Koordinační hra: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m WPCleaner v1.27 - Opraveno pomocí WP:WCW - Reference s interpunkcí - Wikilink do jiného jazyka - Opravy pravopisu, typografie nebo kódu
Udrzbar (diskuse | příspěvky)
m WPCleaner v1.30 - Nesprávný zápis ISBN - Nesprávná délka ISBN (Opraveno pomocí WP:WCW)
Řádek 5:
 
== Úvod ==
Jde o hru s nenulovým součtem, jejíž hráči spolu nemohou vzájemně komunikovat a tedy domlouvat se na výběru toho nejlepšího řešení. Hráči si zároveň volí svou strategii, jejichž kombinace determinuje výnos každému z nich. Je zde předpoklad, že hráči mají racionální preference a proto se snaží maximalizovat každý svůj užitek. Označení strategií je pokud možno co nejvíce neutrální, aby rozhodování zbytečně neovlivňovalo. Smyslem těchto her je řešit situace, kde její hráči mají možnost dosáhnout oboustranného zisku, ale pouze za použití oboustranně konzistentního rozhodnutí. My, pomocí nalezení tzv. [[Nashova rovnováha|Nashovy rovnováhy]], můžeme chování hráčů s určitou přesností předvídat. Koordinační hry jsou díky tomu vhodné pro využívání ve [[Humanitní a společenské vědy|společenských vědách]] jako je např. [[ekonomie]].<ref>Robert Gibbons – Game theory for applied economists, 1992, Princeton University Press, New Jersey, ISBN: 0-691-04308-6</ref>
 
Obecné schéma koordinační hry o dvou hráčích vypadá následovně, tab.1. Hodnoty A, B, C, D patří hráči se strategiemi "nahoře" a "dole", hodnoty a, b ,c, d pak hráči se strategiemi "vlevo" a "vpravo".
Řádek 65:
== Ohniskový bod (focal point) ==
 
Experiment provedený [[Schelling|Thomasem Schelingem]] (1960)<ref>Martin J. Osborne – An introduction to game theory, 2003, Toronto, ISBN13:ISBN 978-0-19-512895-6, str. 30 </ref> prokazuje, že když měli dotazovaní bez možnosti vzájemné komunikace zvolit místo v New Yorku, kde by se chtěli setkat se svým partnerem za podmínky, že zvolí-li oba stejné místo, dostanou jeden bod, neshodnou-li se, nedostanou žádný bod, volila většina z nich [[Grand Central Terminal|Grand central station]], protože to byl v té době nejvýznačnější dopravní uzel.
Z toho lze odvodit, že společná kultura dotazovaných dokáže během rozhodování vytvořit ohniskový bod (focal point nebo také Schelling point), který jednotlivci považují za optimální řešení. Jinými slovy, řešení je právě takové, jaké si dostatek dotazovaných myslí, že je. Pro lepší představu uvedu ještě jeden příklad[1]. Tentokrát hráči mají za úkol rozdělit 100 USD na dvě části. Když oba rozdělí částku ve stejném poměru, budou oba odměněni 10 USD. Možností jak rozdělit 100 je mnoho, přesto je ale pravděpodobné, že poměr (50 USD, 50 USD) bude hráče přitahovat více než jakýkoli jiný. Je tomu především kvůli tomu, že v hráčích tento poměr vyvolává jak estetický dojem, tak také pocit, že je takové rozdělení běžně ustálené, protože je spravedlivé. Důsledkem popisovaných představ mohou být situace, že hráč volí strategii, která se mu jeví jako nejvíce samozřejmá, i když k tomu sám nemá žádný jiný důvod. Ba co více, tato strategie pro něj nemusí být nejvýhodnější.
Ukázalo se,<ref>Grawford, Gneezy, Rottenstreich – The Power of Focal Points Is Limited: Even Minute Payoff Asymmetry May Yield Large Coordination Failures, 2007, [http://dss.ucsd.edu/~vcrawfor/CrawfordGneezyRottenstreichAER08.pdf dostupné online]</ref> že v případě stejných (symetrických) výnosů jednotlivých rovnováh, má kvalitní pojmenování strategií velikou důležitost. Naopak, jsou-li výnosy jednotlivých rovnováh rozdílné (asymetrické), hraje pojmenování strategií zanedbatelnou roli.