Verze z 20. 12. 2013, 17:33 editovat 46.13.233.193 (diskuse) google wikipedie stručně řečeno je to myšlenka:Substantivum, singulár, plurál. nominativ, ironie, ironie. genitiv, ironie, ironií. dativ, ironii, ironiím. akuzativ, ironii, ironie. vokativ, ironie, ironie. lokál, ironii, ironiích. značka: odstraněna šablona `{{neověřeno}}` ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 20. 12. 2013, 17:33 editovat zrušit editaci 46.13.233.193 (diskuse) Substantivum, singulár, plurál. nominativ, ironie, ironie. genitiv, ironie, ironií. dativ, ironii, ironiím. akuzativ, ironii, ironie. vokativ, ironie, ironie. lokál, ironii, ironiích. Přejít na další porovnání →
Řádek 1: ironie stručne ~~řečenoSubstantivum~~řečeno myšlenka:Substantivum, singulár, plurál. nominativ, ironie, ironie. genitiv, ironie, ironií. dativ, ironii, ironiím. akuzativ, ironii, ironie. vokativ, ironie, ironie. lokál, ironii, ironiích. a různé nové motivy obsahující podst. jméno'''Ironie''' ([[řečtina\|řec]]. ''eironeia'', zastírání, předstíraná nevědomost) je literární nebo řečnická forma, která dosahuje zvláštní, často [[humor]]ný účinek tím, že vyslovuje něco podstatně jiného než skutečně míní: může přehánět, zastírat nebo říkat přímý opak. Je na posluchači nebo čtenáři, aby si toho všiml a rozuměl podle toho. V [[literatura\|literatuře]] je ironie způsob výsměchu. Mimoto je užívána za účelem kritiky, pro kterýžto účel mluvčí často používá termíny zdánlivě kladné v úmyslu devalorizovat předmět hovoru. Vzhledem k přirozené zdvořilosti člověka nebývá užívána opačně ve strachu o špatné pochopení i přes změny [[intonace (lingvistika)\|intonace]] nebo použití interpunkce (věta: „Bylo to odporné!“ v běžném jazyce nemůže zpravidla vyjádřit ironickou skutečnost, tedy: „Bylo to výborné“). Z tohoto důvodu je pro vyjádření pozitivních vlastností užíván především [[litotes]] (viz dále).

Ironie: Porovnání verzí