Ironie: Porovnání verzí

Přidáno 11 bajtů ,  před 6 lety
Substantivum, singulár, plurál. nominativ, ironie, ironie. genitiv, ironie, ironií. dativ, ironii, ironiím. akuzativ, ironii, ironie. vokativ, ironie, ironie. lokál, ironii, ironiích.
(google wikipedie stručně řečeno je to myšlenka:Substantivum, singulár, plurál. nominativ, ironie, ironie. genitiv, ironie, ironií. dativ, ironii, ironiím. akuzativ, ironii, ironie. vokativ, ironie, ironie. lokál, ironii, ironiích.)
Značka: odstraněna šablona {{neověřeno}}
(Substantivum, singulár, plurál. nominativ, ironie, ironie. genitiv, ironie, ironií. dativ, ironii, ironiím. akuzativ, ironii, ironie. vokativ, ironie, ironie. lokál, ironii, ironiích.)
ironie stručne řečenoSubstantivumřečeno myšlenka:Substantivum, singulár, plurál. nominativ, ironie, ironie. genitiv, ironie, ironií. dativ, ironii, ironiím. akuzativ, ironii, ironie. vokativ, ironie, ironie. lokál, ironii, ironiích. a různé nové motivy obsahující podst. jméno'''Ironie''' ([[řečtina|řec]]. ''eironeia'', zastírání, předstíraná nevědomost) je literární nebo řečnická forma, která dosahuje zvláštní, často [[humor]]ný účinek tím, že vyslovuje něco podstatně jiného než skutečně míní: může přehánět, zastírat nebo říkat přímý opak. Je na posluchači nebo čtenáři, aby si toho všiml a rozuměl podle toho.
 
V [[literatura|literatuře]] je ironie způsob výsměchu. Mimoto je užívána za účelem kritiky, pro kterýžto účel mluvčí často používá termíny zdánlivě kladné v úmyslu devalorizovat předmět hovoru. Vzhledem k přirozené zdvořilosti člověka nebývá užívána opačně ve strachu o špatné pochopení i přes změny [[intonace (lingvistika)|intonace]] nebo použití interpunkce (věta: „Bylo to odporné!“ v běžném jazyce nemůže zpravidla vyjádřit ironickou skutečnost, tedy: „Bylo to výborné“). Z tohoto důvodu je pro vyjádření pozitivních vlastností užíván především [[litotes]] (viz dále).
Anonymní uživatel