Královský palác na Bratislavském hradě: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
G3robot (diskuse | příspěvky)
m WPCleaner v1.30b - Opraveno pomocí WP:WCW - Odkaz shodný se svým popisem - Opravy pravopisu a typografie
Řádek 54:
 
=== Barokní přestavba ===
Na začátku 18. století měl hrad spolu s palácem podobu, v jaké ho zanechala přestavba v polovině 17. století. Velmi podrobný popis stavu paláce v tomto období zanechal spis ''notitas Hungariae novae historico-geographiaca'' [[Matej Bel|Mateja Bela]], který se kromě popisu vnějšího vzezření paláce zmiňuje i o jeho interiérech (např. o malířské výzdobě na prvním patře - cyklu maleb [[Paul Juvenel|Paula Juvenela]] z [[Augsburg|Augsburg]]u s tématem Apoteóza [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]], zbrojnici v severním křídle i o obytných místnostech). Nový impuls stavebního vývoje hradního paláce přineslo tzv. Tereziánské období.
[[Soubor:Bratislava_-_hlavne_schodisko_hradneho_palaca.jpg|upright|left|thumb|Slavnostní schodiště v paláci je výsledkem barokní přestavby hradu v druhé polovině 18. století]]
V roce 1741 byla za uherskou královnu korunována [[Marie Terezie]], která uherským stavům přislíbila, že jako jejich panovnice bude sídlit občas i v Uhersku. To bylo důvodem, proč se začalo uvažovat o přestavbě Bratislavského hradu (i paláce) podle novodobých potřeb upřednostňující komfort před funkčností. Panovnice dala v roce 1743 pokyn k přestavbě paláce. Ta se týkala především dispozice vnitřních prostor. Jejím prvním realizátorem byl vídeňský architekt [[Giovanni Battista Martinelli]]. Když v roce 1757 zemřel, jeho pokračovatelem se stal významný rakouský architekt [[Franz Anton Hillebrandt]], v té době už hlavní architekt uherské královské stavební komory a osvědčený autor několika honosných přestaveb císařských rezidencí. V letech 1761–1762 provedl úpravy na projektu přestavby Bratislavského hradu od svého předchůdce.
Řádek 66:
1. ledna 1766 se do paláce nastěhoval [[Albert Kazimír Sasko-Těšínský|Alberta Sasko-Těšínského]] se svou manželkou, který se v Bratislavě ujal funkce uherského místodržícího. I když bylo jeho působení velmi krátké, trvalo pouze patnáct let, přece znamenalo ve stavební historii královského paláce velký přínos.
[[Soubor:Bratislava_Castle_1.jpg|thumb|Čestné nádvoří s budovami strážnice je výsledkem stavebních úprav během vlády Marie Terezie]]
V roce 1781 Albert Saský na příkaz císaře [[Josef II.|Josefa II.]] opustil Bratislavu a při této příležitosti se na hradě provedl inventární soupis zařízení paláce, na jehož základě si můžeme udělat představu o bohaté dobové výbavě interiérů. Přesto, žePřestože podstatná část vybavení interiérů byla již odvezena do Vídně, část mobiliáře (kompletní sbírka obrazů, jednotlivé kusy nábytku, čalouněná výzdoba stěn, baldachýny, porcelán, svícny) zůstaly na svém místě. Z malířských prací se zde nacházely např. veduty císařských zámků a města [[Vídeň|Vídně]] od [[Giovanni Antonio Canal|Canaletta]], rodové portréty členů panovnického rodu od [[Martin van Meytens|Martina van Meytensa]], ve velkém obrazovém kabinetu visely díla [[Tintoretto|Tintoretta]], [[Paolo Veronese|Veronese]], [[Tizian]]a, [[Hans Holbein mladší|Holbeina ml.]], [[Pieter Brueghel|Bruegela st.]] a jiných významných umělců. Spolu s uměleckými díly umístěnými v přístavbě královského paláce zvané [[Terezianum (Bratislava)|Terezianum]] bylo v královském paláci více než tři sta obrazů. Tyto umělecké poklady se staly základem sbírek známé vídeňské galerie [[Albertina]]. Patnáctileté působení Alberta Saského jako uherského místodržícího znamenalo pro hrad největší, ale současně poslední období rozvoje.
 
=== Úpadek královského paláce ===