Občanské hnutí: Porovnání verzí

Přidáno 249 bajtů ,  před 13 lety
úprava textu
(úprava textu)
(úprava textu)
{{upravit}}
'''Občanské hnutí''', zkráceně '''OH''', bylo politické hnutí vzniklé z [[Občanské fórum|Občanského fóra]] (OF). Na ustavujícím sněmu 27.4.[[1991]] byl jeho předsedou zvolen [[Jiří Dienstbier]]. OH se hlásilo k politickému středu, dávalo přednost odbornosti před stranictvím. Ve volbách v roce 1992 Občanské hnutí neuspělo a skončiliskončilo těsně pod pětiprocentní hranicí potřebnou pro vstup do ČNR. V říjnu 1993 vznikla přetvořením OH liberálně - demokratická strana [[Svobodní demokraté]].
[[Česká národní rada|České národní rady]] (ČNR). V říjnu [[1993]] vznikla přetvořením OH na liberálně - demokratickou stranu [[Svobodní demokraté]].
 
=== Vývoj ===
Když se na počátku roku [[1991]] rozpadlo [[Občanské fórum]] (OF), bylo možné tuto událost interpretovat jako signál toho, že určitými skupinami nového establishmentu prosazovaná strategie „nepolitické politiky“ neuspěla. Stabilizace stranictví a upevnění role stran jako hlavních aktérů politické soutěže však ještě zdaleka nedosáhlo takové dominance, jako v druhé polovině let devadesátých a na počátku jednadvacátého století. Důkazem byla stále velmi vysoká popularita praktické politické taktiky tehdejšího prezidenta [[Václav Havel|Václava Havla]], coby hlavního představitele „nestranické“, resp. „nepolitické politiky“, ale též samotný průběh konsolidace stranického spektra. Mimořádnou roli v tomto ohledu sehrálo Občanské hnutí. To vzniklo krátce po zániku Občanského fóra, přičemž se chápalo – a bylo tak i přijímáno – jako hlavní dědic OF. Již svým názvem OH deklarovalo svůj rezervovaný přístup ke stranictví, jež se současně odrazil i na vývoji stranické struktury, kdy po určitou dobu existence strany bylo umožněno i kolektivní členství.
</p><p>Občanské hnutí mělo v době svého vzniku jedinečnou výhodu zcela mimořádného zastoupení svých představitelů v exekutivě státu . Je dobré připomenout si jména jeho členů; coby určitá kronika „polistopadového“ vývoje totiž mohou dát čtenáři dobrý obrázek o potenciálu, který strana měla: [[Jiří Dienstbier]], [[Pavel Rychetský]], [[Luboš Dobrovský]], [[Petr Pithart]], [[Tomáš Sokol]], [[Jaroslav Šabata]], [[Martin Bursík]], [[Jan Sokol]], [[Miloš Zeman]], [[Zdeněk Jičínský]], [[Josef Vavroušek]], [[Květoslava Kořínková]], [[Vlasta Štěpová,]] a další. S ohledem na rozdílnost názorových orientací jednotlivých představitelů strany, patrnou nám s odstupem času, je zcela pochopitelné, že se Občanské hnutí definovalo jako subjekt nalézající se ve středu politického spektra. Liberální orientace strany byla ovšem též deklarována, a lze ji tedy chápat jako určitý předobraz formování se budoucí české „nové levice“ pozdějších letech. Jakkoli fundované bylo OH co do kádrů, nezískalo si dostatečnou důvěru voličů, a přes – opět díky popularitě svých představitelů – výraznou nadreprezentaci v médiích propadlo ve volbách do parlamentu v roce 1992.
</p><p>Jednou z reakcí strany na neúspěch ve volbách bylo i utužení svazku s organizací REAL – mladí liberálové, a také úvahy nad zapojením se do Realistického bloku, jenž posloužil Zemanově sociální demokracii k upevnění pozice na levé části politického spektra. S těchto úvah nakonec v roce 1993 definitivně sešlo, pozice strany se však ještě více zhoršila. Jednou z reakcí byla i změna názvu subjektu na „Svobodní demokraté“. Současně s tím byla potvrzena liberální orientace strany a vymezení se vůči levici a pravici v podobě sociálních a občanských demokratů.
 
=== Svobodní demokraté ===
</p><p>Jednou z reakcí na neúspěch ve volbách v roce [[1992]] byla v roce [[1993]] i změna názvu subjektu na „Svobodní demokraté“. Současně s tím byla potvrzena liberální orientace strany a vymezení se vůči levici a pravici v podobě sociálních a občanských demokratů. Vývoj strany v posledních třech letech její existence se pak nesl ve znamení snah zabránit definitivnímu konci strany, třeba spojením s jinými stranami. Šlo o Českomoravskou stranu středu a Liberálně sociální unii. Z těchto snah ale nakonec sešlo.
</p><p>Zánik svobodných demokratů přineslo spojení s národními socialisty do strany Svobodní demokraté – [[Liberální strana národně sociální|Liberální strany národně sociální]] (SD-LSNS) na přelomu let [[1995]] a [[1996]]. Vzdálenost ideové orientace obou stran měla však za následek další rozkoly. Ty zavdaly příčinu odchodu mnoha [[Liberalismus|liberálně]] orientovaných členů. Někteří z nich pak v roce [[1998]] stáli u zrodu [[Strany pro otevřenou společnost]] (SOS), jejímž prostřednictvím se pokoušeli navázat právě na Občanské hnutí, resp. Svobodné demokraty. SOS však nedosáhlo větších úspěchů a je dnes spíše marginálním subjektem působícím na regionální úrovni. Komunikuje však s některými subjekty na naší politické scéna – například se [[Strana zelených|Stranou zelených]] , a lze předpokládat, že by s nimi mohlo v budoucnu utužit spolupráci, např. i v rámci jedné koalice. Blízkým subjektem je Straně pro otevřenou společnost například strana Evropských demokratů.
</p><p>Analýza neúspěchu strany rozhodně nemůže být založena na tvrzení o agresivním vítězství ODS a jejího politického plánu na počátku 90. let . Pravdou však je, že v souboji s ODS, vůči které se především Občanské hnutí na počátku své existence profilovalo, strana prohrála. Vinu přitom s největší pravděpodobností nese právě neschopnost vyrovnat se jasně se stranictvím, a tedy i určitá nečitelnost pro voliče. Méně důležitou, ale přesto významnou roli též sehrála i absence leadera takového formátu, jakým byl Václav Klaus, postrádající tehdy ve své straně takové silné osobnosti, jakými disponovalo OH.</p>
 
=== Analýza ===
</p><p>Analýza neúspěchu strany rozhodně nemůže být založena na tvrzení o agresivním vítězství [[Občanská demokratická strana|ODS]] a jejího politického plánu na počátku 90. let . Pravdou však je, že v souboji s ODS, vůči které se především Občanské hnutí na počátku své existence profilovalo, strana prohrála. Vinu přitom s největší pravděpodobností nese právě neschopnost vyrovnat se jasně se stranictvím, a tedy i určitá nečitelnost pro voliče. Méně důležitou, ale přesto významnou roli též sehrála i absence leadera takového formátu, jakým byl [[Václav Klaus, postrádající tehdy ve své straně takové silné osobnosti, jakými disponovalo OH]].</p>
 
[[Kategorie:České politické strany]]