Tacitus: Porovnání verzí

 

== Život ==

O Tacitově životě existují jen sporadická svědectví (proto není známo jeho [[praenomen]]) od něj samého nebo jeho současníků, především od [[Plinius Mladší|Plinia Mladšího]]. Jeho rodina pocházela pravděpodobně z jedné z římských provincií, snad [[Galie]] Cisalpínské nebo Galie Narbonské, některé prameny mluví o [[Umbrie|umbrijské]] Interamně (dnes Terni). Rodina asi patřila k jezdeckému stavu (nižší šlechtě). Tacitus vystudoval v Římě, kde se roku [[78]] oženil s dcerou významné osoby veřejného života, [[Julius Agricola|Gnaea Iulia Agrikoly]]. Za císaře [[Vespasianus|Vespasiána]] zahájil typickou úřední kariéru římského senátora (''cursus honorum''), poté se v roce [[88]] se stal [[praetor]]em a po ukončení praetury spravoval nějakou provincii (pravděpodobně [[Belgie|Belgii]]). Roku [[97]] se stal [[consul suffectus]], což byl politický vrchol jeho kariéry. Za vlády císaře [[Traianus|Traiana]] spravoval jako konzul provincii [[Asie (římská provincie)|Asii]] (od [[112]]) (území dnešního západního [[Turecko|Turecka]]), kde působil do roku [[115]] nebo [[116]].

 

 

=== Charakteristika díla ===

Tacitus byl považován za jednoho z nejvýznamnějších řečníků své doby; řečnickému umění se věnoval stylisticky ovlivněn [[Marcus Tullius Cicero|Markem Tulliem Ciceronem]], nejvýznamnějším řečníkem zlaté latiny, ve spise ''Dialogus de oratoribus'', které pravděpodobně sepsal v mládí. Svou jazykovou povahou se tento spis liší od ostatních autorových děl. Po konzulátu ([[97]]) za císaře [[Nerva|Nervy]] začal s prací na svém největším dějepisném díle, ''Dějinách'', které sahalo snad až do počátku vlády císaře [[Hadrianus|Hadriána]]. Tacitus napsal své dějepisné dílo z pohledu senátora, který posuzoval dobu římských císařů od [[Tiberius|Tiberia]] po [[Domitianus|Domiciána]], nakolik ještě odpovídala ideálům římské republiky. Obě hlavní dějepisná díla jsou sepsána analistickou metodou, v níž jsou události vypisovány po jednotlivých rocích, pokud sahaly do více let, bývají obvykle přerušeny do několika výkladů.

 

 

=== Hlavní díla ===

* ''Rozprava o řečnících'' (Dialogus de oratoribus), Dílo je fiktivní rozhovor o filosofii a řečnictví. Na počátku se mezi dvěma účastníky hovoru rozvine spor, zda dávat přednost řečnictví nebo dramatickému básnictví, jejichž přednosti obhajují. S příchodem dalšího hosta se otázka zaměří na důvody úpadku řečnictví v Tacitově době. Příchozí ji vidí v horší výchově budoucího řečníka, učitelé již nepředávají žákům všeobecné vzdělání. Po něm promluví ústy dalšího hosta sám Tacitus, podle nějž se řečnictví dařilo dobře v dobách sporů na konci republiky, nastolením císařské vlády však ve společnosti nastal klid a řád, v němž již řečnictví nemůže mít své bývalé místo. U tohoto díla existují pochybnosti o Tacitově autorství, někteří odborníci se domnívají, e autorem tohoto díla je [[Quintilius]]. [[Čeština|Česky]] toto dílo vyšlo pod názvem Rozprava o řečnících v r. [[1976]].

* ''O životě a mravech [[Julius Agricola|Julia Agrikoly]]'' (De vita et moribus Iulii Agricolae), Spis je věnován osobě Tacitova tchána, který za císaře [[Domitianus|Domiciána]] působil ve státních úřadech a zasloužil se o podmanění Británie. Nejprve krátce shrnuje politickou kariéru Julia Agrikoly, v hlavní části pak líčí jeho vojenské operace při podmaňování Británie s několika zeměpisnými a národopisnými odbočkami. Spis dal Tacitovi příležitost ukázat, jak může čestný a přímý muž žít bez ztráty cti pod vládou špatného a zkaženého vládce (Domiciána). Oceňuje, že se Agrikola nesnížil ani k bezhlavému odporu ani k patolízalství, a oceňuje i jeho klidné přijetí své smrti (není jasné, zda ji nařídil Domicián). Tacitus zde ukazuje, jak je možné působit v prospěch státu bez ohledu na to, jaký právě panuje vládce.

* ''Dějiny'' (Historiae), V tomto spisu, který se nedochoval v úplnosti, podal Tacitus přehled římských dějin mezi roky [[69]] a [[70]], tedy od počátku vlády [[Galba|Galbovy]] do počátku vlády [[Vespasianus|Vespasiána]] a války se [[Židé|Židy]] (dílo pravděpodobně původně sahalo po smrt [[Domitianus|Domiciána]] v r. [[96]]. Dějiny začínají bouřlivým rokem 69, v němž se u moci vystřídali v rychlém sledu čtyři císaři, [[Galba]], [[Otho]], [[Vitellius]] a [[Vespasianus|Vespasián]], na němž Tacitus ukazuje nemožnost lpění na mravech zaniklé republiky. Jedinovláda je podle něj jedinou možnou cestou udržení míru, císař však nesmí být ani tyran ani neschopný. V Dějinách vylíčil Tacitus povahy jednajících lidí černými barvami, v popisu událostí je mnoho násilí, zneužívání moci a nespravedlnosti.

* ''Letopisy (Annales)'', Po sepsání ''Dějin'' se Tacitus vrátil v čase zpět a v ''Letopisech'' (někdy se uvádí název '''Od smrti božského Augusta''' (''Ab excessu divi Augusti'') vylíčil římské dějiny od smrti [[Augustus|Augustovy]] ([[14]]) do smrti [[Nero]]novy ([[68]]). Je možné, že jimi navázal na [[Livius|Liviovo]] ''Od založení Města''. Podobně jako ''Dějiny'' se ''Letopisy'' nedochovaly v úplnosti. Ztracen je popis vlády [[Caligula|Caligulovy]], počátku vlády [[Claudius|Claudia]] a konce vlády [[Nero]]novy.

 

Podobně jako v ''Dějinách'' i v ''Letopisech'' Tacitus rozvíjí svůj pesimistický náhled na situaci římského státu, v němž politická svoboda zanikla a senátorská šlechta propadá mravní zkaženosti a již jen otrocky pochlebuje císaři. Optimisticky nahlíží Tacitus jen na správce provincií, kteří podle něj ještě (většinou vojenskými činy) pracovali pro blaho státu.

 

== Externí odkazy ==

* {{Wikicitáty|osoba=Tacitus}}

* [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowMonograph.do?id=25792 Germania, volně dostupný český překlad]