Carl Gustav Jung: Porovnání verzí

V letech [[1895]]–[[1900]] studoval na univerzitě v [[Basilej]]i a později [[Curych]]u. [[Curyšská univerzita]] měla svoji klinickou bázi v [[Burghölzli]] a Jung se stal jejím lékařem v roce [[1900]]. Ústav vedl [[Eugen Bleuler]], který se zabýval spíše tradičním popisným zkoumáním duševních chorob. V opozici k filosofické psychologii se Jung zabýval experimentální psychologií, v níž odvozoval zákony se stejnou platností jako ve vědě. Se svým spolupracovníkem [[Franz Riklin|Franzem Riklinem]] významně přepracovali Bleulerem používaný [[asociační test]], rozšířili škálu podnětných slov i asociačních párů. Asociační test tak pro Junga představoval bránu k obsahům nevědomých [[Komplex (psychologie)|komplexů]] v lidské psychice. Ve fabulacích duševně nemocných nacházel podobnosti s mýty a tuto shodu chápal jako projev společné základny individuální [[imaginace]] a vědomí celé lidské rasy. Studoval mytologii a sbíral materiál [[přelud|přeludů]]ů, [[halucinace|halucinací]] a [[sen|snů]] pacientů, který se mu zdál pro tuto teorii relevantní.

Jung se snažil zachytit a popsat nějakou praktickou metodiku, jak se člověk může vypořádat se svým nevědomím. Byl si vědom toho, že náboženské filosofie, metafyzické systémy nebo symbolická imaginace pracují s tímto faktem. Psychologické výpovědi mají stejnou váhu jako výpovědi vědeckého rázu, jakými disponuje například fyzika. Jung v této souvislosti zavádí pojem [[psychická realita|psychické reality]], kterou moderní osvícené pojetí člověka odkazuje mimo skutečnost. Neustále se snaží zdůrazňovat empirickou povahu duševních výpovědí a je si zároveň vědom, že pro moderní vědecký názor nebude snadné tento fakt přijmout. Poukazuje na nebezpečí plynoucí z oddělení psychického světa od racionalisticky chápané skutečnosti. Na mnoha místech vyslovil předtuchu nebezpečného vlivu nezpracovaných nevědomých [[archetyp|archetypů]]ů, která se mu splnila druhou světovou válkou.

Koncem 20. let začíná Jung studia [[alchymie|alchymistického]] symbolismu, obrací se ke starým filosofickým mistrům ([[Mistr Eckhart]], [[Paracelsus]], [[svatý Augustin|sv. Augustin]] aj.), zkoumá [[křesťanství]], jeho [[hereze|heretická]] hnutí a symbolismus, sám se účastní objevení [[gnóze|gnostických]] svitků z [[egypt|egyptského]]ského [[Nag Hammádí]]. Na půdě religionistického spolku [[Eranos]] se setkává s [[Mircea Eliade|Mirceou Eliadem]], [[Károl Kerényi|Károlem Kerényim]]. S [[Richard Wilhelm|Richardem Wilhelmem]] pracuje na interpretaci [[Tajemství zlatého květu]], esoterického textu čínského [[taoismus|taoismu]], píše předmluvu k čínské knize proměn [[I-ťing]].