Mamilárie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Současná klasifikace: - ortegocactus |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 53:
Mamilárie jsou poměrně malé, při zemi rostoucí rostliny s oválným [[stonek|stonkem]]. Rostou jednotlivě nebo v [[trs]]ech. Mamilárie se často pěstují jako okrasné sukulentní rostliny, ve své domovině (hlavně v Mexiku) jsou většinou přísně chráněny a jsou zapsány v [[Červený seznam IUCN|červených seznamech]].
==
[[Soubor:Succu Mammillaria longimamma 02.jpg|thumb|Detail bradavek druhu ''[[Mammillaria longimamma|M. longimamma]]'' DC. jasně ukazuje nepřítomnost brázdičky v bradavce]]
[[Soubor:Mammillariadioica1.jpg|thumb|left|Detail květu ''[[Mammillaria dioica]]'' K. Brandeg. obsahující velké množství tyčinek]]
Tyto [[Kaktusovité|kaktusy]] rostou jednotlivě nebo v [[trs]]ech, záleží na druhu. [[Stonek]] je buď kulovitý, protáhlý až ve stáří, nebo již od mládí válcovitý. Běžný průměr jednotlivých stonků kulovitých druhů je 2 až 15 cm (bez trnů) a výška u válcovitých okolo 30 cm, několik druhů dosahuje 60 cm výšky. Větší rozměry jsou vzácné, průměr 25 až 30 cm dosahují ''M. grusonii'' a ''M. winterae''. Nejmenší druhy mohou kvést již při velikosti 1 cm. Mnoho druhů v dolní části stonku odnožuje nebo roste trsovitě. Trsy mohou mít až 1 m v průměru. Známá ''M. gracilis'' tvoří odnože i v horní části stonku. Zajímavé je dichotomické dělení, kdy se postupně růstový vrchol stranově protáhne a rozdělí na dva, až vzniknou dvě nové hlavy stonku, např. u ''M. parkinsonii, M. perbella, M. celsiana, M. karwinskiana''. Některé druhy mají pletiva, epidermis a cévní svazky velmi měkké, označují se jako měkkomasé. Tělní šťáva některých druhů na vzduchu dostává mléčné zbarvení (tvoří latex) a tuhne v žlutavou hmotu. U sekce ''Galactochylus'' (nově ''Mammillaria'') se tak chová šťáva z celého stonku, zatímco u sekce ''Subhydrochylus'' nepravidelně hlavně šťáva z cévních svazků. Sekce ''Hydrochylus'' latex netvoří. Stonky jsou většinou zelené, výraznější pigmentace bývá jen u druhů s řídkým otrněním.
Povrch těla je členěn do kuželovitých výstupků, bradavek, počeštěně z latinského názvu mamil. Jsou od sebe zcela oddělené (tím se liší od žeber rozpadlých do hrbolů např. u [[rebutia|rebucií]]) a jsou uspořádány do spirály. Mohou být krátce kuželovité, kónické, značně protáhlé, prohnuté či kyjovité, širší na konci. Nejmenší mají jen několik mm (skupina ''M. crucigera''), nejširší až 2 cm a nejdelší až 5 cm (''M. longimamma''). Nejmenší tvoří jen malou část objemu stonku na povrchu, naopak u podrodu ''Dolichothele'' dlouhé mamily tvoří většinu stonku. Na vrcholu každé mamily se nachází vegetační bod zvaný areola. U mamilárií došlo k jejímu rozdělení na část nesoucí trny na vrcholu mamil a generativní část nazývanou axila, která se přesunula k bázi mamily. Oddělení areoly a axily je dokonalé na rozdíl od ostatních rodů z mammilloidní [[Vývojová větev|vývojové větve]] (rody ''[[Coryphantha]]'', ''[[Escobaria]]'', ''[[Pelecyphora]]'', ''[[Neolloydia]]'' a ''[[Ortegocactus]]'')<ref>{{Citace periodika | příjmení = Butterworth | jméno = Charles A | příjmení2 = Cota | jméno2 = J. H | příjmení3 = Wallace | jméno3 = Robert S. | titul = Molecular phylogenetics of the tribe Cacteae (Cactoideae: Cactaceae) using ''rpll6'' ntron sequence data | periodikum = Systematic Botany | rok = 2002 | číslo = 27 | strany = 257–270 | issn = 0363-6445 | jazyk = anglicky}}
</ref>, u kterých může být areola a axila ještě spojena zřetelnou brázdou s vlnou. Areola nese trny, případně chlupy a vlnu, axila bývá holá nebo se zde tvoří vlna a někdy štětiny. Z
Z axil pak v době květu vyrůstají jednoduché souměrné [[květ]]y s velkým počtem [[Tyčinka|tyčinek]]. Květy rostou v kruzích. Barva a tvar květu se je velmi různá: bílá, smetanová, růžová, červená nebo purpurová. Několik druhů kvete i žlutě.[[Soubor:Mammillaria coahuilensis Fruit.jpg|thumb|Plody druhu ''[[Mammillaria coahuilensis|M. coahuilensis]]'' (Boed.) Moran vyrůstající z úžlabí bradavek]] Plody jsou protáhlého, někdy mírně srpovitého tvaru a různých barev. Plody se mohou dělit na „interní“ a „externí“, jak je popsali Contreras a Valverde (2002) u druhu ''[[Mammillaria crucigera]]'' Mart. Interní jsou ty, které zůstávají zaseknuty mezi jednotlivými papilami. Jsou nejčastěji světlé. Zato externí plody, které se uvolňují po dozrání do okolí rostliny, mají původní barvu,<ref name="contreras">{{Citace periodika
| příjmení = Contreras
| jméno = Cinthya
| příjmení = Valverde
| jméno = Teresa
| titul = Evaluation of the conservation status of a rare cactus (''Mammillaria crucigera'') through the analysis of its population dynamics
| periodikum = Journal of Arid Environments
| odkaz na periodikum = http://www.elsevier.com/wps/find/journaldescription.cws_home/622855/description#description
| rok = 2002
| číslo = 51
| strany = 89–102
| issn = 0140-1963
| jazyk = anglicky
}}
</ref> která se podobá barvě květu. Plody obsahují několik semen podobné barvy jako je barva plodu. Semena jsou malá, o velikosti do jednoho milimetru,(viz obrázek) s poněkud tužším [[osemení]]m a zbrázděným povrchem.
[[Soubor:M. matudae006 seeds.JPG|thumb|left|Semena druhu ''[[Mammillaria matudae|M. matudae]]'' Bravo dosahují délky 1 mm]]
Kvetení v kruzích, konstantní růst a [[serotonie|serotonní]] vlastnosti (serotonie je zadržování semen rostlinou) některých druhů umožňují odhadnout stáří rostliny, [[semeno|semen]] a jednotlivých [[Životní cyklus|reprodukčních cyklů]]. Tento odhad vychází z předpokladu, že některé [[Plod (botanika)|plody]] po odkvětu zůstávají na původním místě v úžlabí a jsou postupně zatlačovány pod zem s přírůstkem nových bradavek na [[vzrostný vrchol|vrcholové části]]. Jelikož je růst souměrný, zbylé plody/semena jednoho roku jsou postupně pohřbívány pod zem. Čím jsou níž, tím jsou starší. Pokud je následně serotonní rostlina vyjmuta ze země a spočítají se kruhy se semeny, je možné odhadnout stáří rostliny (je určitě starší než stáří nejhlouběji pohřbených semen) a stáří jednotlivých semen. Pokud některé kruhy neobsahují semena, znamená to, že rostlina v daném roce nevytvořila semena. Z toho pak lze vypočítat periodicitu reprodukčních cyklů.<ref name="serotiny">{{Citace periodika
Řádek 291 ⟶ 292:
}}
</ref> popisuje 6 podrodů (''Mammilloydia'', ''Oehmea'', ''Dolichothele'', ''Cochmiea'', ''Mamillopsis'' a ''Mammillaria'') přičemž podrod ''Mammillaria'' dále dělí na tři sekce: ''Hydrochylus'', ''Subhydrochylus'' a ''Mammillaria'' a ty na série. Sekce ''Hydrochylus'' je rozdělena do 8 sérií, jmenovitě ''Longiflorae'', ''Ancistracanthae'', ''Stylothelae'', ''Proliferae'', ''Lasiacanthae'', ''Sphacelatae'', ''Leptocladodae'' a ''Decipeintes''. Sekce ''Subhydrochylus'' pak do 3 sérií: ''Heterochlorae'', ''Polyacanthae'' a ''Supertextae''; sekce ''Mammillaria'' pak také do 3: ''Leucocephalae'', ''Mammillaria'' a ''Polyedrae''.
[[Soubor:Ortegocactus macdougallii 01.jpg|thumb|left|''[[Ortegocactus macdougallii]]'' Alexander byl klasifikován jako příbuzný k druhům ''[[Neolloydia conoidea]]'' (A. P. de Candolle) Britton & Rosea a ''[[Mammillaria guelzowiana]]'' Werderm.]]
[[Soubor:Mammillaria guelzowiana.jpg|thumb|''M. guelzowiana'' – květy]]
Důležitý zvrat pak přináší taktéž, dnes uznávaná klasifikace J. M. Lüthyho. Ten používá detailní morfologický popis, včetně [[biochemie|biochemických]] a [[stanoviště|stanovištních]] dat. V letech 1995 a 2001<ref>{{Citace periodika
Řádek 343 ⟶ 344:
</ref> Dále také na ty, které rostou ve skupinách (''[[Mammillaria duoformis|M. duoformis]]'' R. T. Craig & E. Y. Dawson) a ty, jež rostou solitérně (''[[Mammillaria miegiana|M. miegiana]]'' W. Earle).<ref name="riha" /> Případně i podle barvy květů, tvaru trnů a glochid.
== Rozšíření a stanoviště ==
[[Areál (biologie)|Areál]] rozšíření mammilárií zasahuje [[Tropický podnebný pás|tropy]] a [[Subtropický podnebný pás|subtropy]] Ameriky. Centrem výskytu rodu Mammillaria je [[Mexiko]], a jihozápad USA ([[Arizona]], [[Nové Mexiko]]). Dále se vyskytují v menším počtu druhů na Antilách, na [[Kuba|Kubě]], [[Haiti]], v [[Dominikánská republika|Dominikánské republice]], v [[Guatemala|Guatemale]]. Několik málo druhů (''M. nivosa'', ''M. colombiana'') roste při pobřeží Jižní Ameriky, v [[Kolumbie|Kolumbii]] či [[Venezuela|Veneuzele]]. Areál je tedy roztříštěn. Mamilárie nejsou původní na [[Jamajka|Jamajce]], [[Střední Amerika|Střední Americe]] a Mexických státech [[Tabasco]], [[Chiapas]] (část), [[Quintana Roo]].<ref name="riha">{{Citace monografie
| příjmení = Říha
| jméno = Jan
| příjmení2 = Šubík
Mamilárie osídlily nejrůznější stanoviště. Rostliny rostou na teplých a slunných stanovištích v propustných až písčitých půdách, jiné v humózních (''M. boodii''<ref name="riha" />) či vertikálně ve vápencových skalách (''M. crucigera''<ref name="riha" /><ref>{{Citace periodika▼
| jméno2 = Rudolf
| titul = Encyklopedie kaktusů
| vydavatel = Zemědělské nakladatelství BRÁZDA
| místo = Praha
| rok = 1992
| isbn = 80-209-0149-3
}}
</ref> Většina mamilárií je pak Mexickými [[endemit]]y (''M. matudae'' Bravo ([[Guerrero]], [[Michoacan]]),<ref name="riha" /> ''M. carnea'' Zucc. ex Pfeiff. ([[Oaxaca]]),<ref name="riha" /> ''M. crucigera'' Mart. (Oaxaca, [[Puebla]]),<ref name="riha" /> ''M. pectinifera'' F. A. C. Weber (stř. Mexiko)<ref name="riha" /><ref name="Zavala-Hurtado">{{Citace periodika
| příjmení = Zavala-Hurtado
| jméno = José Alejandro
| příjmení2 = Valverde
| jméno2 = Pedro Luis
| titul = Habitat restriction in ''Mammillaria pectinifera'', a threatened endemic Mexican cactus
| periodikum = Journal of Vegetation Science
| odkaz na periodikum = http://www.wiley.com/bw/journal.asp?ref=1100-9233
| rok = 2003
| číslo = 14
| strany = 891–898
| issn = 1100-9233
| jazyk = anglicky
}}
</ref> či ''M. albicans'' (Britton & Rose) A. Berger ([[Kalifornský poloostrov]])<ref name="riha" />).
[[Soubor:Mammillariacarnea.JPG|thumb|''[[Mammillaria carnea]]'' Zucc. ex Pfeiff. na aridním stanovišti v [[údolí Tehuacán-Cuicatlán]], Oaxaca, Mexiko]]
▲
| příjmení = Contreras
| jméno = Cinthya
|