Wikipedie

Spor o Tři kapitoly: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
Přejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
 
úpravy a doplnění
Řádek 1:
'''Spor o Tři kapitoly''' se nazývá jedna z vnitro[[církev]]ních kontroverzí [[6. století]], která se zabývala vztahem božské a lidské [[přirozenost]]i v [[Ježíš Kristus|Kristu]].
 
[[Císař]] [[Jústinianos I.]] ([[527]]-[[565]]) nastolil ve své náboženské politice z nutnosti a také pod vlivem císařovny [[Theodora|Theodory]] kurs nakloněný [[monofyzitismus|monofyzitským]] kruhům. Pokusil se dosáhnout církevní jednoty mezi těmi, kdo odmítli rozhodnutí [[Chalkedonský koncil|Chalkedonského koncilu]] a těmi, kdo jej přijímali, tj. většinou církve. Od roku [[532]] tedy císař usiloval o odsouzení hlavních původců [[nestoriánství|nestoriánské]] [[hereze]] v [[5. století]]. Těmito původci měli být třemi [[teolog]]yové nestoriánské[[antiošská stranyškola|antiošské školy]] byli- [[Ibas z Edessy]] († [[457]]), [[Theodorétos z Kyrrhu]] († [[466]]) a [[Theodoros z Mopsuestie]] († [[428]]). Pojmem ''Tři kapitoly'' se rozumítito [[dekret]]teologové a jejich spisy, které císař Jústinianos císařesvým Jústinianadekretem z konce roku [[543]] nebo začátku roku [[544]], který odsuzoval právě tyto tři teology a jejich dílaodsoudil. Císař si od tohoto dekretu sliboval sjednocení církve a přijetí výsledků Chalkedonského koncilu a ''Tomu ad Flavianum'' [[papež]]e [[Lev I.|Lva I.]] ze strany monofyzitů.
 
Císař se pokoušel vynutit podpis dekretu ze strany [[biskup]]ů, avšak tady narazil na rázné protesty, neboť podepsat tento dekret znamenalo postavit se proti některým z ustanovení Chalkedonského koncilu, který navrátil Theodorétovi i Ibasovi jejich biskupství poté, co podepsali odsouzení [[Nestorios|Nestoria]]. Odpor k podpisu ze strany řecky mluvících biskupů byl záhy zlomen, avšak s daleko větším odporem vůči dekretu se postavili latinští biskupové. Mezitím došlo též ke ztrátě církevního společenství mezi jednotlivými církevními obcemi Východu a Západu. Velmi kolísavou úlohu v celé kauze pak sehrál papež [[Vigilius]]. Velký problém ovšem sehrála zvětšující se jazyková bariéra mezi řecky a latinsky mluvícími biskupy, neboť latiníci již nebyli schopni Theodorétova díla číst v původním jazyce a utvořit si tak na celou záležitost vlastní názor.
 
Roku [[548]] vydal v Konstantinopoli a zřejmě pod nátlakem Vigilius své ''Iudicatum'', v němž Tři kapitoly odsoudil. Záhy je však odvolal, když zjistil, s jakým odporem se toto odsouzení mezi biskupy setkalo. NakonecNěkolik sezápadních Vigiliusbiskupů, smezi císařemnimi shodli[[aquileia|aquilejský]] naa svolání ekumenického koncilu[[milán]]ský, kterývšak byodmítlo celouodsoudit záležitostTři vyřešil.kapitoly Přesa veškeré[[exkomunikace|exkomunikovali]] zárukypapeže. zProtože oboutito stranbiskupové senyní rozhořeljiž sporpatřili mezik papežem[[Lombardie|lombardské a císařemříši]], běhemnesahal něhožk bylnim Vigiliuscísařův dvakráta nucenpapežův využítvliv, právaa asylujejich v[[schizma]] kostele.trvalo Koncilaž byldo nakonec svolán ([[27. konstantinopolský koncilstoletí]]) a Tři kapitoly odsoudil. Vigilius přes rozličná váhání nakonec podepsal akta koncilu.
 
V této situaci uzavírá papež s císařem tichou dohodu, podle níž má být svolán [[ekumenický koncil]], který rozhodne; až do té doby neměla žádná strana konat další kroky. Jústinianos však přesto roku [[551]] znovu Tři kapitoly odsoudil, proti čemuž Vigilius protestoval a nakonec se uchýlil do [[bazilika sv. Petra|baziliky sv. Petra]], z níž však byl dovlečen do [[Konstantinopol]]e. V květnu 551 církevní synod v Konstantinopoli Tři kapitoly odsoudil, avšak Vigilius se postavil zásadně proti. Císař jej za to zesměšnil a dokonce nechal exkomunikovat. Vigilius se v tzv. ''druhém protokolu'' vyjádřil v souladu s touto synodou. Přinejmenším domnělá bezzásadovost přivedla Vigilia do naprosté izolace na Západě i na Východě. Ve váhávosti Vigilius nadále pokračoval a nakonec přijal i usnesení [[2. konstantinopolský koncil|2. konstantinopolského koncilu]] ([[553]]), který nepřijal odsouzení zmiňovaných Tří kapitol.
Několik západních biskupů, mezi nimi [[aquileia|aquilejský]] a [[milán]]ský, však odmítlo odsoudit Tři kapitoly a [[exkomunikace|exkomunikovali]] papeže. Protože tito biskupové nyní již patřili k [[Lombardie|lombardské říši]], nesahal k nim císařův a papežův vliv, a jejich [[schizma]] trvalo až do [[7. století]].
 
Kromě zmiňovaného schismatu s lombardskými biskupy spor o Tři kapitoly nijak nevyřešil situaci monofyzitských církví; ty však byly v [[7. století]] smeteny [[islám]]skou invazí. Vzhledem k velmi diskutabilnímu jednání a rozhodování papeže Vigilia se někdy tímto sporem argumentuje v otázce zpochybnění [[katolictví|katolického]] [[dogma]]tu o [[papežská neomylnost|papežské neomylnosti]].
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Spor_o_Tři_kapitoly“