podlešín]</ref> Definitivně zanikla roku 1948.<ref>heslo Matice školské, in: Malá čs. encyklopedie</ref>
== Představitelé ==
'''Starosta:'''<ref name="NarL19301206">{{Citace periodika | příjmení =
* [[1880]] — [[1891]] [[František Ladislav Rieger]]
* [[1891]] — [[1901]] [[Jaromír Čelakovský]]
Řádek 70:
'''Ředitel kanceláře''' (funkce zřízena 1887):<ref name="NarL19301206" />
* [[1887]]<ref name="NarPol18871118">{{Citace periodika | příjmení = Čelakovský | jméno = Jaromír | autor = | odkaz na autora = Jaromír Čelakovský |titul = Veřejné prohlášení | periodikum = Národní politika | odkaz na periodikum = | ročník = 5 | číslo = 318 | datum = 1887-11-18 | strany = 5 | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/17662003 | datum přístupu = 2011-06-18
* [[1901]] — ? Prof. Dr. [[František Bělehrádek]]
== Sponzoři ==
Za prvních třináct let ÚMŠ vybrala 2.170.000 zlatých a vydala 1.905.000 zlatých.<ref name="KalZlP1894" /> Příjmy získávala z členských příspěvků (viz výše), drobných darů, charitativních akcí<ref name="HK" /> a [[dědictví]]. K největším mecenášům se zařadil [[Bedřich Schnell]] (1808-1897), c. k. policejní komisař ve výslužbě, který jí v závěti odkázal téměř celý svůj majetek, zčásti rovněž získaný dědictvím, v hodnotě 170 tisíc zlatých.<ref name="ZlPhaSchnell">{{Citace periodika | příjmení =
| ročník = 14 | číslo = 28 | datum = 1897-5-21 | strany = 334 | url = http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=ZlataPrahaII/14.1896-1897/28/334.png | datum přístupu = 2010-08-20
== Kontroverze ==
=== Milionový pavilon ===
[[
Roku [[1895]] se v Praze konala [[Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895|národopisná výstava]]. Jednou z velmi propagovaných atrakcí se stal „Milionový pavilon“, v němž jeho majitelka Emanuela Geitlerová předváděla ve skleněné vitrině milion dvouhaléřových mincí ve 2500 sloupcích po 400 mincích. Články v tisku jej spojovaly s ÚMŠ, protože se prý majitelka rozhodla věnovat této organizaci značnou část vlastního výtěžku a vybírat do oddělené pokladny dobrovolné příspěvky. Paní Geitlerová byla uváděna jako významná vlastenka a její nápad s milionem jako záslužný počin.<ref name="NarLis18950526">{{Citace periodika | příjmení = | jméno =
Následujícího roku vyšel ve 40. čísle časopisu ''Česká stráž'' nepodepsaný článek (k autorství se přiznal [[Gustav Jaroš-Gamma|Gustav Jaroš]]), který na základě konkrétních údajů dokládal zištné pohnutky paní Geitlerové a zpochybňoval výhodnost spolupráce s ní pro Matici. Paní Geitlerová se tímto článkem cítila poškozena a podala na jeho autora žalobu pro urážku na cti.<ref name="NarLis18960418">{{Citace periodika | příjmení = | jméno =
U soudu Gustav Jaroš nejprve vylíčil snahu paní Geitlerové, získat slevu z částky 500 zlatých, kterou se zavázala zaplatit Matici,<ref name="NarLis18960418" /> poté pokračoval doložením nesrovnalostí při vykazování počtu návštěvníků a příklady agresívní reklamy, v níž se naznačovalo, že návštěva atrakce znamená příspěvek pro Matici. Vyslovil rovněž pochybnost o správném předání přeplatků na vstupném, které měly podle dohody plně připadnout Matici. Smlouva byla podle něj jednostranně výhodná pro paní Geitlerovou. Výslechem svědků (představitelů ÚMŠ) se prokázalo, že prakticky nebyla prováděna kontrola a navíc její ředitel [[Josef Ladislav Turnovský]] umístil portrét paní Geitlerové na titulní stranu Věstníku, kam se obvykle dávaly jen podobizny zasloužilých mecenášů.<ref name="NarLis18960419">{{Citace periodika | příjmení = | jméno =
=== Dědictví po Neumannových ===
Na konci 19. století se ÚMŠ stala univerzální dědičkou manželů Neumannových, majitelů domu v Husově ul. 238 v Praze. S dědictvím byl přijat i závazek, vyplatit dalším osobám částku 44.200 [[rakousko-uherský zlatý|zlatých]]. Po převzetí domu se ale zjistilo, že hodnota všech závazků (cca 52.000 zlatých včetně bankovních úvěrů) převyšuje odhadní cenu (cca 43.000 zlatých). Matice se dům snažila tři roky bezvýsledně prodat. Další dědici ale nebyli ochotni tak dlouho na svůj podíl čekat a podali na ni žalobu u soudu. Soud rozhodl r. 1898 v jejich neprospěch — povinnost k výplatě nastane podle rozsudku až po prodeji. Roku 1900 podala na Matici další žalobu finanční prokuratura s argumentem, že prodej v běžné dražbě je nemožný, proto je nutné nařídit dražbu exekuční, a Matice její provedení zdržuje. Soud však dal za pravdu Matici — ke zdržení došlo pouze vinou dalších dědiců, kteří nebyli ochotni snížit vyvolávací cenu, ač bylo zřejmé, že s celou slíbenou hodnotou nemohou počítat. Finanční prokuratura byla odsouzena k náhradě nákladů řízení.<ref name="NarLis19000415">{{Citace periodika | příjmení = | jméno =
== Reference ==
{{commonscat}}
{{ÚČL NK}}
|